Stejně jako Vendulina osobnost balancuje mezi flegmatikem a melancholikem, i její tvůrčí "já" jednou tíhne k porcelánu a podruhé zase k textilu. Výsledkem této "rozpolcenosti" je ale jedinečná a neopakovatelná bytost, jejíž tvorbu si můžete užívat hned na dvou profilech: Atropa Belladona a Atropa Porcelan.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
To je hned na úvod hodně těžká otázka. Včera jsem se na hodině psychologie dozvěděla, že vzhledem k temperamentu jsem čistý přechod mezi flegmatikem a melancholikem. Sedí na mě většina charakteristik obou. Možná také díky tomuto svému spíše introvertnějšímu zaměření mám ráda knížky a výlety do přírody, české i zahraniční. Cestuju moc ráda, ale o to radši se pak vracím domů. Nedokázala bych někde v cizině strávit více času než jen několikatýdenní dovolenou. Jsem pevně spjata s místem, kde žiji, a s lidmi, kteří jsou mi blízcí. Není jich mnoho, ale o to jsou pak bližší. A taky jsem plánovač, nedokážu jít ani na tramvaj bez toho, abych si zjistila čas odjezdu. Také proto chodím všude včas a pak tam čekám, protože snad neznám nikoho jiného, kdo by chodil na čas. Nemám ráda čekání. A jak tak čekám, tak si někdy čtu, nebo vymýšlím nové věci. Které pak doma vytvářím. Kreativní a manuální činnost je pro mě relax, odreagování od studia.

Jak jste se dostala k tvoření?
Pořád jsem něco vytvářela odmala, ale kdo ne. Všichni jsme jako děti kreslili, neboť je to dětská přirozenost. Většina z nás pak přesedlala na nějaké manuální činnosti, ať už to bylo šití šatů na panenky nebo výroba indiánských luků a pušek, které bylo přece třeba dostatečně vyzdobit… :-) Já jsem se ale této záliby nevzdala a pokračovala jsem v ní i na střední umělecké škole v Ostravě na keramickém oboru. V tom jsem se pokusila pokračovat i na vysoké škole v Ústí nad Labem, ale brzy jsem zjistila, že umělecký svět plný rivality a sebeprosazení není nic pro mě a utekla jsem do Olomouce, kde jsem začala studovat na Pdf češtinu, výtvarku a nově pak muzejní pedagogiku. Jsem moc ráda, že jsem se k tomu odhodlala, protože Olomouc je krásné město (na rozdíl od Ústí) a ve škole se můžu věnovat jak tvorbě, tak i jiným směrům mých zálib.


Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Vzhledem k tomu, že jsem zatím student, tak se tvorbě ve smyslu profese, která mě živí, věnovat nemusím. Zatím je to pro mě zábavou a velmi vítaným přivýdělkem. Zatímco spolužačky chodí obsluhovat do olomouckých kaváren, já sedím doma a vyšívám nebo liju porcelán. Po škole bych asi ráda zůstala u tohoto systému. Trochu jistého výdělku, třeba v muzeu, a trocha své vlastní kreativní činnosti.


Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
S keramikou a porcelánem jsem spjata už od střední školy. Porcelán je krásný, trošku nevyzpytatelný materiál, stále mě překvapuje a moc mě baví. Navíc, protože nemám ještě moc prostoru pro keramickou tvorbu, šperky jsou nenáročnou formou vyjádření. Jsou malé a můžete pomocí nich vyjádřit prakticky cokoli.
Textil je druhý z materiálů, který mě vždycky přitahoval. Je úplně jiný než porcelán, poddajný a předvídatelný. Navíc k vyšívání nepotřebujete nic jiného než jehlu a nit. Nemusíte mít technické vybavení ani velké prostory. Výšivka je prostě relax.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Myslím, že žádný typický průběh neexistuje. Při tvorbě vezmu do ruky kus filcu, rozhodnu se, co mám zrovna chuť udělat, zda brož či obal na mobil nebo něco jiného. Vyberu si motiv. Zkombinuju barvy. Pustím si film. A než film skončí, je výšivka hotová. U porcelánu je to trochu složitější. Proto také nejsou úplně nové typy šperků tak časté. Většinou navazuji na nějakou školní práci nebo jiný impuls zvenčí a vymyslím typ šperku (např. porcelánové klacíčky nebo medailony s lišejníky) a ty pak různě variuji.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Jsem hlavně ráda, když se nový výrobek líbí zákazníkům a když si ho někdo koupí, protože právě oni mi připadají jako největší kritici. Blízcí lidé vám většinou pochválí všechno, protože ví, že z toho budete mít radost. Ale když vám něco pochválí někdo úplně cizí, nebo se dokonce rozhodne si to koupit, případně se do vašeho obchodu vrací, to znamená, že se mu to opravdu líbí.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Těch by bylo… :-) Zmíním alespoň mé kamarády keramiky, od kterých mám doma už nejeden kousek: Ema Mamisu a Křak. Oblečení miluju od švambi, anouk de poulain a odsvetlusky. Ve šperku vede Honza Vlasák a Cetky.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Na textilním profilu u mě v současné době vedou obaly na mobily. Dovezla jsem si nové krásně barevné filcy z Turecka a baví mě s nimi pracovat.

Na porcelánovém profilu bych zase upozornila na porcelánové medailonky s lišejníkem. Spojení porcelánu a přírody mě prostě baví. Navíc jsou variabilní, každý si jejich obsah může vyměnit, jak je mu libo, a vytvořit si v podstatě vlastní variantu šperku.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Někdy nosím, ale málo. Vyrábím sice všechno tak, aby se to líbilo hlavně mně. Ale když už je šperk nebo obal hotový, většinou mám nutkavou potřebu se s ním pochlubit. Spíše vždycky časem adoptuji věci, které mám už dlouho a nikdo je nechce. 

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Jak už jsem psala na začátku, když je škaredé počasí, ráda čtu. Když je krásně, chodím do přírody, na hory nebo lézt na skály. Taky jsem dlouho jezdívala na koni, bohužel v současné době nemám moc příležitostí tenhle zájem udržovat. A v poslední době taky chodím běhat, ukázalo se to jako dobrá odpočinková činnost. Ale vedou u mě přece jen asi ty hory, když se najde čas.

Jak vypadá váš ideální den?
Důležitá je možnost být v přírodě, když je krásné počasí, ale ne moc horko, asi pozdní jaro. A ranní snídaně někde na slunci. A společnost nějakého blízkého člověka.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
No, příští týden musím dodělat ještě jednu objednávku tady z Fleru, ale jinak už se naplno věnuji své diplomce. Pro příští rok budou pracovní plány spojeny hlavně se školou, čekají mě státnice a druhá diplomka, proto asi nebude má šperkařská činnost moc rozvíjena. Ale doufám, že alespoň nějaký čas si najdu, aby obchod úplně nestagnoval, to by byla škoda. A vlastně bych bez té práce asi ani nedokázala být.