Asambláž - třetí rozměr koláže

Od Dřevěná razítka v kategorii Inspiromat | 5.12.2017

Koláž a asambláž jsou speciální umělecká odvětví, která se dostala do povědomí veřejnosti s nástupem umělecké avantgardy v desátých a dvacátých letech minulého století. U nás pak hlavně v 60. letech. Obě techniky k sobě mají velmi blízko, vznikají tu z jednotlivých nesouvisejících částí nové celky, u koláže na ploše, u asambláže v prostoru. Asambláž nemá daleko ke koláži kubistického typu. Jistou předzvěst poslal do světa Pablo Picasso v roce 1912 (Zátiší s vyplétanou židlí). Tento směr postupně získal velkou oblibu a to napříč uměleckými odvětvími hlavně v dadaismu a surrealismu. Dnes se asambláž veze hrdě a neméně hravě na pop artové vlně.

Asambláž je oproti dvourozměrné koláži obohacena o třetí rozměr, díky čemuž diváka přímo vtahuje do svého děje. Do obrazu jsou různými technikami přichyceny kusy látek, provazů, dřev a kůží, kovových součástek, nábytku, částí nejrůznějších rozebraných strojů a zařízení. Není divu, že materiál je povětšinou odpadového charakteru, pro tento účel je však povýšen na hotový poklad.

Asambláže mě osobně připadají jako takové malé umělecké scény, kouzelné minisvěty, kam divák vstupuje, mnohdy nepřipraven, a žasne. Na scéně se odehrávají tajuplné příběhy a sdělení, kterými vás provede vaše vlastní představivost a fantazie. Vyvolanými emocemi se nenechejte zaskočit, kdyby žádné nevyplavaly, bylo by to o ničem. Vybrala jsem pro vás pět autorů, jejichž práce mě nenechaly v klidu... Pojďme se na ně blíže podívat!

Ron Pippin

Uměním se živí již více než 40 let. Studia uměleckých škol trávil v Los Angeles a v Chile.

Jako dítě byl velice stydlivý, ale brzy přišel na to, že když lidi zaujme svými obrázky a výrobky, rázem se zbaví nechtěné pozornosti, která byla vmžiku odvrácena na jeho práci místo na něj. Takže vlastně vystavoval již ve velmi útlém věku, i když jeho pohnutkami byly důvody zcela jiné, než pro sebe získat obdiv, uznání a hlavně nechtěnou pozornost.

Dnes se nad jeho pracemi člověku tají dech, je v tom mystika, tajemno, spousta nevyřčených otázek a také určitá sklíčenost.

Zdroj fotografií Pinterest: Ron Pippin a Ronpippin.com.

Gérard Cambon

Narodil se roku 1960 ve francouzském Toulouse. Začínal klasickou koláží a tvorbou různých humorných modelů. Významnou část jeho tvorby tvoří Lokomobily. Jsou to modely pitoreskních dopravních prostředků sestavených z různého odpadového materiálu, převážně z kovových součástek. Některé jsou obohaceny i o postavičky.

Druhou neméně důležitou částí tvorby jsou asambláže a reliéfy. Tato díla působí mnohdy dost zneklidňujícím dojmem. Většinou jsou to zanedbané chudinské domy na spadnutí, ze kterých zoufale vykukují podivné bytosti nebo různé začouzené zanedbané krámky či lékárny plné podivných lahviček. Člověku je z toho až úzko.

Největší radostí autora je podle jeho slov, když objeví nějaké zajímavé poklady v antiku nebo v železářství, které pak používá do svých reliéfů, lokomobilů a koláží. Jak málo stačí k naprosté spokojenosti a štěstí...

Zdroj informací a fotografií Cambon.org a Pinterest.

Anna Dabrowska

Rodačka z polské Varšavy žijící s manželem v Irsku. V roce 2008 začala se scrapbookingem, který plynule vyústil ve tvorbu koláží z nejrůznějších materiálů. Našla se v recyklaci a upcyklaci - přeměňování odpadového materiálu nebo již nepoužitelných věcí na nové výrobky lepší kvality.

Typická díla jsou pro ni rozměrné steampunkové asambláže, mystické fantazy podobizny dam pohlcených ve změti ozubených koleček a drobných součástek z různých přístrojů. Vše má lehce temnou a tajemnou atmosféru, z obrazů dýchají staré časy, ale přitom to celé má takový pozitivní náboj.

Zdroj informací a fotografií Citizenbrooklyn.com a Blogspot.

Elfi Cella

Švýcarská dáma, která vás vtáhne do neskutečných pohádkových krajin zahalených do krajek a závojů, kde vám chladný vítr žene oblaka mlhy do tváře, větve stromů trhají šaty a není tu nouze o nečekaná setkání. Přesto jdete dál, dál až na samý konec...

Originální malba doplněná lepením textilií, zipů a krajek i kusů celého oblečení.

Zdroj fotografií Pinterest.

Libor Fára

Na závěr pohled zpět v čase. Libor Fára (1925 - 1988) - malíř, sochař, divadelní výtvarník, typograf, scénograf. Byl žákem Emila Filly na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1945 - 1950).

Upozornil na sebe hned po prvním ročníku, kdy byly některé jeho práce vybrány na pařížskou výstavu Art tchécoslovaque 1936-1946.

Patřil ke skupině Spořilovských surrealistů kolem básníka a překladatele Zbyňka Havlíčka. Měl zálibu ve slovních hříčkách, absurdních situacích, obdivoval němý film a grotesku, miloval jazzovou hudbu. Jak už to tak bývá, procházel různými tvůrčími obdobími, od kresby, malby, koláže, frotáže, přes tvorbu filmových a divadelních plakátů, návrhy scén a kostýmů, byl to zapálený tvůrce nových výtvarných technik a postupů.

Mě zajímalo jeho období prostorových koláží - asambláží. Fára obdivoval poctivé zpracování různých starých artefaktů a rád znovu používal jejich určité části, které skládal dohromady v nové překvapivé objekty. Měl oblibu v povyšování nepotřebných dosloužilých věcí do ušlechtilého stavu.

Jednou z nejznámějších jeho prací je cyklus Hrací stoly, které představil na své druhé samostatné výstavě v roce 1967 a poté i na Bienále v Benátkách v roce 1970. Jeho sběratelské nadšení pro různé staré předměty umožnilo nejedno bizardní spojení, například deštníku a šicího stroje nad pitevním stolem...

Z Fárovy tvorby jsou to jen střípky, tak dejme ještě Plechomluvy (1987 - 1988). Soubor koláží ze zbytků rezavých plechů, které Fára vystřihoval a skládal do nových nečekaných tvarů a podob.

Zdroj informací a fotografií: Galeriezavodny.com.

A o tom, že v umění je vše dovoleno, co se materiálu týče, přesvědčí studentská asambláž z pražské AVU s názvem Kosočtverec od Petry Navrátilové :-)

Zdroj: AVU.cz.

A jak je na tom asambláž na Fleru?

I zde na Fleru najdete mnoho zajímavého, všechny úlovky se nevejdou, tak přikládám alespoň ty, které mě nějak zaujaly na první pohled a chtělo se mi je zvědavě rozkliknout kvůli důkladnějšímu prohlédnutí...