....pozoruji jak hluboko pod povrchem té prapodivné země, se vějířově rozrůstají lososové nitky vlásečnic (asi)....postupně se začnou spojovat v hustou síť, a než se nadechnu jsou v síti něco jako kokony..... Když se podívám blíž vidím, že v kokonu cosi roste, je tam život. Jakmile si tohle uvědomím, vymrští mě to nad povrch. 

První, co mě praští do oka je barva té země. Hluboká, lapisová modř, do které se chce člověku zabalit a zůstat v ní navždy. Při bližším pohledu si všimnu, že tu modrou, souvislou plochu tvoří droboučká zrníčka, a že ta modrá vyplňuje povrch kam oko dohlédne, nebo spíš kam je mi dovoleno se podívat. Ta vrstva tvořená modrými zrnky je hluboká asi 30 cm......Moje pozorování povrchového materiálu je však náhle přerušeno, když se skrze vrstvu vyklube jeden lososový výhonek, na jehož konci jsou drobné úponky.  

Pak naráz mě to odstřelí do bezpečné vzdálenosti, kde můžu pokračovat v pozorování toho procesu, co se přede mnou odvíjí jako film. Vlásečnice, která se jako první vyklubala skrz vrstvu písku najednou začne mohutnět a když dosáhne výšky 1 a půl metru a obvodu asi tak 10 cm, vše se na chvíli zastaví, jako by nabíralo sílu pro následné..... 

V kratičkém okamžiku pak naráz vyroste změť dalších vlásečnic, které na rozdíl od té první, ve styku s atmosférou na planetě dostávají barvu do zelena. Tyto zelenavé žilky vytváří postupně hradbu kolem hlavní "dominy", tak dlouho, až jí zabalí do zelenavého pouzdra. Trochu mi to připomíná naše kaktusy, ale tyhle mají spíše tvar lusků naplněných nějakou kapalinou...asi.... 

...nastává zase kratičký okamžik, kdy se zdá, že nic, ale to jen tak vypadá, protože při důkladnějším prozkoumání je vidět, že se uvnitř cosi děje, jako by se ten lusk nafukoval a plnil..........Pak naráz lusk praskne a ven se vyhrne kapalina, která při dopadu na modrý písek začne vřít, je z toho doslova modrá kaše, která bublá a bobtná....jak jsem zaujatá tou kaší ani si nevšimnu, co uvnitř zůstalo. Je to malý ptakoještěr, asi tak se to dá nejlíp popsat. Má zelenou kůži jako ty lusky a kožená křídla mu dělí blány s modrými fleky. 

Ta bytost zničehonic, asi se zrovna probrala, začne velmi vysokým tónem vřeštět, kdybych tam měla tělo s ušima, tak dozajista ohluchnu, ten vřeskot je neodbytně vtíravý. Asi má hlad, napadne mě.... 

Chvíli na něj zírám, protože má zajímavé zbarvení a vprostřed těla má kruhové vstupy, také různé barevnosti. Oční víčka jsou z pevné kůže a mají funkci ochrany, nejen oka.....mezitím jak to mládě vřeští začne chládnout modrá kaše na zemi. Když už je dokonale vlažná, což ten tvor jistě nějak instinktivně poznal, začne jí vylízavat jazykem a hbitě polykat. Všechno sežral a usnul, bylo vnímat jen lehké oddychování... 

V tu chvíli, kdy jsem pozorovala celý tento příběh a zrod neznámé bytosti mi bylo řečeno, že se záměrně (proces zrodu) odvíjí rychleji, protože nemám moc času. Chce se prý po mně, abych to viděla a pak zaznamenala přijatelným způsobem...V té krátké chvíli čekání, kdy PTEROKAK spal (tak jsem si ho nazvala), jsem si všimla že zelené lusky jsou rozprostřeny po celé modré pláni. 

Když se PTEROKAK probudil, začal silně mlátit svými koženými plachtami. Chtěl se odpoutat a odletět. Lusk ho však nechtěl pustit a při bližším pohledu jsem zaznamenala, že je ve spodní části spojen s hlavní vlásečnicí, jako naše děti s matkou, jsou spojeny pupeční šňůrou.  

Jak tak mlátil těmi křídly, začaly z nich na zem, kde prve pojedl, padat modré kamínky. Padaly na zem tak dlouho, až se "vyjezené" místo PTEROKAKEM zaplnilo, tak že by nikdo nepoznal, že tam prve pojedl. Bylo mi pak řečeno, že to mlácení křídel má dvojí účel. První je jasný, vrátit potravu pro zrození další generaci, co přijde po něm a ten druhý důvod byl, že křídla tak nesmírně sílila, pro následný let. 

Když byl připraven, hlavní vlásečnice se odpojila a stáhla zpět pod zem. PTEROKAK radostně vzlétl směrem vzhůru, do lososově zbarveného nebe, aby mohl začít svoje životní dobrodružství...... 

Myslím, že tihle tvorové nejsou nijak inteligentní, ale jedna věc jim je jasná, že tam kde žijou, musí být v souladu se svým okolím, jinak zahynou všichni, to je něco, co člověčina stále nechápe.................