Z cyklu potulka:

...sedím v botanické zahradě, krásnou zeleň mají doplňovat něco jako sochy….

Nelíbí se mi a vnímám je jako naprosto bezduché konstrukce, jež vytvořilo něčí malé já, které do světa chtělo vykřičet svůj názor, jak už to naše malé já dělá…...sedím na lavičce a zírám do zelených růží a slyším, jak příchozí pár dvou žen sochy hodnotí---to je děsný, to snad není možný, jak tohle někdo může udělat, pozoruji sama sebe, a ano, jsem s tímto názorem v souladu a uvědomuji si jak probíhá proces souhlasu z mé strany s jiným názorem a utvrzení se ve své malé pravdě….. v zápětí je moje malé já vyvedeno z omylu, když přichází další dvojice a jedna z žen nepokrytě vykřikuje jaká je to krása a tvůrkyně jak je úžasná....to vše mám možnost pozorovat s pohledem upřeným do zeleně, se zády otočenými k účastníkům děje, bez zaujetí a emoce, jelikož ta moje první proběhla už dávno před měsícem, jsem tedy relativně v klidu a mé smysly nic neruší. DĚKUJI---během patnácti minut jsem měla možnost slyšet naprosto protichůdné názory na jednu věc, možnost vidět svoji reakci přijetí a odmítnutí a právě proto, že se to stalo, naplno jsem si uvědomila, kdo je pozorovatel, co pozorované a proces pozorování. Kdo jsem a kdo si myslím, že jsem……...

 

Z cyklu na pomezí bdění-snění:

….ocitám se kdesi ve světle, jasná spíše bílá záře, v níž se pohybují něco jako vlny a já jsem součástí toho. Uvidím tvář....aha-do prdele, vypadá jako Kristus, ale nezajímá mě to, spíš vnímám to vlnění, konkrétní podoby nerada, jelikož si je může na sebe vzít kdokoli-cokoli…..najednou je něco jako pozornost toho všeho kolem obrácena na mě, ale na jaké mě? Žádné mě není, jsem jako to vlnění, neumím se rozpoznat, nevidím žádné hranice, jak jsem zvyklá třeba v realitě vidět “svoje”nohy, ruce a tak….teď nic, ale vnímám a dokonce začnu i formulovat odpověď, ale ne slovy, nevím jak to popsat, ale komunikuji s vlnícím a světelným prostorem. O tom, že byla otázka vyřčena jaksi vím, sama jsem překvapená, že to vím a hlavně, že se někdo zajímá o moji odpověď...tohle jsem měla zjistit, asi ví, že vše je individuální názor, chtějí to slyšet, říkám si a ono, oni mě slyší, jelikož nelze nemluvit a být neslyšen...masa lidí, co žijí v nevědomosti toho, kdo jsou a na základě toho činí mylná rozhodnutí, která je poškozují aniž to vědí, ANO,  zaslouží odpuštění, ANO JÁ s nimi soucítím, ANO pokračovat dál, rozhodně, vždyť jsem to vyzkoušela sama na sobě, jaké je zapomenout a pořád zapomínat, když máš hlad a nedejbudho chuť, pak už to není jenom nutná potřeba přežít, ale zapojí se do toho i rozkoš, ať je jakákoliv, když pak přičtu faktor, že pasák svoje stádo pase za účelem podojit a dojí ho tak celý život, kdy není prostor na uvolnění natož na pozorování, kdy záměrně je stádu podávaná a prodávaná lež, ANO to masu omlouvá, co neomlouvá TY, kteří záměrně lžou, kteří pod zástěrkou sebeuspokojení, lenosti a lži vedou sebe do záhuby a stáhnou svojí sprostotou odchýlení od sebe i další, zde JÁ soucit nemám...úroveň k úrovni.......