Z cyklu na pomezí bdění a snění

Tenké stonky zelené barvy ve svazcích, zakončené bílými květy….dívám se shora...najednou jsem uvnitř toho  zeleného království….

 Všude je zelená všech myslitelných odstínů, svítí světlem.... Stonky jsou zapletené do podivných tvarů a ty útvary tvoří větší celky...pak letím velice dlouhým podloubím, které je spleteno ze zelených rostlin a tvoří překrásné obrazce, ta chodba je velice dlouhá a zakončená síní. Síň má  kupolovitou střechu uprostřed s otvorem. Snažím se vidět co je v té síni, ale mám to rozmazané, protože je tam velká záře, když zaostřím víc, je mi dovoleno vidět něco jako vejčitý útvar, který je jasné bílé záře s mléčným nádechem. 

Po prvním zakoncentrování se na ten útvar se zvedne a stoupá výš... pořád se na to snažím soustředit a v tom si všimnu, že je to utvořeno z rotace, není to pevný materiál, jen to budí ten dojem, rotují tam vlákna, která zřejmě nejsou také pevná, ale já už se zaměřuji dovnitř, protože tam vidím bytosti, což je zvláštní…..

 Poprvé si uvědomuji, že to světlo jde skrz ten otvor, pak si uvědomuji, že to vejce bylo malé, ale já ať už tam jsem cokoli, jen zaměřuji pozornost, a když to mám velikostně popsat, tak nejprve byl ten útvar velký jako slepičí vejce, pak ale jsem v něm a nakonec, je jako celý vesmír (zde si vzpomenu na dzogchen a jeho příměr křišťálu a jak na něm rinpoche popisuje projev energie dang, rolpa a cal)…. jsem v tom světě vaječím a čeho si všimnu  jako prvního je po pravé straně hlava draka???...zdá se, že to je něco takovýho, má to zvedlý křídlo, jež se jako dračí jeví…. pak vidím, že je jich tam v řadě plno za sebou a jsou i v  řadě naproti, svírají koridor ústící do předsálí, nebo co to je…..

V tom šeru vidím dost špatně, má to zvláštní kvalitu, ta bytnost toho prostoru…...je tam dusno, tak nějak...aha...v tom si uvědomím, že mám před sebou doslova stádo bytostí a já vidím jejich hlavy….. Ony  jsou na sobě namačkány, jedna na druhé, doslova hlava na hlavě a všechny se soustřeďují dopředu před sebe…..něco  mi říká, že je tam sakra narváno, standardně  tam bývá pár čekatelů, ale tady je nacpaná celá síň a ty draci co to tam maj na povel jsou z toho dost nesví….teď to mám občíhlý a zaměřím se na to, co poutá tolik jejich pozornost...je  to to vejčité světlo...je jasné k oslepnutí je bílé a trochu do mléčna, jako když jsem to vejce spatřila prve…

 Moje zaměření je teď už jinde, popsat to, se dá přirovnat k prolínání sama sebe, představte si, jako byste byli fluidní, není to ani voda, ani vzduch, je to fluidum, který se prolíná samo v sobě. Během toho prolínání potkávám  různé útvary.

Jeden z nich je jako sloup, kolem jsou něco jako přistávací rampy, je nekonečně dlouhý, barevnost je indigově modrá s fialovým dozvukem a ty rampy jsou jako bodliny kaktusu, stáčí se to do spirály a je to krásné….pak zahlédnu další útvar také podlouhlý, celkově je všude těchto podlouhlých útvarů dost....tento je zase  tvořen z geometrických tvarů, jako krychle, kvádry a jehlany, které však nejsou plné, mají jen linie a ty jsou různých barev. Barvy neonově zářivé, spíše je to barevné světlo, vidím, že v tom žijí bytosti, jeden z útvarů je krychle je větší než ty ostatní. Něco mi řekne, že dovnitř vidět nejde, i když ta krychle vypadá průhledně, ale oni vidí ven….

….pak si najednou  uvědomuji svoje tělo, jenže to není to tělo co znám, moje pozornost je plně přenesena do také mého těla, ale v jiném světě, tohle vnímám poprvé...někdo říká, že se to děje rychle, a další hlas, že si to ale dělám sama a já křičím a co jako????…...nevěnují mi však pozornost a něco na mě přilne, po celé délce  mého těla (nejde o fyzický, ale to druhý) má mě to léčit, je to zvláštní pocit, nic víc, jen cítím jak na mě cosi je přilnutý.....pak cítím šílený štípnutí v nose, oku a svědění v uchu, myslím, že chcípnu, jak se chci poškrábat, ale nesmím, jinak ten proces léčby zruším…..

 V jednom okamžiku je moje pozornost soustředěna i v těle fyzickém a já vnímám obě těla naráz…..teď mě to svědí ještě víc, je to k posrání a teče mi i slza….tohle  nevydržím, jak to svědí…. jenže mám přikurtovaný ruce toho těla, ale já můžu zvednout ty fyzický ruce, mi dojde a tak to udělám…….dost mě překvapí, jaký proudy vody mám na tváři a ještě víc mě šokuje, že vědomí obou těl se neztratilo, je stále přítomné, i v pohybu mám pozornost rozštěpenou do dvou světů….položím ruku zpět a proces pokračuje...pak je mi řečeno pár věcí, což raději ponechám uzamčeno…. a já jenom jsem, vnímám něco jako světlo, které se rozlívá skrze mne, dá li se to tak nazvat…..teď mám klid, nikde nešmíruju, neletím, jen jsem a koupu se v tom…...na závěr, než zvednu kostru mi vytane: 

Ten nový svět je kontinuálně teď s naším,  nevím, kdy se zbudoval, ale je, no a všechny bytosti, které jsou schopny si uvědomit kdo jsou, tedy být v tom uvědomění sama sebe, jsou i v tomto světě….   Čím víc pak je pozornost člověka zaměřená v plném uvědomění sama sebe, tedy toho kdo je, tím víc je v tom světě a zároveň je i v tom starém, když chce….

  Prakticky to znamená si ponejprv uvědomit kdo jsem, udělat tu zkušenost, pak ji rozvíjet a tím být míň to co nejsem. Tohle všechno zahrnuje i fyzické tělo, to jsme také, jde o posun těžiště, ne o likvidaci starého, nebo popření….. hlavně jde o přímou, vlastní zkušenost, ne si to jen myslet, věřit tomu, je to proces, který se děje….a ano děje se sám od sebe….. Dost často teď slýchám, že nic nemusíme, jenže to už předpokládá, že máme zkušenost toho kdo jsme, jinak je to jen víra, nebo důvěra, což pak zavdává k zneužití sama sebe, svým okolím…. Jak to poznám, že mám zkušenost kdo jsem, TO VÍM, neznamená, že si to myslím, že to vím, což si dnes dost lidí plete...Základ je být sám k sobě upřímný, nelhat si, pak mít opravdovou, ryzí touhu poznat sama sebe, jo, a pak se to děje…...

 Technická na závěr: neplatí pro všechny, jelikož každý má rovinu vnímání jinak nastavenou a jemný světy energií nemusí vnímat, ale kdo je vnímá, pak nejprve se vše soustředí do středu těla, do kanálu, jež nás protíná skrz na skrz…. když je naplněn, tedy všechny přepážky odstraněny, které bránily průtoku, pak dojde k vylití, nebo prasknutí, jak kdo chce a bytost je pohlcena sama sebou….stále, ale zůstává přítomná a má fyzické tělo a musí fungovat v realitě tohoto projeveného světa. Pak jde o cvik přesouvání těžiště pozornosti  do vědomí sebe sama…... Plné uvědomění je snáze dostupné v poloze leže, dříve jsem seděla, nyní, to jde lépe v leže….pak nastupuje pohyb, akce,  což teda bude nářez a na to se těším...to pak totiž půjde několik sebe v jednom:-)))))))si sebe vědomých navzájem, celkem vtipný…...