Gaia

….okraje kaňonu lemují  žluto-oranžové horniny uložené v pravidelných vrstvách na sobě….je to nádherný pohled, ale žalostný zvuk, mají žízeň, připravili je o vodu…..….kousek dál  mudruje skupinka erudovanejch a pochvalně se plácá mezi sebou, jak to dobře vymysleli….svět intelektuálů, svět vědců, brrrr…neslyší , nevidí, jen berou….už se ani neobtěžuju s nima promluvit, vím totiž, že to udělám po svým, přesně tak, jak se to po mně chce, jak to chce ONA….

Mám těch elit už po krk….je to poprvé v mým životě, kdy cítím nenávist k těm, co ničí naši Zemi a ty, jež chtějí po právu žít v souladu s ní…cítím nenávist ke všem elitám akademických nadutců, politických tupců, nenažraných manažerů a posluhovačům systému, kašpárkům pár mocnejch, co si z nich udělali prodloužený ruky, který kam dosáhnou jen ničí…po krk těhle co pohrdají zbytkem, bez něho by se ani nenažrali..…

…..odtáhli konečně a je ticho, kterým proráží bolestný zvuk skal….jsou tu jasně viditelné body, živoucí a zesilující místa, kam stačí přesunout ty jejich vodní vývody a tak to udělám……sama jsem překvapená co následuje…voda se rozlije všude kolem, začne prýštit s velkou radostí a zaplavovat vyschlé dutiny a jámy…..nic mě to nestálo, ale jak jsem byla zaujatá tím vším kolem, ani jsem si nevšimla, kde to vlastně jsem….z ptačí perspektivy je vidět okrouhlý tvar, po obvodu lemován kaňonem, který se do sebe stahuje v podobě baňky…..je to srdce toho celého útvaru, který je plný vyhloubených jam o různých geometrických tvarech, teď naplněných průzračnou vodou tak, že vidím dno…..…mám chuť do té vody skočit….něco mě však varuje ať to nedělám…ze západní strany přichází bytosti, které vypadají jako indiáni. Mají rudou kůži a peří různě po těle, někteří mají luk a šípy, v čele skupiny stojí jeden, co má v ruce oštěp, který zabodne do země při okraji kaňonu….skupina mě pozoruje a čeká co udělám…postupně se k nim začnu přesouvat, ale cítím, že do vody nesmím skočit, vím, že je v ní něco, co až se probudí, tak změní vše…postupně ručkuju k té indiánské skupině  podél skal a cítím jejich spalující pohledy na mně, jejich oči doslova planou a žhnou… dostanu se  na pevnou zem až k nim aniž se dotknu hladiny…..vše se změnilo v jednom okamžiku, ta voda plná radosti, plná života se usadila na svá místa a teď čeká, to čekání nevěstí nic dobrého…..….

Co lidé nevidí a neslyší JE to, co mění HRU, ne o tom se nemluví, to se jen VÍ…naše Země už neumírá, je plná sil a vyživená….to co získalo sílu se chce projevit naplno...první  probuzení přichází z hlubin vod.……