Září je velmi specifický měsíc. Má mnoho tváří a umožňuje spoustu jedinečných činností, které ani nemohou být konány jindy, a pokud přece, neměly by stejný výsledek.
Samotný název měsíce září nevznikl proto, že by slunce nějak výjimečně zářilo, nýbrž ze starého pojmu „za říje“, tedy z faktu, že u divoké zvěře nastává období říje (platí i pro říjen).

V září ještě třídíme fotky, zážitky i suvenýry z prázdnin a dovolených, věnujeme se zpracování bohaté úrody, případně sbírání hub – tedy pokud v tom sílícím suchu zrovna nějaké rostou, anebo svůj čas vkládáme do dalších specificky zářijových aktivit, mezi které patří třeba nový školní rok.

 

 

My, dříve narození, si září pamatujeme také jako dobu neodmyslitelně spojenou s pracovními brigádami, mnozí máme své „starce na chmelu“ či vůni brambor, pečených v popelu z ohýnku, v paměti navždy. Při někdejším dobrovolně povinném školním sběru brambor, chmelových šištic či sklizni lnu jsme měli příležitost poznat nejen nové kamarády a spoustu legrace, ale i tvrdou dřinu zemědělců a zkušenost prvních vlastních skromných výdělků. Těch pár set poctivě vydělaných korun většinou rychle padlo na vylepšení vlastního šatníku…:-)

 

 

Samozřejmě všichni září známe jako čas nezbytného návratu dětí a studentů do škol, ať už jej prožíváme jako školáci, pedagogové, nebo jako rodiče.
Shon kolem školních pomůcek je u nás trvalým koloritem zářijových dnů už od dob Marie Terezie, která zavedla povinnou školní docházku na sklonku roku 1774. Přes dvě stě padesát let školství, to už chce výdrž, že?  A to prosím v protestantské části dnešního Německa školáci povinně usedali do lavic dokonce už o dvě století dříve.

 

* * *

Září, to jsou první chladné ranní mlhy, studená rosa a překvapivě horké odpolední slunce sklánějící se k babímu létu, teplo i déšť, rychlé změny a výkyvy teplot i všechno to školní a pracovní hemžení..., to vše se děje v náhlém kontrastu na ještě čerstvé vzpomínky z prázdnin či klidné chvíle dovolené.
Září jsou hedvábné nitky pavučin na strništích, první zoraná pole...

 

Je to déšť, chladno od nohou a mlha po ránu,

jsou to stromy, sklánějící své větve tíhou plodů.

 

 

K září patří také podzimní rovnodennost; ta letos nastává 23. 9., kdy v časných ranních hodinách započne astronomický podzim. V ty dny slunce v našich zeměpisných šířkách vychází přesně na východě a zapadá přesně na západě, den je stejně dlouhý jako noc, nastává rovnováha sil.

Tímto okamžikem se také zvěrokruh překlopí do své druhé poloviny:  zemské znamení Panna předá svou vládu vzdušným Váhám, aby ony spravedlivě rozdělily a sjednotily energie v rovině vertikální i horizontální (s průsečíkem v oblasti srdce), nestranně zvážily vše potřebné, oprostily naše dny od přežitých zvyků a posunuly nás všechny do snad klidnější etapy celého roku.
Nastanou-li příznivé podmínky, můžeme vídat i jev, kterému se říká „Venušina hodina“; je to okamžik těsně po západu slunce, kdy se růžová rozlije do ještě modré oblohy, mnohem jemněji než červánky. Však Venuše je také patronkou znamení Vah…

 

 

Září, babí léto a následně celý podzim jest odjakživa dobou rozjímání, jakkoli mnozí z nás na něco takového prostě nemají čas. Přesto naše přirozené vnitřní biorytmy sledují tento cyklus a každoročně se nás pokoušejí alespoň trochu zpomalit a uklidit si vlastní práh ještě před zimou.

 

* * *

V klubu 100x jinak jsme se věnovaly typickým zářijovým činnostem tentokrát naprosto cíleně a mnohé jsme pečlivě zdokumentovaly. Můžete se u nás kochat zahradní i lesní úrodou, kuchyňskými dobrůtkami stejně jako střípky dojmů z posezónní dovolené.

 

 

Je to prostě tak – září je jedinečným měsícem;  pro každého má trochu jinou chuť, vůni, náladu.
Proto jsme k našim tentokrátním výrobkům připojily, krom vlastních kousků září, i pár vět o tom, jak vlastně každá z nás tento měsíc vnímáme  – ať už ve vzpomínkách, nebo ve víru dneška.

(foto: Pinterest, archiv autorky)

Inspirovány touto pestrou, a přesto klidnou paletou barev našly jsme si ve svém zářijovém mumraji chvilku i pro hezké kousky z vlastních dílen – inu, posuďte sami:

 

 

Helena HelaF prostřela podzimně na lněné utěrce a přidala i praktickou tašku pro každodenní použití.

„Září pro mě donedávna bývalo hlavně hektické období organizování začátku školního roku, kroužků, přesunů, podepisování všech možných dokumentů,vyplňování notýsků... Děti mi odrůstají a září už je více o radosti při procházkách voňavou přírodou, o sběru toho, co nám příroda dává. Září, to je pro mě hlavně  zavařování. Na naší zahradě i v přírodě okolo vše dozrává a já tu krásu, plnou slunečních paprsků, schovávám do skleniček na studené období roku.“

 

 

 

 

Tereza Muzikanti sobě  představila svou drobnou brož s hudebním motivem na listech zrajících mochyní.

„Září je pro mě částečně spojené se začátkem školního roku, jelikož to ještě není tak dávno, kdy se mě začátek školního roku také dotýkal. Nyní si velmi užívám volnost v rozvržení vlastního času, kdy nemusí být všechny volnější dny spojené jen s červencem a srpnem.
Září mám moc ráda, ostatně jako všechny podzimní měsíce. Rozhodně nejsem milovník tropických teplot, takže vždy netrpělivě vyhlížím chladnější zářijové dny.
A jelikož si můžu dopřát výletní čas i v září a teploty jsou už přívětivější, píši právě teď tento text ze španělského Madridu.“

 

 

Danka D.FELIX ušila dva romantické pytlíky na poklady z prázdnin a dozdobila je háčkovanou krajkou.

„Z prázdnin si nevozím klasické suvenýry, ale vždy si dovezu různé koření, rozmarýn, bobkový list, olivy, sušené fíky či nějakou květinku do květináče. Mám tak vzpomínky na léto všude kolem sebe.“

 

 

 

Mirka RE-NATUS se inspirovala zážitkem na pláži a vytvořila stylové recy svícny se sbírkou mušlí.

" Od dětství pro mne bylo září - krom školy - spojeno především se sklizní brambor ; nejdřív na domácím záhumenku, pak při školních brigádách. Vůni pečených brambor a dýmající bramborové nati opravdu nelze zapomenout.
Až mnohem později jsem jedno září prožila dovolenou u moře, přímo na riviéře. Tehdy už byly prázdné pláže, jen pár místních otužilců si trouflo do plavek. Ten bohorovný klid, šumění vln a křik racků zcela potlačily ruch okolí a nadobro se vryly do paměti. Z té jedinečné chvíle stále čerpám sílu... "

 

 

 Eva Mandle zhotovila ručně obšité blahopřání, z kterého dýchá teplo podzimu.

„Nebudu lhát... Jsem lenoch, na houby nechodím, zavařovat neumím a bramborové pole či sad vidím jenom z terasy. Moje typická činnost na první podzimní dny a večery je válení v křesle pod dekou, kafe, svíčka a háčkování velkého šátku na zimu (už ho háčkuji druhým rokem, moc mi to nejde).“

 

 

 

Katka Kbags ušila medvídkový batůžek, který rozhodně zaujme nejednoho školáka.

„Já mám měsíc září spojen především se začátkem školního roku. Vždy se mi vybaví aktovka, krabice od bot plná výtvarných potřeb, malý pytlík na papuče a větší na tělocvik... a dědův baryton a jeho teatrální: Hola, holaá, škola volá!"

 

 

 

Eva etomatelier2 vás zhýčká relaxačním polštářkem plněným pravými třešňovými peckami.

„Říká se: po práci legraci, ale někdy se musíme nejdřív srovnat na těle i na duchu.“

 

 

 

 

Tereza teruber přispěla do přehlídky roztomilou taštičkou na drobnosti a pytlíkem s jelínkem, v němž můžete uchovat třeba sušené houby.

„Jakmile slyším slovo září, tak mi hned naskočí 'vaříš povidla. Musíš koupit ocet a hlavně rum'.  Září bez bublajících švestek na plotně není září. A pro mne další typická činnost v září – minimálně týden dovolené, nejradši na horách. Na houby nechodím, ty vysbírají sousedi a pak mi nosí přebytky.“

 

 

 

Hmmm... Příjemná chvíle uprostřed baboletních dnů, že?

Děkujeme za vaši návštěvu, snad se vám s námi také líbilo.
Budeme velmi rády, když nám zde v komentáři připojíte své vlastní zářijové vzpomínky a zážitky.

 

Už teď se těšíme na příští procházku říjnovou zahradou, na kterou zveme i vás…

 (zdroj: Pinterest)

 

Také tentokrát všechny doprovodné fotografie v blogu pocházejí z archivů a objektivů členek klubu a jeho příznivců;  za jejich zapůjčení srdečně děkujeme. Jistě nám prominete i původní kvalitu a nestejný formát dokumentárních snímků.

Pro klub 100x jinak připravila RE-NATUS – Miroslava Šmídová  a  dobrá trefa – Hana Konopiská