dotATELIER

Říká se, že lidé se dělí na dvě skupiny – ti, kteří žijí na jednom
místě (domorodci) a ti, kteří jen procházejí. Jsem v té druhé,
menšinové skupince, takzvaných „návštěvníků“.

Narodila jsem se v Plzni (1986), ale města, ve kterých jsem prožila alespoň
část života, jsou Praha, Beroun, Karlovy Vary, trochu i Uherské Hradiště a Most.
Dnes bydlím se svým báječným manželem v Plzni …
... odříkaného chleba největší krajíc.

V šestnácti letech jsem se naivně vydala do Prahy studovat
Střední uměleckoprůmyslovou školu na Žižkově. Škola mě naučila řemeslo,
naproti tomu Praha mě naučila být soběstačným člověkem.

Po maturitě jsem se pokoušela o nějaké vysoké školy, však neúspěšně.
V první moment mě to mrzelo. Nyní při zpětném pohledu vidím,
že pro můj charakter bylo paradoxně větším vzděláním
vysokou školu neabsolvovat.

Zhruba po pěti letech prožitých v Praze jsem dostala výpověď z práce.
V ten moment mi došlo, že jsem naprosto volná. Tak jsem se na sklonku
roku 2010 uhnízdila v Berouně. To ostatně není tak důležité jako
samotné rozhodnutí, že si přeji živit se uměním.

Nevěřili byste tomu, jak můžou být očekávané hodnoty lidí již zmíněných
tzv. domorodců“ otočeny vzhůru nohama: "Raději malovat obraz, než jít
večer do hospody?"

"A za poslední peníze si kupovat barvu místo chleba?"

Dodnes mne tyto názory občas upozorňují, zda jsem stále na správné cestě.
Vše jsem podřídila tomu, co miluji.

Po roce v Berouně následovalo mnoho dalších peripetií, ale o nich třeba jindy.
Někdy je opravdu šílené, jak člověka typu "návštěvník" svědí plosky nohou.

Svou upřímností a nečekaným úhlem pohledu na svět si přeji
obdarovávat druhé, aby si více vážili sami sebe.

Přeji si, aby lidé u mých obrazů mohli přemýšlet o sobě samých
a tak se stávat lepšími lidmi.

 V odrazu architektury s krajinou jsem já vpravo a můj manžel vlevo :)

S upřímností
Doris