Ke kovům mě to táhne asi dědičně, táta byl skvělý technik. Chlubil se, že na večerní průmyslovce nakreslil řez parním strojem jako jediný na jedničku. Což se událo zhruba v období mého početí, takže se všechny ty součástky mohly otisknout i do té šroubovice, kterou předal dál...
Posledních dvanáct let jsem ale tvořil hlavně z hlíny, na tu mám jinou dílnu, tu mi pomohl postavit syn Jaromír. (Děkuju!) Když přejdu do ní, tak jsem fibijed, když se vrátím zpátky ke kovadlině, tak jsem zase kovojed.