Na její perníčky si budete muset nechat zajít chuť. Nejsou totiž pečené, ale z filcu. V dnešním rozhovoru nás Andrea R. zve do svého šicího světa, kde, když zrovna nešije, o šití alespoň přemýšlí. Jak odpočívá a kde se jí nejlépe tvoří?

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Narodila jsem se a žiju v Brně. Jsem velmi kreativní od dětství a to mi zůstalo. Baví mě tvoření všeho druhu, nejraději bych dělala všechno, ale po pár letech řemeslného podnikání jsem usoudila, že nejde sedět na tolika židlích najednou. Po mateřské dovolené, kdy jsem synovi ušila spoustu textilních kamarádů, které si vymyslel, jsem věděla, že zůstanu pouze u šití. Že se stanu švadlenou, jsem oznámila rodičům ve čtrnácti letech a vidím, že to bylo správné rozhodnutí. Mojí hlavní profesí je práce v mateřské škole, šití je činností vedlejší, díky tomu můžu šít a tvořit to, co mě baví a co si vymyslím.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Šití a stále šití. Pokud zrovna nešiju, tak vymýšlím střih na nějaký další výrobek, ale většinou o šití a tvoření přemýšlím. Ráda se také vracím k mé oblíbené činnosti, kterou je vyšívání. Křížkem, nebo jen tak, co si nakreslím.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Největší inspirací mi je příroda, stromy, hmyz, zkrátka vše, co je venku k vidění, mě v mé tvorbě ovlivňuje. Také děti, to je nekonečný zdroj inspirace.
Vyrábění na zakázku je vždy výzva. Pokud si zákazník vymyslí něco, co můžu splnit, ráda pro něj ušiju. Většinou je to něco z prodaných výrobků nebo určitá barevná kombinace. Někdy je to i něco, co běžně nešiju, ale pokud to je možné, tak proč ne.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Při poslechu hudby nebo podcastu, když mě políbí múza, tak kdekoliv. V létě často venku třeba s vyšíváním nebo stříháním perníčků.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
V momentě, kdy moje tvorba nešla zastavit, tvořím každou volnou chvilku, je to můj zdroj odpočinku a relaxace. Stále přemýšlím, co bych mohla ušít a co bych mohla ještě vylepšit. V mém okolí byly kladné reakce na moje výrobky, bylo rozhodnuto.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Každá chyba a neúspěch (a že jich bylo) pomáhá k tomu, abych se posunula dál, samozřejmě i zkušenosti. Pokud váhám, raději vyzkouším, než bych litovala, že jsem to a to neudělala.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Asi na moje ručně šité perníčky. Byl to spontánní nápad a v té době jsem nikde nic podobného neviděla. Bohužel je to ruční práce, tak není v mých silách jich ušít víc, jak bych si přála. Snažím se maximálně vyhovět každému, kdo si napíše o vyprodané perníčky. Spousta lidí už je dokonce „ochutnala“ a jedna paní si napsala o 1 kg, že nestíhá napéct, což mě utvrdilo v tom, že na ně můžu být právem pyšná ;).
Perníčky šiju ve vánoční a jarní – velikonoční verzi.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Nedodávala bych si tak dlouho odvahu s tím začít prodávat na Fleru. Chodila jsem se na Fler kochat krásnými výrobky a tím pádem pochybovala o těch svých.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Moc ráda potěším oko u Rosallia, obdivuji práci Metudky, krásné výrobky tvoří milá Martinka – Na kvap, rózirézi a pepadana. Určitě je jich víc, ale tito mě napadli hned bez zaváhání.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Venku v přírodě nebo s knížkou, nejlépe v přírodě i s tou knížkou. Ráda hledám kamínky, přírodniny, rostliny a ani si neuvědomuji, že díky tomu přišla další inspirace k tvorbě.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Zajímavá otázka… Za rok by to mohlo být stejně dobré, jako je to teď. Výhledově bych si přála vytvořit sady na šití, ale zatím to mám ve fázi snění. A protože sny se mají plnit, tak proč ne…
Za pár let bych také mohla pořádat kurzy šití pro děti.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Nebát se, nenechat se odradit neúspěchem a vyzkoušet všechny možnosti. Nejlépe se člověk vypracuje, když činnost stále opakuje. Pokud se stále nedaří a není to podle představ, tak prostě přidat, ono to nakonec půjde, chce to trpělivost. Někdy zkrátka není na škodu vystoupit ze své komfortní zóny, a o tom já jako extrovertní introvert vím své ;).