Jemná řemeslná práce, fantazie na plné obrátky a poctivé řemeslo tvoří dohromady opravdovou zlatničinu. Takovou, jakou provozuje třeba Alžběta Tkadlecová, která pracuje s drahými kameny, zlatem i stříbrem. Její designově čisté výrobky vás zanesou do světa přírody, jednoduchých linií a také… Zásnub :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Alžběta, v dílnách na základní škole jsem málem propadala :D a teď mám svou dílnu, ve které jsem svým vlastním pánem. Navrhuji a vyrábím šperky. Dělám lidem radost. Mé šperky jsou součástí intimních životů cizích lidí, což platí nejen u zásnubních a snubních prstenů, ale i ostatních druhů šperků, které si mí zákazníci pořizují z lásky, jako upomínku na své blízké nebo na důležité chvíle svého života a podobně. Navíc o Vánocích jsem Ježíšek a to je, myslím, krásné povolání. Nebo poslání?

 

Jak jste se dostala k tvoření?
Šperky a umělecká výroba jsou součástí mé rodiny již několik generací. Léta jsem se však tomuto odkazu bránila. Možná i tak trochu natruc jsem vystudovala na univerzitě vyloženě teoretické obory, jako jsou dějiny výtvarného umění a pak ještě historii. Nicméně ani léta odborné praxe v těchto odvětvích nezabránily tomu, aby si mě minulost mé rodiny nakonec nedoběhla. Najednou jsem měla pocit, že potřebuji věci fyzicky vytvářet. Nikoli jen pracovat se slovy a ty pak nějakým způsobem na papíře zhmotňovat. A tak jsem se rozhodla, že volným a svým vlastním způsobem navážu na tradici svého pradědy a dědy, kteří založili unikátní uměleckou slévárnu a kovovýrobu, kterou poté převzal můj otec. Ta se sice v současnosti specializuje na výrobu zvonů, nicméně v minulosti za časů mého dědy a pradědy byla běžná, i když sporadická, například i výroba snubních prstenů.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Ano, tvorbě se věnuji profesionálně na fulltime. Dle mého to jinak ani nejde, chce-li člověk dělat něco pořádně. Osobně ani neříkám, že „tvořím“, ale prostě chodím do práce. Když jste v tom pracovním procesu mnohdy více než osm hodin denně, tak získáte ke své práci silně pragmatický přístup. To ale neznamená, že se někdy nezasním a nepovznesu nad denní rutinu. Naopak, dost často. Především ve chvílích, kdy vytvářím nové věci nebo vize, co bych chtěla se zlatničinou dál podnikat.

 

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Techniku užívám zjednodušeně dvojí. Respektive jsem si ji rozdělila do dvou skupin. Do jedné skupiny patří všechny techniky klasického zlatnického řemesla. Ať jsou to staré technologie, které se v průběhu staletí změnily jen málo, nebo jsou to dnešní moderní technologie, které vám otvírají nepřeberné možnosti a obzory. Mimochodem ty druhé velmi ulehčují práci, ovšem jejich nevýhodou je, že k jejich realizaci potřebuje technické vybavení, které je finančně dosti nákladné. Do druhé skupiny technik, které užívám, řadím všechny techniky jaksi nezlatnické. Což jsou různé postupy, principy nebo přípravky z různých jiných odvětví, které mohou vaši práci nesmírně obohatit. Prostě vezmete něco z naprosto jiného oboru (například kovářství, grafika, floristika, …) a snažíte se je implantovat do zlatničiny. Někdy je to dost zajímavé. Ne vždy se to ovšem dá použít :D

Dopamin

Serotonin

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
To bývá dost různé. Říká se, že nejlepší výkony člověk podává pod mírným tlakem a stresem. Problém ovšem je odhadnout tu zdravou míru. Žádný typický průběh u mě neexistuje. Šperky vymýšlím buď na základě nějakého podnětu, to znamená zcela jasné či naprosto mlhavé představy zákazníka, nebo, většinou, šperky vzoruji na základě svých vlastních představ, které se poté tříbí. Není to tak, že bych ráno sedla s tužkou za stůl a řekla si, že teď vymyslím něco pěkného. Vlastně to vypadá tak, že máte v hlavě nekonečný seznam úkolů a nápadů. Některé z nich se mi samovolně vizualizují a řeší v průběhu dnů, týdnů, měsíců. Prostě najednou vás to napadne z ničeho nic. Třeba si jdete zalyžovat nebo zaplavat a při desátém bazénu to přijde a vy si řeknete „aha, tak takto by to šlo“. Nicméně tento nenásilný způsob nefunguje vždy. Zejména ne tehdy, když máte termín a málo času. Pak to opravdu musíte, jak já říkám, doslova vysedět.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Ano, jistě. Těch lidí, kterých si po této stránce vážím, je více. Ne moc, ale pár ano. Jsem vděčná za zpětné reakce a dokonce i za ty lekce kritické, když mají hlavu a patu. To člověku pomůže dostat se dál. Nedá se říct, že bych se těmi radami a názory řídila, to ne. Ale nutí mě přemýšlet a posouvat a vyvíjet se. Nikoho konkrétního však ale jmenovat nebudu. Někde uvnitř ve mně je totiž takový malý človíček, který těžce nese, když se mu říká „měla bys dělat toto, tamto… a to bys taky mohla, ale jinak… a tohle není úplně dobré…“ a tak podobně. Vždycky se strašně rozčiluje a mně to nedělá dobře. Takže tady nebudu nikoho uvádět, aby toho dotyční pak nezneužívali :D

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Oblíbené tvůrce a umělce mám, ale přiznám se, že na počítači a internetu se snažím trávit co nejméně času. Čili poté, co napíšu všechny e-maily, vyretušuji fotky, vystavím své nové zboží, zpracuji podněty, prolítnu některé novinové titulky a články… mizím od počítače. Nejsem typ, co prochází prodejní portály, nerekognoskuji terén, kde, kdo, co a jak. Přiznávám se, že dokonce ne ani na Fleru. Ale abych uvedla aspoň něco. Líbí se mi taková jména jako Hella Ganor nebo Vincent van Hees a podobně. Osobně jsem se třeba setkala s Larsem Hetmankem či Sheilou Fleet, jejichž přístup k životu a k práci mě velmi inspiroval.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Tak to je těžké. Mám to tak, že i když si za svou výrobou více méně stojím, tak přiznávám, že některé věci jsou již překonány. Takové šperky potom z výroby časem vyřazuji. Jsem toho názoru, že vždy takzvaný masterpiece leží rozdělaný na mém zlatnickém stole. Nedávno jsem na Fler přidala několik broží strašilek, které jsou designově čisté a jednoduché.

Teď tam mám ještě pár srandovních sršňů, které zveřejním v následujících dnech. A taky nové snubní prsteny, tak trochu kubistické. Na ty se moc těším.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Ano, nosím. Jinak to nejde. Ale zrovna nedávno jsem si říkala, že už nemám co a že bude potřeba si zase něco vyrobit i pro sebe.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Přátelé, rodina, sport, cestování, kultura, literatura, příroda, jídlo… Nenudím se nikdy, je toho spousta, co člověk může podnikat.

  

Jak vypadá váš ideální den?
Ideální den může vypadat různě. Je to ale takový den, kdy si na jeho závěr řeknete „Dnešek byl fakt dobrý!“ A je jedno jestli začnete ráno kávou nebo čajem, jestli jej celý propracujete nebo proflákáte. Je to den, který prožijete naplno.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Tak těch plánů mám hodně. Myslím, že to ani všechno stihnout nemohu, ale uvidíme. Zlatničinou se zabývám už pátým šestým rokem, vezmu-li to úplně od nuly. A myslím si, že nazrál čas to celé posunout dále jak po stránce technologické, tak i designové. Chci se zaměřit trochu více na snubní prsteny než doposud, odzkoušet i nové druhy šperků či módních doplňků.
Před dvěma lety jsem se začala zabývat i restaurováním starožitností (drobné věci, nejen šperky) a v tomto směru bych chtěla též své portfolio trochu rozšířit.
V neposlední řadě mám hotový nový vizuál, takže bych jej chtěla postupně uvést do života a na to se též moc těším. Myslím, že o překvapení a novoty nebude nouze.

Volná replika renesančního šperku manželky španělského krále Filipa II., Anny Rakouské.
Expozice "Moravský šlechtic" v Labyrintu světa na státním zámku v Bučovicích.