.......je zataženo a na nebi se válí chuchvalce šedobílejch mraků, a tak se rozhodnu vyběhnout, snad mě nesrazí létající oštěpy větví, jako minule. Jak tak běžmo jdu, všimnu si, zlatavýho sloupu světla co dopadá do jednoho bodu v dáli....další den tam vyrazím.......
...nevěřím vlastním očím...cesta kterou vůbec neznám ač to tu mám zmapovaný dobře, se táhne podél Romže, kterou lemuje malý prales. Líbí se tu i těm bez domova, maj tu natažený celty a něco jako stany. Putuju po vyšlapané cestičce a odháním komáry, když dojdu na to místo označené paprskama světla včera... zírám s otevřenou pusou, na tu krásu.....hejno starých buků, jejichž větve padají na zem jako vlasy a vytváří tak ohraničený prostor této překrásné stromové svatyně. Na jednom kmenu je v přístřešku vymalovaný sv. František. Chvíli s ním pokecám a pokračuju po té cestě dál až do Kostelce, kde potkám modrý vážky......
....na to místo se pak vracím a tak, když zase volá jaro, nejkrásnější okamžiky, kdy se pohupují větve stromů pod tíhou zeleně na pozadí modrozlaté oblohy...vyrazíme....
.....podél Romže teď už kvetou stromy plné sněhových květů, potkáme kluka se psem co se směje....když dorazíme na místo Františkovi věnované, je to jako by do mě někdo vrazil kudlu. Noční můra přeletěla tady a zanechala stín, co pokryl tohle místo. Už to není svatyně, zůstavší buk teď pláče pro své bratry, který pokácela lidokožčina....ženská se mě ptá, co na to říkám? Jako na co krávo? Prej to dělal řezbář, nová budka s obrázkem Frantu tam je zasazená místo pěti vzrostlejch buků, na homadě pilin dřeva.....parta kácečů nechápe, že co mi vadí....je to asi nějaká nová kultůra, kácet mateřský stromy, jako u školy pokáceli ten krásnej vzrostlej topol, prej clonil v cestě děckám do školy, stál tam na tom rohu od mýho dětství a ještě dřív, ale teď tam začal vadit, jako tyhle buky, aby udělali místo pro lavičky liduně, co se zde přijde válet na svý ztěžklý prdele..............
....pes toho kluka radostně krouží v Romži a kluk má slzy na krajíčku, už mu to prý udělal jednou v lednu, ale na Moravě a málem se prý utopil. Tenhle pes miluje vodu a musí být v její blízkosti vždy na vodítku říká...karabina praskla a on mu odplaval. Chce jít za ním, ale je to risk, voda plná kmenů, klacků, listí a vírů co tam točí...lákáme ho na toust se salámem, voláme ho, nadáváme, ale on je šťastně zamilovanej do vody a jejich kruhů...nakonec se unaví a stačí doplavat ke břehu...nakonec se zase smějou oba...........
...cestou potkám napůl zmrzlou třešeň, ale přesto je tak krásná, jako tohle brzký jaro v dubnu 2024....