...vede se válka mezi člověkem a tvorama co vypadají jako lenochodi, ale chodí vztyčeni po dvou. Tito tvorové jsou mírumilovní a o válku neměli zájem. Mají monopol na pěstování bobulí, co vypadají jako brusinky, ale uvnitř jsou modré barvy. Z těchto bobulí se lisuje nektar, který má barvu paraiby turmalínu (modrá, tyrkysová, díky Cu ve struktuře minerálu). Po požití nektar zajistí omlazení, vyzdravení a dlouhověkost. Bobule se pěstují na územích, která jsou obehnaná vysokými valy a v podstatě se tam nedá proniknout..... 

....zde se začíná její příběh. Vynoří se odkudsi z křoví právě před jedním z těch vysokých valů. Do podrobna zkoumá pórovitost zdi. Zdá se, že je to snad něco jako kůže hrocha. Ta kůže je pospojovaná v různých místech, takže konečný dojem je umělecké dílo s mnoha různými přechody a švy.....Jak tak na zeď upřeně zírá, jeden ze švů se rozevře, jen tak sám od sebe. Cosi jí zve dovnitř.  

Co teď? Ostatní vymýšlí zbraně, jak se přes val dostat a ona si tam prostě jen tak vleze? Ale co, pomyslí si, když mě zvou tak neodmítnu. Při vstupu jí uvítají chlupatí tvorové a vůbec nic nenamítají, zdá se dokonce, že se usmívají. Jejich pichlavé pohledy jí pronásledují až k vysekané cestičce, která vede ne vrchol kopce.  

Nahoře se před ní rozprostře zvláštní výjev. Vypadá to skoro jako panelové budovy, které jsou uspořádány do obdélníkových a čtvercových tvarů. Všechny budovy jsou mezi sebou pospojovány zdmi, po kterých se plazí rostliny, s bobulema rudé barvy. Bobule právě dozrávají, je čas sběru. Kdesi z kapsy vytáhne igelit a začne ho bobulema plnit. Taky si jich dopřává, až je na prasknutí. Když má igelit plný, kde se vzal tu se vzal někdo, kdo vypadá úplně jinak, než ti chlupatí od valu. Podobá se spíše lidem, ale uvnitř je jiný, to ona ví. Neznámý jí podá kádinku naplněnou modrým nektarem a vyzve ji, ať to vypije, prý jí to pomůže s problémem, co právě má. Bez odmlouvání to do sebe obrátí a čeká co bude.....Ten neznámí si jí se zájmem prohlíží a řekne jí, že tady mají takovou překážkovou trať, jestli by si ji nechtěla projít, s čímž ona souhlasí.... 

...než k té trati dorazí, musí se nutně vyčůrat, močák je holt močák a zánět je holt zánět. Zkoumá kde to udělat, jelikož je všude otevřená cesta, ale nakonec najde nějakou hradbu ze zeleniny a spáchá to tam...no vážně to je úleva, řekne si.... 

...když dorazí k překážkové dráze, tak se podiví nad množstvím přihlížejících. Moc nechápe na co tam zírají, ale ochotně vyleze na trám a začne šplhat, prolízat a houpat se na provazech. Na konci dráhy jí pak všichni tleskají...divný bytosti, myslí si. Jsou ze středu země, kterou hlídají ti chlupatí....během jejich úvah k ní jeden přistoupí a oznámí jí, že se stala další kandidátkou, na co ale neřekne a ona se raději neptá... 

...pak jí zavedou k jakémusi stolu, kde sedí několik bytostí jejich druhu. Od těchto dostane hlavolam, oni tomu tak říkají. Je to zvláštní, pomyslí si, vždyť už když bylo vysloveno zadání, tak v něm byla i řečena odpověď. Načež okamžitě zodpoví otázku. Odpověď je pro ně asi nečekaně rychlá, a tak z šoku nestačí ani zavřít pusy. Jak jsi to mohla tak rychle vyřešit?, podivují se všichni kolem...Pak k ní jeden od stolu přistoupí a ukáže jí jakési složité vzorce, které se musí použít pro výpočet, aby se dostala správná odpověď....Ona nechápe, ale nic neříká a čeká, až se navzájem na čemsi shodnou. Nakonec jeden vstane vyhlásí jí vítězkou a gratuluje jí k zasnoubení s jejich korunním princem... 

 No do prdele řekne si ona, co jsem si to zase udělala. Tentokrát se ozve, že ona se vdávat nehodlá a o prince nemá zájem, ale nikdo jí nevěnuje pozornost. Princ má obličej do tvaru trojúhelníku, úplně bílou pleť a očka má jako rejsek, oříškové barvy. Jeho vlasy jsou krásně vlnité a dlouhé po pás, jejich barva připomíná měď.  

...když si ho tak prohlíží všimne si najednou, že tam jsou ještě další dvě uchazečky. Jedna z nich vypadá jako dvojče prince, stejná pleť, stejný vlasy. Tahle je dost nešťastná a dává to patřičně najevo, přece ona měla vyhrát. Princ reaguje zklamaně, co naplat, prohrála jsi a loučí se s ní......Když se zabouchnou dveře, tak se princ otočí a chce něco říct, jenže ona mu nedá šanci a řekne běž za ní (za měděnou), vždyť k sobě patříte. 

Korunní kralevic je z této přímé řeči překvapen a zeptá se jí, zda by jí to nevadilo? Jasně, že ne, běž za ní. On to já nemůžu, zde ženy chodí pro nás. Ona mu na to odpoví, tak jí nech odejít, když jsi vůl. Asi ho to nakoplo a vyletěl ven, pak už jsou vidět jen dvě rezavý hlavy, spojený do sebe... 

FUJ, to mi spadl kámen ze srdce, prej výhra. Dost se jí ulevilo. Příště, až někam zase vlezeš, tak si to raději rozmysli, říká sama sobě, ale ty bobule, ty mi nikdo nevezme..............