… aneb inspirace lidským tělem

 

Lidské tělo je veskrze moudré.  Je-li zdravé, dokáže za pochodu řešit věci, o nichž ani nevíme, že je řeší, funguje automaticky a jen výjimečně naříká. Máme k dispozici spoustu informací, ale kdybychom měli fungovat jen na základě toho, co o svém těle víme, ani bychom se nenadechli.
Přes všechny složitosti anatomie, fyziologie, psychologie, komplexu tělesných orgánů, systémů a jejich netušených vzájemných souvislostí však lze bez obav říci, že všichni fungujeme na dobré slovo.

Možná je název blogu trochu matoucí a mnozí v něm mohou vidět toliko mluvnické vzory. Z tohoto pohledu se zdá být příznačné, že dříve byla logickým gramatickým vzorem „nůše“ – snad proto, že nůše byla typickým nástrojem venkovské ženy, ale kolik dětí dnes ví, co je nůše, že? :-) . Vývoj jazykový i společenský si tedy časem vynutil změnu z nůše (práce) na růži (krásu).

Je zjevné, že vše spolu velmi úzce souvisí.  Jak?

 

ŽENA – bytost zdánlivě křehká, přírodou od prvopočátku předurčená k pečování se sobě vlastní jemností, intuicí a citem, avšak plná obrovské síly, vášně a energie, schopna sou-cítění i rozhodnosti, zrodu i zániku. To vše v jednom, pokaždé jiném provedení.
V jakékoli době a podobě se zrodí, touží většina žen být spojována s krásou.

Je samozřejmě volbou každého, zda a jak se zkrášlí. Napříč historií mnozí muži považují samotnou ženu za ztělesnění krásy, zatímco ty méně krásné odvrhují – včetně samotných žen, které mezi sebou umějí být velmi kritické až kruté. Přesto – či právě proto si dovolím upozornit na některá úskalí současných zkrášlovacích metod.

Kam paměť lidstva sahá, snad každá žena se vždy snažila zdobit a být tak krásnější a odlišit se tak od ostatních žen. Pomineme-li pochybné „krášlicí“ postupy, jakými bylo třeba na dálném východě svazování chodidel (malinká chodidla prý byla synonymem krásy, ve skutečnosti však měla ženě zabránit opouštět domácnost), domorodé tvarování různých částí těla – obvazování lebek (pro větší podobnost s bohy), prořezávání rtů, propichování uší (námořníci si tak stimulovali zrak, aby lépe viděli na horizont), roztahování ušních lalůčků, zabrušování zubů, ornamentální skarifikace kůže, nasazování kruhů na šíji a mnohé další, zas tak moc se k dnešku nezměnilo. Vždyť například tetování je známé tisíce let, už z dob starého Egypta.

 

I dnes se zkrášlujeme, a to se stejnou motivací jako v prvobytně pospolné společnosti. Některé ženy ovšem svoji touhu po kráse a věčném mládí nechají zajít až do extrémů – ostatně právě tato touha plní ordinace plastických chirurgů. Nic proti kosmetickým zákrokům po úrazech a nutných operacích, nicméně se surovou upřímností si musíme přiznat, že snaha o korekci plánu matky přírody se stala jevem naprosto samozřejmým a každodenním. Dnes si ženy (a už i muži) běžně barví vlasy, malují si na rty i oči linky a barvy hezčí a dokonalejší, než jim bylo naděleno, nemluvě o dalších kosmetických úpravách. Budiž – proti gustu žádný dišputát, jak praví klasik.

Není třeba zde probírat nebezpečí, plynoucí například z (dnes tak módního) lepení umělých řas, které oční víčka už sotva unesou a každé mrknutí se mění v mávnutí motýlích křídel; snad ani netřeba připomínat, že každé nanesení barvy na vlasy znamená vstřebávání chemických reziduí přímo do pokožky a z ní do krve, nemluvě o implantátech nejrůznějších výplní či „jen“ aplikaci botoxu.
Mnohým příznivcům (na obou stranách lůžka) totiž stále uniká, že tento moderní „zázrak kosmetiky“, celým jménem botulotoxin, je neblaze známý ze zkažených masových konzerv a patří mezi nejsmrtelnější jedy na světě.  Jeho neurotoxické účinky jsou dnes masově zneužívány k vyhlazování vrásek. A ano, jeho aplikace nutně zanechává trvalé následky – na mimice, na nervech a nakonec i na psychice a celkovém zdraví.
Nelze se nekonečně vyhýbat přirozenému stárnutí. Šediny jsou synonymem moudrosti, vrásky přibývají zkušenostmi a lze v nich číst, jako v knize. Takový je prostě život sám...

 

Některé způsoby trvalého dekorování, byť jsou bezesporu bolestivé, mohou opravdu potěšit oko, je však třeba si důkladně promyslet co a kam si pořídit. Mnohá místa těla jsou totiž vnitřně propojena nejen nervovou sítí, ale i energetickými dráhami těla, které všichni akupunkturisté znají už tisíce let jako meridiány. Tatéři, maséři, kosmetičky i terapeuti mohou vyprávět úsměvné zkušenosti třeba o tom, jak se něžný delfínek na mladistvém boku může koloběhem života změnit ve vrásčitou velrybu, pohledná kaligrafie na přání je někdy jen část jídelního lístku a dutý roztahovák v lalůčku ucha vypovídá o obsahu nositelovy hlavy.

 

Někomu vyhovuje permanentní výzdoba obrázkem...

 

... někdo se stane přímo malířským plátnem.

 

Jiní volí propichování kdečeho kdečím… :-D

         

 

V této míře to snad tělo ještě unese, ovšem jsou případy, které se už podepisují na zdraví. V mládí člověk neřeší, jaké účinky bude mít aplikace trvalého zdobení na tělo a často si tak z neznalosti přivodí zdravotní obtíže, vzniklé nenápadným, leč trvalým drážděním akupunkturních bodů či reflexních plošek.
V paměti mám případ studentky, přicházející pro radu s vytrvale se opakujícím zánětem v močovém systému, na který nezabírala už žádná antibiotika. Slečna vystřídala mnoho ambulancí, prošla řadou vyšetření, ale nic nefungovalo. Ani nemohlo, protože zánět nebyl způsoben infekcí, nýbrž dlouhodobým mechanickým a chemickým drážděním. Dívka si totiž postupně nechala aplikovat několik piercingů (obočí, celý ušní boltec) a několik vytetovaných obrázků (bederní část zad, lýtko, malíková hrana chodidla) a nevědomky tak přesně trefila celou řádku akupunkturních bodů právě na dráze močového měchýře. Hm, pilná studentka medicíny :-)

Je jasné, že i krása má stinné stránky a zkrášlování patří do rukou opravdových, zkušených a všestranně znalých profesionálů. Jak ale takového odborníka poznat, to nikdo neví.

Zatímco psychosomatická medicína brilantně a beze zbytku propojuje tělo i mysl,  západní přístup jen neochotně přijímá fakt, že ne všechny lidské „choroby“ musí vždy nutně jen vadit. Každý tělesný příznak lze číst jako kapitolu v knize života a to někdy přináší opravdu překvapivá poznání.

Kupříkladu ploché nohy a otoky – ortopedi je operují, nefrologové předepisují farmaka, fyzioterapeuti trápí lidi bolestivým napravováním... Ale zatím nikoho nenapadlo, že plochá noha s otokem je vlastně přirozený přijímač pro vnímání zemských vibrací a infrazvukových vln, zejména při bosé chůzi.
Například sloni takto komunikují na mnoho kilometrů a vzájemně vnímají své infra-mručení nejen ušima, ale právě chodidly, vyplněnými meziprstním gelovitým polštářkem. Tato citlivá část chodidla pak svým chvěním umožňuje slonům (i lidem s plochýma a otékajícíma nohama) cítit jinak neslyšitelné vibrace. Samozřejmě nejsme sloni, ale chodidly můžeme vnímat chvění země a třeba i zemětřesení. Až tedy příště spatříte záběr kráčejících slonů anebo babiččiny oteklé nohy, už na ně asi budete nahlížet jinak.

 

Jak je to tedy s těmi souvislostmi ?

 

Žena – RŮŽE
Souvislost ženy s krásou a s růží je jasná, a to nemluvíme jen o ženách krásných na první pohled.
Krásu nelze vyrobit toliko jako zručně namalovaný obrázek; skutečná krása pramení a vyrůstá z krásné duše a vyplatí se ji chvilku hledat. No uznejte, čím by byla krasavice bez laskavého srdce a moudré mysli?

O růžích jsme psali nedávno, tedy snad jen malé přirovnání:

Žena i růže jsou nejdříve malým poupátkem, které se postupně rozvíjí v květ, zprvu sevřený a pevný, jenž se jen nenápadně vybarvuje, ale pak zazáří v plném rozkvětu. Čas posune květ i ženu do fáze plodů a zrání – pak obé je oblé a jen zdánlivě křehké; vždyť květy i ženy mají energie na rozdávání. Okvětní lístky růže jsou jemné jako dívčí pleť – však také koupel s růžovou vůní či okvětními plátky  přidá vždy na eleganci, smyslnosti i moudrosti a krášlila již nejednu královnu.  Mnoho slastných podob má přírodní balneoterapie a ve spojení s aromaterapií a dotekem je přímo balzámem pro tělo i duši.
Naopak neuctivé zacházení a lhostejnost zničí růži i ženu a hrubián se setká s trny...

 

Smysly jsou vůbec pro ženu velmi důležité. Nervových zakončení vnímajících dotek má žena v pokožce několikrát více než muž. Evoluční logika tak připravila ženu na vnímání i sebemenšího doteku dítěte, kdežto muže naopak na prodírání se křovím na cestě za kořistí.
Dnes se tento rozdíl už trochu stírá – muži se cestou do práce trním nederou a ženám hlídá děti elektronická chůvička, přesto pořád platí, že žena je na doteky citlivější.

 

 

Dotek je totiž životní nezbytností právě tak jako dýchání, voda, jídlo. Moudří dokonce říkají, že člověk potřebuje alespoň dvakrát denně obejmout, aby přežil. Kolik z nás to opravdu dělá ?
Možná bychom si v tomto případě měli vzít příklad od jiných savců, kteří se mezi sebou, a především se svými mláďaty, dotýkají takřka neustále. Doplňovat vlastní deficit můžeme začít třeba hned...:-)

 

 

 

Žena – růže – PÍSEŇ

Mudrcové odedávna radí, že žena by si měla zpívat, pěstovat krásnou hudbu, nebo ji alespoň poslouchat. Asi nemají na mysli „pořádnej rokec“ nebo metal, ale spíše pobrukování si milé melodie.
To si mnozí pamatujeme ještě od svých babiček, které zpívávaly ukolébavky, broukaly si písničku při práci, nebo si pěly sborem do kroku při svých cestách. Je známo mnoho písní pro nastávající maminky, které pomáhají harmonizovat i nenarozená dítka. Mnohé ženy už i u nás dnes znají a zpívají orientální mantry – posvátné písně jako modlitby, prosby, přání. Nic nového pod sluncem, protože zpěv je přirozenou součástí vyladěné a klidné duše. Když je dítě spokojené, samo si pobrukuje, jenže dnes si, k vlastní škodě, zpíváme málokdy. Zpěv, třeba jen v podobě tichého bezeslovného brumenda („mmmm“), je totiž léčivý a vlastní muzikoterapii máme v hrdle zadarmo.
Když si každý den chvilku zpíváme milou písničku, třeba i při práci, naše energie se sama vyladí, psychika se zklidní, tělo odbourá stres a vyplaví důležité endorfiny...

 

 

 

Žena – růže – píseň – KOST

Snad každá žena někdy slyšela větu „ to je ale kost !“, či naopak „ta holka je kost a kůže !“.

Moderní doba nabízí další ještě přímé propojení ženy s kostí, když některé z nás musejí řešit křehkost a sklon k lámavosti svého skeletu. Fakta však říkají, že lavina ženské osteoporózy, která velmi úspěšně plní především peněženky farmaceutů, je z velké části byznys, způsobený právě tlakem na vysokou konzumaci mléčných produktů kvůli obsahu vápníku;  ten se však neumí v těle uplatnit bez přítomnosti hořčíku, a tak mnohé „léky“ s vápníkem kosti naopak spíše odvápňují (stačí si přečíst příbalový leták).

Další důležitou informací je, že kolem menopauzy se ženské tělo přirozeně začne zbavovat části vápníku, uloženého v kostech. Se sobě vlastní moudrostí dobře ví, že ženin organismus už nemůže otěhotnět, a tudíž je zbytečné s sebou dál vláčet zatěžující zásobu vápníku pro případný vývoj dalšího plodu. Je to logické a vždy tomu tak bylo.

Bez kostí bychom se ovšem nemohli pohybovat, kosti si chceme udržet zdravé a celistvé;  to je ovšem na docela jiné dlouhé povídání.

Kost nám však také připomíná vlastní přirozenou smrtelnost, neb jsou to právě kosti, co z našeho těla jediné zůstává, když ostatní tkáně už zanikly. Bez kostí by neexistovaly život zachraňující transplantáty, forenzní důkazy ani archeologie.

Kost je základ těla, ale jen žena-matka umí ze svých kostí vybudovat kosti svého dítěte.

 

Od narození po stáří, je to tak :  ŽENA JE RŮŽE, PÍSEŇ I KOST...

 

Ještě ani nechodí a už se parádí :-)

 

Jak roste, rozvíjí se jako poupě.

 

 

Léty je upracovaná a přesto se stará o blízké…

 

 

A k stáří ji donesou nohy značně poznamenané životem.

 

 

Dalších souvztažností by se našlo habaděj, zmíněn zde byl jen zlomeček.

 

.........ooo*OOO*ooo.........

 

 

V klubu 100x jinak jsme si pro únor vybraly právě toto nelehké téma - ŽENA, RŮŽE, PÍSEŇ, KOST.
Byl zadán pracovní název i motivační barevnice, ale o souvislostech je řeč až nyní, proto tvůrčí zpracování nebylo vůbec snadné. Fotit své výrobky na svém či cizím těle, zachovat jemnost a přiznat i nedokonalosti a vrásky nám dalo chvílemi pořádně zabrat... :o)

 

(zdroj:Pinterest)

 

Jak jsme se s vlastním vnímáním žen, růží, písní i kostí popasovaly, můžete vidět sami:

 

 

 

Danka D.FELIX pojala přehlídku velkoryse stylem pro každého něco. Nejprve upletla a ušila holčičkám soupravu oblečení pro panenku.

 A pak přidala ze své nepřeberné sbírky šátků jednu sněhobílou hedvábnou šálku pro dámy a bavlněno-lněný tunel v barvě písku pro pány.

 

 

Eva etomatelier3 myslela na ženské pohodlí. Pořiďte si pro své chvilky relaxu lněný polštářek plněný třešňovými peckami v biokvalitě, praktická bude i kosmetická čelenka, která rozhodně nebude tlačit. Bílé kalhotky jsou bezešvé a ze 100% bavlny.

 

 

 

Gábina Gabriela T. připravila jedinečné blahopřání doplněné vlastnoručně upaličkovaným něžným srdíčkem.

 

 

Helena HelaF myslela na dámy, které nemohou nosit šperky kvůli alergii. Oba lněné náramky se zapínají na knoflík a jsou ručně vyšívané květinovým motivem.

Do třetice Hela přidala ještě univerzální zipové pouzdro s motivem ledových růží. Můžete je použít na mobil či na různé drobnosti, jež s sebou nosíte v kabelce.

 

 

 

Líba iRLi  vytvořila jemný cínovaný náramek hodinkového typu s nugetem bílého achátu s jemnou kresbou pruhů, krásný to kousek motivovaný poupětem růže.

 

 

 Kabely od Katky Kbags  jsou vždy originální a vychytané. Tuhle můžete použít i jako nákupní tašku: hodně unese a navíc je krásná – všimněte si velké háčkované krajkové aplikace a velmi zajímavého popruhu přes rameno.

 

 

A nebyla by to Tereza Muzikanti sobě, kdyby nepřipravila  nějakou lahůdku pro milovníky hudby. Tentokrát navlékla minimalistický náramek doplněný velkým korálkem s houslovými klíči.   

 

 

 Mirka RE-NATUS přichází se srdcem na dlani. Něžná až nenápadná brož s andělskými křidélky vás prostě vezme za srdce. Je ručně vyřezávaná a lehounká jako pírko.  

Pro příznivce všeho jemného, čistého a pozitivního namalovala Mirka obrázek evokující rozvitý květ růže.

 

 

 

 Hlavně buďte pozitivně naladěni a nezapomínejte odpočívat! Snadněji to půjde s polštářem od Terezy teruber. Patchworkový polštář z vyšívané bavlny je na zip a svou bílou barvou se vám hodí kamkoli.

 

 

 

Pří-jemné pokochání, že?  My jsme si to rozhodně vychutnaly a mnohým zkušenostem se naučily.

 

Děkujeme za vaši návštěvu, snad se vám s námi líbilo i tentokrát.  Budeme velmi rády, když se k nám přijdete zase pokochat. Už teď se těšíme na příští procházku duhou, na kterou zveme i vás…

(foto: Pinterest)

 

Také tentokrát všechny doprovodné fotografie v blogu pocházejí z archivu a objektivu členek klubu.

 

Pro klub 100x jinak připravila RE-NATUS – Miroslava Šmídová  a  dobrá trefa – Hana Konopiská