šperkem z klacíčků jsem chtěla nechat ožít myšlenku o skutečných a domnělých cennostech. skutečnou hodnotu vidím ve stromu a jeho podstatě, zatímco domnělost cenění se odráží v tom, že větev obyčejně žádnou hodnotu nemá.
klacík je nejpřirozeněji získaná forma dřeva a proto se stal mým srdečním materiálem. nejprve chodím po lese, sbírám klacíky a uvnitř nich hledám tvary a barvy vykreslené hnilobou. ve chvíli kdy je zajímavého materiálu nasbíraného dost, odcházím do svého ateliéru a tam řežu, brousím, brousím, vrtám, zatloukám, drátkuji, navlékám a nakonec zatahuji olivovým olejem.
mockrát děkuji za vaše milé a povzbudivé vzkazy, které v obchůdku nalézám :)
přeji příjemné nahlížení