V budoucnu by kolem sebe chtěla mít tým schopných lidí, teď ale nedá připravovaný model z ruky od návrhu až po vystavení. Canafé je sama sobě návrhářkou, švadlenou i fotografkou, ale nejvíce ze všeho miluje tvorbu prototypů. A to ji přitom v minulosti nikdy ani nenapadlo, že by mohla jít třeba na textilní průmyslovku. Co dodat… Jde to i bez toho. ;)

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Jmenuji se Viktorka a tvořím pod značkou Canafé. Od dětství jsem si ráda kreslila a malovala, ale textil mne vždy lákal. O prázdninách u babičky, která měla starou singrovku, jsem si na sebe šila modely ze starých závěsů, byly to docela složité věci poměrně extravagantní, které jsem modelovala přímo na sobě bez jakýchkoli střihů, protože mi nikdo neřekl, že vůbec existují. Kupodivu nikoho včetně mne nenapadlo, že bych mohla jít na textilní průmyslovku, a tak jsem šla studovat malbu na sklo v Kamenickém Šenově a pak pokračovala vysokou školou v Ústí nad Labem, opět obor sklo. Klasicky na mateřské jsem měla touhu něco kreativního tvořit, ale o rozdělávání barev, abych mohla malovat, nemohla být vůbec řeč kvůli nedostatku času, a tak jsem si pořídila stroj a začala jsem šít. Různé kapsáře a hračky pro své děti. Protože jsem měla potřebu seberealizace, vymyslela jsem si, z dnešního pohledu naprosto bláznivě, že začnu vymýšlet modely a šít. Bez jakékoli technické průpravy jsem se do toho vrhla naplno. V té době jsem objevila i Fler a len, který mi učaroval.

Tvorba je pro mne životní cesta, poznávání sebe sama, učení se, objevování možností. Po několika letech s příchodem třetího dítěte jsem svoje podnikání na čas uzavřela, abych si mohla uvědomit, kudy vede moje cesta, a našla svůj osobitý výraz. Teď se tedy znovu nadechuji a dělám tvorbu, která je více v souladu se mnou a kterou i sama nosím.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Nejraději navrhuji a šiji první prototypy. To se děje většinou rychle, poháněná nadšením a nedočkavostí, co ze mne vyleze. Prototyp pak na sobě zkouším a nosím. Když se mi nosí příjemně a vychytám mouchy, nastupňuji střih. Pak přijde švadlena (já), která v limitované edici ušije daný kousek v několika velikostech. Občas ji sprdne vedoucí (opět já), která má pocit, že švadlena šije pomalu a měla by si pospíšit, protože návrhářka je natěšená, až zase začne tvořit. Pak se domluvím s fotografkou (rozuměj opět se mnou). Focení mne také baví, ráda si vymýšlím v souvislosti s focenými modely příběh a domluvím modelku, což už konečně nejsem já. V podstatě svůj model nedám z ruky až po vystavení.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspiraci čerpám všude kolem sebe, ať už v přírodě z různých drobností, kresby listu, fascinují mne jeřabiny a bobule všeho druhu, nebo i ve městě, kde si nepokrytě prohlížím kolemjdoucí.
Na zakázku primárně nevyrábím, ale pokud mám materiál a zákaznice potřebuje jinou velikost, než je k mání, ráda vyhovím.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Nejraději jsem ve svém ateliéru, který jsem si zrekonstruovala. Mám tam potřebný klid, prostor je to slunný a pro tvorbu velmi příjemný. Nejraději mám chvíle, kdy nejsem omezena časem a mám třeba víkend pro sebe.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček?
Od začátku jsem chtěla dělat něco kreativního, co mne bude bavit a zároveň se tím uživím. A tím směrem stále směřuji. Tvorba je můj životní kůň, potřeba, životní náplň a radost.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Určitě bych se neobešla bez podpory rodiny. Jak už jsem psala výše, tvorba je pro mne životní náplň, takže jakékoli uvědomění si svých předností, ale i nedostatků a omezení, jsou pro mne podnětné. Jak se říká, chybami se člověk učí.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Vždy jsem nejvíce nadšená tím, co zrovna vzniklo, momentálně se primárně zaměřuji na šaty. Jsem ale k sobě dost kritická, takže vidím, co je potřeba zlepšit, a těším se na další kousky.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Asi bych chtěla být rychlejší. :) Na všechno si musím přijít sama, ale tak to prostě je. Nic bych neměnila, ani to nejde. Ke všem poznatkům ohledně tvorby i byznysu jsem nějakou cestou došla, důležitá byla radost i zklamání z vlastních omezení, která mne ale zase posouvají dál.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Ráda se chodím dívat ke všem tvůrcům, kteří tvoří se lnem, např. Linai, by Caldero, Le-Mi, ErmaBe, atelier terej, K.BANA, montek a další.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Má práce mne baví natolik, že pokud nejsem s dětmi, tvořím a hraji na klavír. A i s dětmi mě nejvíc baví nějaká tvořivá práce, ať už je to přestavování pokojíčku, výtvarničina nebo muzicírování.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Určitě bych si ráda našla šikovnou krejčovou, nebo ještě lépe, vytvořila vlastní šicí dílnu, abych se mohla věnovat pouze navrhování, šití a testování prototypů. O nápady nouzi nemám. Deset let je dlouhá doba, ale směřuji k tomu mít kolem sebe tým lidí, na které se mohu spolehnout, abych nemusela všechno dělat sama.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Radost a nadšení je podle mne alfa a omega jakékoli tvorby. Důležitá je i vytrvalost a pevná víra, že vaše snažení dává smysl a přináší radost nejen vám, ale i zákazníkům, kteří vaše výrobky nosí či používají.