Naše země je v mnoha ohledech výjimečná. Ano, mnoho věcí zde není ideálních a ani ideálních nebude, přesto si troufám tvrdit, že má úvodní věta je nejen smysluplná, ale i pravdivá – a to i navzdory tomu, že se najde mnoho lidí, kteří obětují až zarážející množství energie, aby nás přesvědčili o opaku.

Já jako umělec a ezoterik bych se rád v tomto článku na základě svých znalostí pokusil shrnout, proč mají dle mého názoru české země takovou magickou přitažlivost.

Každý z nás si asi pamatuje z hodin dějepisu různé erby, znaky a symboly. Své výsostné znaky ovšem neměla jen šlechta, ale i města, cechy, země a panovnické dynastie, přičemž ze zemských znaků se většinou vyvinuly novodobé národní a státní symboly. Pro české země je určitě jedním z nejdůležitějších symbolů bílý, nebo heraldicky přesněji stříbrný lev – symbol českých králů. K získání tohoto znaků se váže mnoho legend, ta nejznámější vypráví o králi Bruncvíkovi, který se na svých cestách připletl do souboje lva s drakem, přičemž se rozhodl postavit se na stranu lva, který se mu za jeho pomoc odvděčil svou věrnosti. Tato legenda je sice historicky vyloučena, ale najdeme v ní mnoho ezoterických souvislostí. Těm, co se podobně jako já zajímají o křesťanskou mystiku, nemůže ujít podobnost mezi příběhem o Bruncvíkovi a starověkou legendou o svatém Jiřím a drakovi. Někteří ezoterici vidí i podobnost s bájným rytířem Parsifalem. A proč je stříbrný lev symbolem, který je z ezoterického hlediska tak zajímavý? Abychom nalezli odpověď, musíme se ponořit do studia alchymie. Vrcholem snažení každého alchymisty bylo vytvoření „kamene mudrců“ – jakési tajemné látky, která má schopnost přeměnit méně ušlechtilé kovy ve zlato a dát člověku věčný život. To je obecně tradovaná představa. Skutečnost je ale mnohem složitější. Ve skutečnosti se jedná o metaforu soustavného duchovního a filozofického hledání a postupné zdokonalování sebe sama. Skutečným výsledkem má být nalezení Božského ducha či jiskry v nitru nás samých. Pokud se nám to podaří a sjednotíme svého ducha s Božskou podstatou, tak obrazně řečeno vše, čeho se dotkneme, se změní ve zlato a budeme žít věčně.

Staří alchymisté si svá tajemství dobře střežili, a proto používali různé alegorické šifry, kterým rozuměli jen oni sami. Substancím dávali různá poetická jména jako zelený lev, či král a královna, přičemž své označení měli i jednotlivé děje. Víme, že konečným stádiem výroby kamene mudrců bylo sloučení protikladu, konkrétně látek označovaných jako král a královna nebo také tinktura rubra a tinktura alba. A nyní se dostaneme k naším národním symbolům. Tinktura alba byla pro své vlastnosti označována jako stříbrný lev a tinktura rubra jako červený nebo též plamenný orel – možná si teď říkáte: „ Vždyť přeci žádný plamenný orel nebo orlice v našich národních symbolech není!“ A já říkám samozřejmě, že je! Je jím svatováclavská plamínková orlice, která je nejen symbolem svatého Václava, ale sloužila i jako symbol Čech a v rozšířeném smyslu i českých zemí než nám císař daroval lva. Ke vzniku symbolu plamenné orlice se vztahuje několik legend, které jsou však poměrně kostrbaté. Dle mého názoru mohl být předobrazem symbol Římské říše – jupiterův orel. Ten sice nebyl obklopen plameny, ale v pařátech třímal blesky. Logicky se často stávalo, že symbolika blesků a ohně splývala v jeden celek nebo se různě vzájemně nahrazovala. Plamínková orlice později ustoupila do pozadí a stal se z ní znak Přemyslovců a nyní je připomínána právě v souvislosti se svatým Václavem. Abych vše ještě uvedl na pravou musím ještě říci, že v počátečních fázích výroby kamene mudrců náleží lvovi barva ohnivě rudá a orlovi barva bílá, či stříbrná, ale v průběhu výroby dochází k částečné výměně, kdy jedna složka přejímá aspekty té druhé a vzniká tak právě stříbrný lev a plamený orel. Odkaz na tuto alchymistickou inverzi však také v našich národních symbolech nacházíme – český lev je přeci na štítě červeném a svatováclavská plamínková orlice na štítě bílém.

Myslíte, že je toto vše náhoda? Já osobně se domnívám, že nikoliv. Navíc se na celou problematiku musíme podívat optikou středověkého člověka. Dnes si spousta lidí myslí, že tyto znaky byly vymyšleny náhodně, že si prostě skupina lidí sedla a řekla si proč tam nedat třeba nějakého lva, orla, růží, či hrad. Ovšem tak to nebylo. Ve středověku byl obecně duchovní život prostého člověka mnohem bohatší než dnes a tomu odpovídalo i vše ostatní. Každá vznešené věc měla své duchovní opodstatnění a vysvětlení a u něčeho tak důležitého jako byly zemské symboly, to platilo dvojnásob. Erby tedy nevznikaly na základě náhody a zákonů pravděpodobnosti, ale na základě propracované symboliky, která měla výrazný přesah do křesťanské mystiky a alchymie. Myslím, že středověký člověk mohl chápat skutečnost, že české knížectví s plamennou orlicí ve znaku získalo stříbrného lva, jako právě již zmíněné symbolické završení Velkého díla a přeměnu jednoho z mnoha knížectví na jeden z nejdůležitějších celků Svaté říše římské. V té době jsme také zažívali zlatý věk kultury, umění a rozkvětu. Je to vše jen náhoda?

Naše území již odedávna přitahovalo pozornost velkých mágů, alchymistů, či lidí, kteří pátrali po univerzální duchovní pravdě – za všechny jmenujme například mága a matematika Johna Deeho, který dokázal komunikovat s anděly a rozluštit andělský jazyk – henochiánštinu, alchymistu Sendivoje, který prý znal tajemství kamene mudrců, kabalistu rabiho Lowa, jenž díky kabale dokázal napodobit akt Stvoření nebo lékaře Michaela Meyera, údajného rozenkruciána a hlavně autora alchymistického spisu Prchající Atalanta. Když už jsme se dostali k Rosenkruciánům, tak považuji za nutné zmínit, že podle jejich tajemných manifestů se na našem území, konkrétně na naší straně Krušných hor, nachází legendami opředená hrobka samotného Christiana Rosenkreuze, mýtického zakladatele tohoto řádu. Je historickým faktem, že Praha se mnohokrát v historii stala centrem evropského ezoterického dění a myšlení. Vždyť i husitský kalich má skrytou symboliku, která odkazuje na Svatý grál, o kterém některé legendy tvrdí, že se nachází na našem území.

Možná se ptáte, co jsem tímto historickou – spirituálním exkursem chtěl říci – věřte, že jen a pouze jednu věc – jsme národ, který dokázal mnoho věcí a pokud na sobě budeme pracovat, můžeme jich dokázat ještě více. Ezoterická symbolika je nám nakloněna, využijme toho.

S úctou a přáním všeho nejlepsího

Jan Hachran