Domů Profil prodejce de-pre-se
  • aktivní prodejce od r. 2013
    Reaguje na objednávky obvykle do 21 hodin.
  • Dolní Lhota, ČR
  • 4374 prodaných kusů
  • 100% kladných hodnocení
Hodnocení: (1309) 100%
Nadšenci: 1066
Aktivita: aktivní
Prodáno: 4374
Registrace: 1.6.2013
Město: Dolní Lhota
Stát: ČR

de-pre-se

/ Prodávající
Novinky
907615
20.10.2020 Nyní máte jedinečnou a neopakovatelnou příležitost, vzácnou jako kříženec nepřímorožce nepálského a brhlíka gulášomilného k nákupu všech mých hrnků s 15% slevou (no, nemusíte koupit všechny, byl bych rád, kdyby mi nějaké zbyly) v právě probíhající prodejní kampani. Hmm, to je

V návodu na tvorbu profilu se píše, že promyšlený profil je mimořádně důležitý především pro nové prodejce. Takže vzhledem k tomu, že jsem už prodejce dost starý, nemusím naštěstí jeho tvorbu moc promýšlet. A i kdybych se o to snažil, stejně profil nebude moc důležitý. Takže tu snahu přenechám mladým a budu si tu psát, co se mi bude chtít. Pokud tu nic dalšího není, tak se mi prostě nechtělo.  

  

Novinky:

Hrnek pro všechny houbařské fandy až fanatiky, kteří věří, že když červík celý život žere houbu, tak je vlastně taky houba, a že hřib žlučník (hořčák) je jen naštvaný pravák a stačí jej trochu pohladit a pomazlit a můžete ho v klidu sníst. 


 

 

 

 

 

 

 

 

Hrnky pro ženichy a nevěsty s nezbytnými radami pro snesitelné manželství.

Hrnek pro čerstvé padesátnice.

 

Nové hrnky pro padesátníky a šedesátníky. 

 

Zapomeňte na ponožky. Pro všechny hravé muže i nemuže. Dárek, ze kterého budou mít opravdovou radost. 

 

 

 

Přání pro statečnou "šedesátku" je konečně na světě! 

 

 

 

 

Jsem mladý muž ve středních letech, stále velmi atraktivní, především pro penzijní fondy a zdravotní pojišťovny. Ještě tedy nejsem zván na výlety s prodejem hrnců a koncertem Evy a Vaška, ale ty časy se blíží. A tady budu nabízet to jediné, co zvládnu, psané a strašně kreslené kraviny, co by mohly Vám nebo Vašim známým dát na chvíli zapomenout, že nám rodiče a paní učitelka kdysi v dětství neřekli o životě úplnou pravdu a že to samé musíte provést svým dětem. (2013)

 

Bylo nebylo... (pokračování v další záložce profilu) 

 

V přípravě: příručka pro houbaře s vyobrazením hub, další krabičky, druhá knížka kravin, nezbytná příručka pro prodávajícího na Fleru, laskavější přání pro starší ženy, přání pro čtyřicátníky, hrací karty pro houbaře, hrnky pro jubilanty 

 

Sami jste to chtěli, stálo mne to hodně bolení mezi ušima, tak se při čtení koukejte smát, protože proto jsem to psal. 

Přání k padesátinám pro drsné muže:

 Blahopřání k 40 pro ženy, kterým by mělo být 40: 

 

Nevěřte zajícům. Sice nevím proč, ale člověk nikdy neví. 

 

Všechno píšu ručně na počítači, takže se jedná o ruční práci! 

Malá ukázka z první povídky chystané další knížky: 

 

Chlop zvladně všecko, aji bez ruky

Roba ma zase prdel v zatačce a vzala s sebu i malu. Mam před sebu vytuženy tyden bez hadani a řvani a bez podrobne kontroly každeho mojiho kroku. „Kam to jdeš s tou utěrkou a co se s ní chystaš dělat?!“  No asi ušit padak, kaj bych asi tak mohl jit s utěrku. Sem se štěstím ožral už na letišťu a dom musel jet autobusem. 

 

Čeka mě tyden bez teple stravy, ale zase sem panem celeho baraku a možu něchať fusky a trencle ve srolovanych galatach, jak ze mě spadnu před spanim, utřet si masne ruky do utěrky, aji se do ni vysmrkať a milijon dalšich věcy, co my chlopi robime, když nad sebu němame vševiduci oko svoji roby. Musym dodržet jen jedno pravidlo: nedělej bordel, kery sam nědokažeš uklidit.

 

Esli si myslitě, že každy den po robotě skončim v knajpě a v nedělu pouklizam a kupim kytku, tak ste vedle jak odeeska po volbach. Roba mi stejně budě každy večer volat a chtit, ať splachnu hajzel a vidličku poklepu na sporak. Zvuk hajzlu mám nahrany v telefonu, ale chlopi se vždy valaju po podlaze, jak přitahnu do knajpy rošt ze sporaku. Pozvu je šecky v patek dom na maryaš, to musy stačiť.

 

Čeka mě totiž ďabelski ukol. Zrubať vysoky zerav (to je taka širši tuja, co umi dorust do vyšky středniho topola). Strom stoji pět metru od našeho baraku a stejně daleko od susedovic. Vysoky je tak dvanacť metru a to představuje sedmimetrovy obustranny problem. Cele je to zapeklite, bo na vychodě je skalka a na ni něsmi spočinut ani muj pohled, natož sebu švihnuť taky topol. A na zapadě ma roba svoje podezřele zahonky s bylinkama, zeleninu a kdovičim eště. Vyměřovala to tam v noci za uplňku a řyka temu pernakultura či jak. Když se ji tam do teho švihem zaryje ten zerav, tak to bude vypadat, jak když bechne lopatu do picy. Z rozběhem. A to němožu dopustit. Když to tak posčitam, tak na porubani teho stroma mam očividně nědostatek světovych stran.

 

Je patek, nejpovedenějši boži den. Tež Buch němusel s tu robotu tak kvaltovať, mohl spočnut uprostřed tydňa a zrobiť tych patku vic. Aji by to tu lepši vypadalo. Ale ať tu  něbečim nad rozlatym mlikem, igdyž to přyslovi něchapu. Po šichtě mam fotbal. To je patek na druhu. No jako dva razy lepši patek, ste nechodili na matyku? A při tym fotbale se za prve dostaně žizeň a za druhe jedni vyhraju a musy slaviť a ti druzi musy zapiť poražku. Takže se pak idě do knajpy, kde se proberu šecky fauly a proč ti, co vyhrali, vyhrať neměli, co kereho kde pichlo a němohl hrať naplno. Aji po sobě řveme a i par facek si přatelsky vyměnime. To se pak nejlip chlasta.

 

Valim z roboty nejvyššu rychlosťu, co je lokalka (to je po našimu tramvaj) schopna vyvinuť. Do kopca ku baraku vyběhnu indyjanskym klusem. No, běžim tak padesat metru a pak minutu spočivam s rukama na kolenach a dusim se kašlem. Kdyby mě tak viděl stary Inčučuna, tak mě zabije tu litaci sekerku a vyluči z kmene. Nahoru dorazim  v rekordnim čase. Před sebu vidim zahybať ku baraku staru Juchelkovu, kera jela v lokalce se mnu. Tož to něni možne, v tym musy byť dajaky švindel. Šla delšu trasu a včil je o padesat metru přede mnu. To musela pojezť polivku z teho kralička duracela nebo popoletět na koštěti. Nebo asyk něma taky pivni mozol jak ja. No, mozolek. Budeš muset zamakať na fyzyčce, synek, bo jak sy Juchelkova našetřy na kopačky…

 

Vletim do předsyně, instinktyvně se přikrčim, bo čekam řev roby, a pak se ve mně rozlije blaho jak ve stare kurvě po negativnim testu HIV. Hažu ze sebe oblečeni hned v předsyni, něcham ho ležet na kobercu a valim nahoru cosyk pojezť.  Poklady studene kuchyně se menoval ten pořad, ve kerem dajaky kuchařsky mister musel nachystať jidlo bez vařeni, ze všeckeho, co našel v kuchyni. No kurvoval by tu jak Polrajch v čiňanskem bistru. Pohořel by tu i ten vlasaty Vochomurka, co umi všecko zaměniť za levnějši. Bo kura z ledu dobru pomazanku nězrobiš, ani kdybys vyjebal Rumburaka. Lapnu stary rohlik a obložim ho rukama, něsmim zapomenuť na kofolu, bo bez ni bych něfungoval, a idu se přezlecť do fotbaloveho.

 

Z roboty jezdim lokalku, bo bych si němohl dať s chlopami pivo po te dřině (občas aji před ňu), ale na hřiště už jedu autem, abych stihal. A jasne, že si dam aji pak, mame tu jen jedneho stražnika a ten hraje se mnu v tymu. Před zapasem nam pozbira kliče od aut, a když chceme jet do dom, musime robiť prostocviky. Jednoduche, bo taku holubicu nězrobí polovina chlopu ani za střizliva. Na nos už si taky něšahame, bo to tym prstem do oka moc boli. Většinu sy stejně od něho berem kliče, jak leži zlity na stole, bo mu všichni nalivame. A musym řycť, že ještě nikdo nězpusobil žadnu nehodu, bo jezdime pomalu a mame zapnute stěrače, aby se cosyk před očima hybalo a něusli zme na volantě. Na to je specyalista Tonik, kery se tak dluho rozhliži na vyjezdu z hřišťa, že vždycky zachrape a musime ho objižďat. Ale o tym jindy, bo se k temu stromu nikdy nědostanu.

 

Dame rychle pivko s griotku na rozehřati a dem na to. Hrajem 5 na 5 na malym hřišťu s takym tym gumovym povrchem, na který se něsmi nic sladkeho rozlať, bo to lepi jak roztekly asfalt a ani grcať, bo to z tych ďurek pak nejdě dostať. A to němluvim o tym, jak ta guma zmokně, to pak hra vypada, jak zpomaleny balet duchodcu ve cvičkach na ledu. A zrovna jak tak hrajem a chcu zebrať balon Rostikovi, kery to z nas umi  nejlíp, bo je profik, začně chcať. Ale ne dajaky majovy deštik, kule vody jak gdyž beči brontosaurus. Chcu dokončiť naročny vypad a vypichnuť mu ten balon a ujede mi pod nohami teren. Chvilu čumim na svoje kopačky ve vzduchu, pak na svoje ruky taky ve vzduchu a docvakně mi, že když vidim šecky kočetiny naraz, zbyvaju mi na dopad enem hřbet a pala.

 

Švihnu rukama pod sebe, ale asyk sem moc dluho přemyšlal a beru to hřbetem a palu do gumy. Ani to tak něbolelo, takych padu už bylo. Ale jak se zvedam, němožu se opřit o pravu ruku, bo ty prsty nějak nejdu ohnuť. Zkušam z nima hybať, ale chovaju se, tajak by něbyly moje. To rozhybu pozdějši, idem hrať. Ale chlopi jdu pod střechu, bo chči jak na rovniku nebo tam je sahara? Chuj s tym. Idu se taky schovať. „Co to maš z ruku? Ty prsty maš divne.“ Chvilu si ju pohližam. Vypada to, jak by sem si zarazil ty dva prostředni prsty kusek do dlaně. Asyk sem při tym padu něstih ohnuť ruku a rovnymi prsty narazil do gumoveho koberca. Nejdě s nima ani pohnuť. Kura ožralemu sa nic něstaně, kery kokot to vymyslel. 

 

Čekame, esli přestaně chcať, ale moc to něma zmysel, bo na hřišťu tanči cenťak vody. Pomaly se smiřuju s tym, že fotbal něbudě. Ani do hospody se nikomu něchce, bo su všeci promočeni jak mrtvoly v Orliku. Chlopi navrhuju, že mě odvezu do doktora, tak se ptam, jak se pozna, že su prsty zlomene. Že bych taku bolesť něvydržel. Tož vydržim to, tak sou v cajku, zlomene sy němožu dovoliť. Už s tym de i trochu hybať. A kaj bych v patek večer našel doktora, no ni.

Přeběhnu k autu. Zamyšleně lapnu za kliku, zařvu a odskočim, jak by bylo auto pod vysokym napjetim. Sem kus hovjezyho. Otviram levačku, sedam za knypel, startuju a jak tam hodim kvalt, narazim rovnymi prsty do radija. Malem sem sy zrobil střešni okno velikosti moji paly. Němožu se tu ruku ničeho ani dotknuť. Řadim levačku, volant u teho držim bradu. Po prvnim vymolu radši čelem. Ešče že mě u teho přez ten dešť nikdo něvidi.

 

V předsyni ze sebe zhodim mokre hadry na ty suche a chvilu se představuju, jak by roba řvala, kdyby to viděla a děla mi to velke potěšeni. Ale boty sem sy radši zezul hněd za dveřmi, zas taky Ilja Muromec něsem. Vola mama, to poznam a ani se němusym divať na telefon. Stojim nahy v předsyni, z paly mi teče voda a něchcu s ňu včil mluviť. Ale budě volať, jak budu ve sprše, pak na pevnu, pak co pět minut, pak budě volať robě, že se mi určitě něco hrozneho stalo a pak přijedě. Zvedam to, odkyvam, že sem jedl, pak vymenuju šecky zdrave delikatesy, ze kerych se osypu, jen když o nich mluvim, ano, zrobim sy těplu večeřu, mam zatopene, mam zamknute na dva razy, nikam ven nejdu, něbudu nic chlastať, mam všude zhasnute... du si pustit vodu do sprchy a rychle se vymluvim, že mi teče voda a něchcu plytvať. Na to mama slyši a zavola snad až za hodinu.

V noci mi v pazuře rve jak, bych se měnil ve vlkodlaka. Tak do sebe hodim brufena a pulku noci přemyšlam, esli to znamena, že sem to něvydržel nebo se jeden brufen něpočita. Rano mam ruku barevnu, jak bych s ňu michal barvy, hlavně modru, fijalovu a červenu. Oba prsty dva razy tlustči, jak ty druhe. Možu s nimi hybať, jak bych to popsal, v uhlach se něvyznam, no skoro němožu. Kura to něni dobre. Ale co s tym v sobotu. Budu na ruku opatrny, mam dva dni, v ponděli to budě zhojene.

Sobota

Skaču do srolovanych gati s trenclama napoprvé, jako Pája. Všude božsky klid. Ale jen tři minuty, bo vola mama, esli sem snidal a přidu na oběd. A to ja němožu, to by se vyzradilo, že mam něco z ruku. Byl bych pod něustalym lekařskym dohledem, bo mama zna choroby, kere ani naš doktor nězna, a když někde objevja dalšu, hned mi vola a posyla na vyšetřeni, bo mam určitě ty přyznaky. A z teho se něda vykrutiť, bo jak řeknu, že se něpotim, mam špatne ledviny a jak řeknu, že se potim, je v hajzlu štitna žlaza. Musym pak za sestru, ať mi za pajcku da razytko, že němam ebolu ani dajake červiky, bo by mi mama nědala pokoj.  Z oběda se vymluvim, ujistim mamu o stoprocentnim zdravi a du si zrobiť snidaňu.

Kura, ale to budu museť čarovať, bo v ledničce su jen mřižky a žarovka. Roba šecko pobalila s sebu do kufra. Takže nakup, něda se nic robiť. A včil dumam, esli riskovať bolestivu cestu svym Ferrary do Poruby nebo šlapať kilometer do Jednoty. Rozhoduju se pro Ferrary do Jednoty. Nekupim teho tolik, ale vyhnu se křyžovatkam.

Davam na ruku bacha jak na vodni minu. Startnu tu nadupanu bestiju z motorem z holiciho strojka, enem vyřadim kvalt a jedu pomoci sily matky země dolu z kopca. Modlim se, ať je na hlavni volno a němusim brzdit a řadit. Anděličku muj stražničku a napasoval sem se mezi traktor z leva a superba zprava. Temu se nělibi, že ho brzdim a blika na mně dalkovyma jak na diskotece. Chcu se mu omluviť a zamavam do zadniho okynka chromu ruku dřiv, než mi dojdě, že ty rovne prsty možu připominať to neslušne gesto. Chuj s tym, bliži se kličova křyžovatka ze zrcadlem u hospody, zase mam štěsti a zrcadlo je čiste a valim plnu rychlosťu. Teď tam hodim loktem trojku, třista metru do kopca a parkuju jak Bond. Ten ale u teho asyk nevyčeli volant. Košik dam přez ruku jak modelka kabelku a valim do něho zasoby na cely tydeň. Pak ěště druhy, bo se fernet něvlezl. No jasne, že ne jeden. Maruška u pokladny se diva na moju modrofialovu pazuru a pta se, esli sem psal životopis inkustem. A že mam valiť do doktora, bo to neni žadna prdel a mužu z teho mit nasledky. Kura nad tym musym přemyšlat, bo Maruška ma sestřenicu zdravotni sestru a něco o tym vi.

Bylo nebylo...

Na paloučku u velkého lesa, zvaného Stopořcový les, seděl na kmeni stromu smutný bobr s papírem na klíně. Jen tak okusoval tužku a přemýšlel, co má napsat. "Co jí jen mám napsat, že když ji sleduji, jak plave, myslím na krásný balet nebo poezii a točí se mi hlava, že jak vykoukne mokrá na hladinu, stékají jí kapky vody přes ty nádherné hnědé oči,  pak mrkne těma řasama a já mám vyschlé v krku a sevřený žaludek. Že jak vyskočí na břeh a těmi kroutivými pohyby se posunuje dál, představuji si, že... no to určitě napsat nemůžu. Ale co napsat? Už vím. Ahoj Vydro. Sakra, zase jsem tu tužku sežral, kde mám další. Ahoj Vydro, už dlouho Tě pozoruji, to né, to bych byl jako úchyl."

Na palouček přichází zajíc, přemýšlí, jesli bobra bafne, ale posledně bobr překousnul leknutím trám a provalila se mu hráz a sliboval zajíci něco špičatého do dupky. "Nazdar bobře!" Ozvalo se křupnutí tužky. "Sakra. Nazdar zajíci." "Co to děláš s tím papírem?" Ptá se zajíc. "Neřeknu," neřiká orel, ale bobr, že. "Pche, si to strč za pařez. Beztak zase píšeš vyznání vydře," říká mírně uraženě zajíc. Mezi námi, není zrovna těžké jej urazit. "No, píšu. Ale nech si to pro sebe, jó," povídá rudý bobr. "Stejně jí to zase nepošleš. A přestaň rudnout, připomínáš něco nechutného. Jak tě takhle uvidí medvěd, bude tě chtít přefiknout." Bobr zrudnul ještě více. "Když ona je tak krásná, jak plave, ani nedělá vlny a ..." Zajíc bobra nenechá domluvit. " Jasně a kam šlápne, rostou petrklíče, to už se mi nechce poslouchat."

Zpoza pařezu vykoukne myš. "Nazdar kluci, už jste slyšeli, že se vydra bude vdávat?" Bobr se začal dusit vdechnutou tužkou. "Dělám si srandu, ale dostala jsem vás, co" řechtá se myš. Zajíc se snaží nedat najevo, že je mírně uražen. Bobr vypadá, jak kdyby na celnici v Pákistánu konečně našel pas. "Kdo by ji chtěl, primadonu," utrousí myš. Bobr zčervená.

"Hele, ale víte co se fakt včera stalo? Medvěd dostal na budku od jelena! Zase otravoval nějakou laň nebo co to bylo a jelen se jí zastal a vymetl s ním podlahu. Je to fakt gentleman, ten jelen. A jdete dneska na tu schůzi lesní rady?  A co to tady vůbec řešíte? Co to máš bobře za papír? Ukaž."

"Neukážu! Jen papír. A bude tam vydra?" Nejprve říká a potom se ptá se bobr. "No si piš že bude, když se může předvádět," odvětí zajíc. Bobr chce něco říct, ale radši to polkne za tužkou. "Asi bych měl už jít, musím se na večer vykoupat," říká bobr a pak už mlčí. "Se koupeš celý den, co blbneš," poučuje zajíc. "By ses taky mohl občas vykoupat," říká zajíci myš. "To nevíš, že zajíci se nesmí koupat? Máme citlivý kožíšek. A navíc má samočistící schopnost," zase kecá zajíc. "No se dívám, že ti tam u dupky nějak samočištení nefunguje, jak ti tam visí ty bobky," směje se myš. "To nejsou bobky, to se mi tam přilepil bodlák a vůbec tomu nerozumíš a laskavě si běž po svých!" říká uraženě zajíc.

Je příjemný, teplý podvečer, na mýtině se pomalu scházejí, slétávají a splazují obyvatelé lesa. Z okolních křovin natěšeně vylétají komáři. Prostor mýtiny osvětlují řady světlušek. Na velký pařez uprostřed se vydrápe had. Řekne "psssssssssssst" a sleze. Ze stromu slétne sova, mine pařez a přistane hubou v listí. Posadí se, chvíli zmateně mžourá a pak se snaží postavit. "Zase přebrala zkvašených jablek", utrousí myš. Z hloučku vystoupí jelen, jemně sovu vezme do zubů a postaví ji na pařez. "Děkuji vlku, jsem ještě rozespalá", blekotá sova. "Rádo se stalo", velmi hezkým, hlubokým hlasem odpoví jelen. 

 Sova si nasadí brýle, vezme do ruky papíry a nejistým hlasem promluví. "Sešli jsme se tady, abychom uctili památku..." Jelen si hlasitě odkašle. Sova se zarazí, podívá do papírů, přehodí list. "Promiňte, jsem ještě rozespalá". "Schůze lesní rady", pošeptá jí jelen. "Zahajuji dnešní schůzi lesní rady, děkuji vám, že jste se shromáždili v tak hojném počtu. Teď tedy k programu. Co tam dneska máme? ", otočí se na krtka. Krtek se velmi soustředí, papír až na nose, " Za pr vé. Stíž nost ve ver ky na oz na če ní zá cho dů. Za dru hé, stíž nost ve ver ky na cho vá ní med vě da. Za tře tí, stíž nost ve ver ky na...

 "Jak mohli udělat toho bystrozrakého zapisovatelem", utrousí myš. "Ale on přece pracoval v novinách, byl dokonce redaktorem", řekne bobr. "Jasně, hned potom, co odešel od námořního letectva", řekne myš. "Taky mu nesmíte věřit každou kravinu"

...  stíž nost ve ver ky na níz ké zas tou pe ní žen v les ní ra dě. Za dva nác té, ná vrh me dvě da na po sta ve ní fe mi nis mu mi mo zá kop, ehm, zá kon. Ná vr hy na roz dě le ní pře by tku les ní ho fon du. Vol ba no vé ho čle na les ní ra dy. Hla so vá ní"  Krtek se otočí na veverku. "To je celé, paní předsedkyně. Myslím, že jsem to přečetl v rekordním čase." "Ani nepoznáš sovu, moule, říkám to pořád, že chlapi jsou neschopní", pronese pohrdavým tónem veverka. Krtek se otočí na druhou stranu, odkud se ozývá hlasité chrápání. To už krtek zná a ví, že 

Způsob dopravy
Už od malička se nejraději dopravuji tramvají a autobusem, prohlížím si lidi, přemýšlím, jak budou vypadat staří, na koho jsou podobné děti, těším se, že tam pojedou hezké holky. Nesnáším řízení auta, ale od té doby, co jej mám, už kvůli pohodlnosti tramvají nejezdím. Vlak mám taky rád, ale lidi se tam málo střídají. Letadel se nebojím, na kole nejezdím, bo bydlím na kopci a nechce se mi zpátky tolik šlapat. Lodí jsem plul třikrát a jednou měl mořskou nemoc. Kanoe se do lodní dopravy asi nepočítá, tak to bude k těm způsobům dopravy asi všechno.Ještě jsem zapomněl, že od dětství miluji pražské metro, hlavně když je plné lidí, jen nesnáším ten průvan na eskalátorech, protože mi vždy rozfouká účes.
Další prodejní profily
Komentáře
Pro přístup k této funkci se prosím přihlaste nebo se nejprve zaregistrujte.
Blog
Žádný záznam v blogu.
Fler Boxy
Žádný veřejný FlerBox.
Fler kluby
Uživatel nevlastní žádný Fler klub.
Top nominace
Uživatel nevytvořil žádnou Top nominaci.
Fotogalerie
Žádná fotografie ve Fler fotogalerii.
Zboží

Další zboží od de-pre-se

Oblíbení uživatelé
Žádní oblíbení uživatelé.
Oznámit porušení pravidel tímto uživatelem.
Provozovatel jako správce osobních údajů zpracovává na tomto webu cookies potřebné pro fungování webových stránek a pro analytické účely. Více informací. Souhlasím
Menu
--