Studovala geologii a ke šperkařství se dostala oklikou během burzy kamenů a minerálů. ADALI jewelry má ráda asymetrii a v tvorbě jí pomáhá i její vzdělání. Co ráda při tvoření poslouchá, co ji inspiruje a proč neumí přistupovat ke šperkařství jako k plnohodnotnému podnikání? Přečtěte si sami! ;)

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Do šperkařského světa jsem se dostala čirou náhodou. Vyrůstala jsem v malém městě obklopeném řekami a jezery nedaleko Petrohradu, hodně času jsem strávila v přírodě. Můj starší bratr je biolog. Já jsem se rozhodla vystudovat geologii. Během studia na univerzitě jsem pracovala jako prodejce kamenů a minerálů na burzách a podobných trzích. Navštívila jsem několik států a měst, kde jsem nejen prodávala, ale i nakupovala kameny. Na jedné takové burze jsem se dala do řeči s postarší zákaznicí, moc milou paní, a když odcházela, tak mě pozvala na návštěvu k sobě do dílny. Nevím proč, ale tehdy si prý řekla, že by ze mě mohla být dobrá klenotnice. Toto pozvání pro mě bylo velmi nečekané, ale zároveň velmi zajímavé. Tak jsem ji navštívila a úplně mě to pohltilo. Studovala jsem u ní téměř rok a stále více pronikala do nádherného světa šperků. Pak jsme se s přítelem rozhodli, že se vezmeme a já se přestěhuji k němu do Čech. Na otázku, co bych tady dělala, jsem odpověděla jednoznačně: budu klenotnicí.

V roce 2014 jsem se přestěhovala do České republiky. V roce 2016 jsem absolvovala SOŠ Uměleckořemeslnou v oboru Zlatník – klenotník a od té doby je mou hlavní činností výroba šperků. Mé geologické vzdělání mi taky velmi pomáhá. Mám dobrý přehled o minerálech, vím, kde koupit krásné a přírodní kameny.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Během studia jsem vyzkoušela nejrůznější šperkařské techniky. Nakonec jsem se rozhodla pro klasickou ruční výrobu. Líbí se mi, že mám celý proces pod kontrolou a rychlost výroby závisí pouze na mně. V současné době pracuji pouze se stříbrem a přírodními kameny.
Vyrábím jednoduché, minimalistické šperky, které se hodí ke každému vzhledu. Zároveň se ale snažím přidat nějaký zajímavý prvek. Mám ráda asymetrii, nepárové kameny v náušnicích apod.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Posledních několik let je mou inspirací umění, především obrazy. Často chodím na různé výstavy, miluji muzea. Mám ráda díla českých umělců z počátku 20. století – Kupka, Medek, Zrzavý, Toyen. Na základě děl těchto velikánů jsem vytvořila několik kolekcí.
Podle návrhů zákazníků šperky nevyrábím, své výrobky však mohu opakovat i s jinými kameny nebo v jiných velikostech.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Mám malou domácí dílnu, kde trávím většinu dne.
Nemám nějak přesně odpozorováno, kdy se mi pracuje nejlépe. Pokud mě přepadne naléhavá inspirace nebo přijde rychlá objednávka, mohu začít pracovat v 7 hodin ráno a skončit hluboce po půlnoci. Při práci velmi ráda poslouchám hudbu, audioknihy nebo podcasty o historii a umění.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Výroba šperků přestala být mým koníčkem, když jsem se přestěhovala do České republiky a začala studovat na SOŠ. Během studia jsem si pořídila drahé nástroje, nářadí a kameny a naučila se fotografovat své výrobky. Všechno to bylo příliš náročné jak časově, tak i finančně, abych mohla říct, že je to pouze koníček.
Na druhou stranu jsem se stále nenaučila přistupovat ke šperkařství jako k plnohodnotnému podnikání. Například vyrábět něco, co se bude dobře prodávat, a ne to, co chci já. Je pro mě velmi důležité, aby mě moje práce bavila, aby se nestala nucenou a rutinní. Kdybych neměla svou práci ráda, jaký by to mělo smysl?

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Z nějakého důvodu jsem si myslela, že šperkařské umění je něco velmi konzervativně klasického. Že si můžete říkat klenotník, jen pokud pracujete s diamanty, rubíny, safíry, smaragdy, vyrábíte těžké zlaté řetězy nebo jste dokázali zafasovat 100 malých kamenů do prstenu a mezi vašimi zákazníky je královská rodina.
Proto mě po přestěhování do České republiky překvapilo, že zdejší šperkaři jsou spíše designéři. Že můžete tvořit z naprosto všech materiálů – plastu, mosazi, železa, betonu, papíru. Že šperky mohou být neobvyklé, veselé, jiné. Seznámení se s tvorbou českých a dalších evropských šperkařů rozprášilo hloupé stereotypy a změnilo můj přístup k tvorbě šperků, z čehož mám velkou radost.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Nejvíce jsem pyšná na tento jantarový prsten. Zaprvé proto, že jsem jantarový kabošon vyrobila sama. Jantar je měkký kámen a snadno se opracovává, ale i tak to nebylo snadné. Hlavně ale je to první prsten, který jsem vyrobila pro svou maminku.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Když jsem byla malá, chodila jsem dva roky do umělecké školy. Pak jsme se s rodinou přestěhovali a já už ve studiu nepokračovala. Teď toho opravdu lituji. Při výrobě šperků občas pociťuji nedostatek výtvarného vzdělání.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Dalším řemeslem, které mám opravdu ráda, je keramika. V České republice je tolik úžasných keramiků. Ráda se brouzdám na Fleru a prohlížím si obchody s krásným keramickým nádobím. Například Křak.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Jsem docela dobrý fotograf, občas fotím přátele a jeden čas jsem dokonce prodávala své fotky do fotobank. Také miluji středověkou architekturu. Ráda cestuji po České republice nebo jiných evropských zemích a sbírám do své pokladničky další a další gotické kostely, hrady či zámky. Jsem vášnivá milovnice kávy. Pokud chcete vědět, kde v Praze najdete nejlepší kávu, zeptejte se mě.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Bohužel je teď těžké něco plánovat, ale rozhodně se vidím za rok nebo za deset let jako šperkařka. Ráda bych si zařídila velkou krásnou dílnu, kde bych pořádala tvůrčí setkání a workshopy.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Myslím, že pro každého začínajícího tvůrce je důležité mít na paměti, že musíte být vždy sami sebou. Dělejte jen to, co vás baví a co vám skutečně přináší potěšení a uspokojení, i když to občas nepřináší mnoho peněz.