Když jsem ještě v pravěku:-) malovala na velké desky, občas ke mě kolemjdoucí přišli s požadavkem, že by chtěli ten stejný obraz, jako je ten prodaný, co mám na fotografii... Chtít ten stejný obraz beze změn, byla pro mě ta nejhorší varianta, protože další už nikdy neuděláte tak, jako ten první a hlavně ta radost, že vám roste pod rukama něco nového se mění pomalu v úzkost, že děláte něco znovu! Přistupovala jsem na to jen výjimečně a s pocitem, že jsem to neměla slibovat... 

<!--break--> 

Během vysoké už jsem jen hleděla do monitoru a učila se zacházet s programy a se svojí fantazií... a na malování nezbýval čas. Postupem času se navíc jakýkoliv pokus o ruční kresbu měnil pomalu v paniku. Seděla jsem nad papírem a chtěla procvičit ruku, něco jen tak načrtnout, oddychnout si, dát odpočinout hlavě a místo, aby to byl relax, byl to vnitřní boj "probůh co s tou plochou mám dělat"... Natolik už se moje hlava mým rukám odcizila, že to nešlo... Po pár dalším pokusem jsem to vzdala... 

Po delší době, kdy jsem "jen" klikala a věnovala svůj čas jen stroji, přišla zas touha dělat něco vlastního, jen mojeho. Dělat něco, co mi bude dělat radost, do čeho mi nikdo nebude nijak zasahovat připomínkami, u čeho budu vlastně svobodná... Dlouhou dobu jsem si myslela, že to nedokážu, že už to prostě nepůjde, až přišla příležitost a já se jednoduše rozhodla, že za tu zkoušku nic nedám a zakousla jsem se do toho! Měla jsem zadání, ale volnost ve zpracování!

A tak jsem otřela prach ze svého tabletu. Dostala jsem ho k narozeninám, ale do té chvíle jsem vlastně nevěděla co s ním mám dělat... Ať jsem na něj šla z jakékoliv strany, tak to nešlo. Sice jsme si rozumněli, ale co dál??? Tentokrát jsem k němu ale sedla s chutí a velkou zvědavostí a to byl ten hnací motor, který mi předtím chyběl! Tyto dvě ingredience mě postavily před výzvu a s prvními malými úspěchy jsem nabrala energii do dalšího čarování s Photoshopem a elektronickým perem. 

Tak a bylo to! Vyrobila jsem golfovou sérii... samou radostí se mi koulely očička, ale ještě jsem byla zvědavá na to zhmotnění. Na monitoru je to věc jedna, ale velkou důležitost hraje i volba materiálu, na kterém budou zvěčněny :) Tím ten celý výtvor buď podpoříte anebo to slušně řečeno nebude ono... 

A tak rádcové hledali a našli! Tisk na malířské plátno! 

Oproti fotoplátnu mělo spoustu pro. Toto malířské plátno, které - jak udává výrobce - je pro tisk opatřeno speciálním zátěrem, je nejen pevnější, ale barvičky na něm vyšly tak, až mi očička přecházely. Nadchlo mě to natolik, že jsem věděla, že zhmotňovat na něm budu dál... Pro sebe, pro rodinu, pro přátele... A když jsem sebrala odvahu, tak i pro vás. Pro fleristy. 

Dlouho jsem se uchylovala k motivům jako je Klarinetistka a Blú, ještě jich mám pár, které chci dokončit, ale co se týče obrazů tak mě srdce táhne spíše k takovým jako je obraz Schovám se v ulitě. Tyto dvě cesty jsou si blízké, ale přitom odlišné.

Mno a jelikož jsem rozpolcenec a pořád mám různé chutě, tak ještě sklouzávám k motivům modernějším jako je třeba POPsprej, který je z vyňat z mých školních grafických výkřiků, anebo právě série We love golf...

Jak jsem psala na začátku, že nejhorší pro mě bylo dělat znovu ten stejný obraz, tak doba elekronická (společně ruku v ruce s moderní tiskovou technologíí) mi umožnila reprodukovat... Pro některé věc nepředstavitelná, pro mě další radost. Nechci reprodukovat po tunách, ale těší mě, že pár lidí může mít ten stejný motiv, právě proto, že se jim tento líbí. Můžu jednodušeji udělat barevnou škálu tak, aby si každý našel to, co právě hledá...

Vítám vás v mém obchůdku a doufám, že vám v něm bude příjemně *-).