Mrazivé ráno, koule Atomia se nedaleko a nevysoko povalují v husté mlze. Ticho a klid. Právě jsem vystoupila z vyhřátého autobusu a vůbec, ale vůbec se mi nikam nechce... Po chvíli stojím pod obrovskými buňkami, které nade mnou levitují, a ačkoli nejsem ani trochu nadšenec kovových konstrukcí, na chvilku lituji, že je tak brzy a tahle "atrakce" mě pro tentokráte mine.

Atomium Brusel

(Atomium je model základní buňky krystalové mřížky železa zvětšený 165miliardkrát. Tuto stavbu stojící v Bruselu navrhl inženýr André Waterkeyn ku příležitosti mezinárodní výstavy Expo 58. zdroj http://cs.wikipedia.org/wiki/Atomium )

Cestou metrem, stavějícím snad na "každém rohu", přemýšlím o kávě a kousku tepla. Po pár minutách vystupuji z vlaku metra uprostřed centra veškerého bruselského (historického) dění a mé první kroky vedou do malého bistra hned za rohem. Svou první bruselskou kávu i kousek tepla mám, navrch přidávám skvělou pomerančovou šťávu. Nic mi už nechybí, a tak vyrážím do ulic.

nákupní Galerie Brusel

Cílem prvním je výstava

Glamour, 30's fashion expo v Museum of Costume and Lace

Můj právě probíhající projekt Adopce na míru aneb RECYKLACE! mě průběžně vede mimo jiné i prvorepublikovým oděvem a jelikož právě v této době i pražské módní domy čerpaly z pařížských salónů a evropské soudobé top módy, doufám, že nějaké stopy vlivu potkám i na cestě do Bruselu.

Jak ráda říkám, "trocha historie nikoho nezabije", neodpustím si tedy (opět) krátký teoretický exkurs do světa módy 30. let, na jehož pozadí je expozice výstavy koncipována. 

Oděv 30. let je jakýmsi "vystřízlivěním", zklidněním po okázalých i extravagantních letech 20., přesto však je tato doba stejně jako předchozí dekáda označována jako "zlatý věk haute couture"( i když pro stále menší okruh lidí z vyšší majetné vrstvy).

Patrné změny v odívání souvisí s ekonomicko-společenskými podmínkami, které s sebou přináší celosvětová krize a hrozba války. Móda té doby je však neméně zajímavá a do její historie vstupují zcela nové vlivy. Dlouhé šaty jsou zachovány již jen pro večerní a společenské příležitosti, z oděvu je cítit větší praktičnost, což souvisí s rozvojem emancipace žen i zájmem o, jak bychom řekli dnes, volnočasové aktivity. Stále více se uplatňují nové materiály (Elsa Schiaparelli dokonce použila na své večerní pláštěnce celofán), objevují se i inovativní technologické postupy, zejména nové střihové technologie a zpracování materiálů, a opět vystupuje do popředí kult těla a zdůraznění ženskosti, glamour... (oproti předchozím 20. letům a typickému chlapeckému "looku").

Nahlas se mluví o RECYKLACI oděvu v podobě návodů v módních časopisech, které názorně popisují postupy, jak z oděvu ušitého z kvalitních materiálů zhotovit nové módní kousky. Časopisy též zmiňují návody, jak správně zacházet s materiály méně kvalitními, aby se déle zachovala funkčnost oděvu.

30. léta jsou předzvěstí sériové produkce tzv. hotového oděvu. Nyní jsou již oděvy strojově vyráběny v menších sériích, nicméně finální dokončení oděvu je stále založeno na ručním šití. Avšak etice nekopírování modelů haute couture věhlasných pařížských módních domů je zasazena "smrtelná" rána. Tento typ oděvní výroby se následně nastálo zjeví ve světě módy za cca 10 let jako prêt-à-porter [pretaporté], anglicky též ready-to-wear, v Itálii známé jako alta moda pronta.

Fenoménem doby je fascinace filmem a filmovými hvězdami. Film se stává nesmírně účinným šiřitelem módních trendů a filmové hvězdy jsou rázem módními ikonami své doby (celosvětové "stars" -  Marlene Dietrich, Katherine Hepburn, Greta Garbo). Podobně tomu bylo i u nás, a tak Adina Mandlová, "dvorní modelka" Hany Podolské, české Coco, předvádí luxusní oděv pražských módních salónů ve slavných filmech. (Pokud se vám nepodařilo sehnat dávno rozebranou knihu Pražské módní salóny, pusttě si Katakomby s Vlastou Burianem a můžete se kochat).

Ale pojďme už konečně na výstavu samotnou.

Výstava Glamour, 30's fashion expo prezentuje od každého kousek a nezapomíná ani na módu dětskou.

plavky a dětská móda

V ruce mám jednoduchý katalog, který však nebylo možné zakoupit. Čísla exponátů se stručným popisem (bez obrázků) jsou mi fundovaným průvodcem časem 30. let. Na vlastní oči a z blízkosti, která umožňuje sledovat detaily ruční práce, mohu obdivovat večerní dlouhé róby, kratší koktejlové a další společenské šaty, kožichy, jezdecký kostým i dětské - chlapecké i dívčí oděvy a dokonce i vlněné plavky a spodní a tvarovací prádlo z krepdešínu. Nechybí boty, kabelky a módní kloboučky a jiné pokrývky hlavy. Je tu k vidění téměř vše podstatné, co se zjevuje v oděvu této doby.

Oděv je skvěle instalován v rozsáhlých i samostatných vitrínách, decentně bodově nasvícen v přítmí sálu. Focení je dovoleno, i když pochopitelně bez blesku. Obrázky v článku jsou tedy pořízeny na mobilní telefon a skutečně bez blesku. Kvalita není 100%, ale vypovídací schopnost je s ohledem na okolnosti velmi slušná.

instalace vitriny

V materiálech použitých v oděvu je zastoupen hedvábný satén i samet (též bavlněný, tzv. velvetýn), hedvábný šifón i voál, žerzej i hedvábný krep (krepdešín), vlněný organtýn, vlněný žoržet, tvíd i flanel, tyl kombinovaný s krajkou, bavlněné tkaniny, kožešiny. Oděv je zdoben výšivkou, kovovými plíšky, korálky i pajetkami, knoflíčky jsou potaženy stejným materiálem jako oděv sám. 

Zkoumám řešení "bezešvých"rukávků, které v podobě jakýchsi maličkých pelerínek rozkošně halí ramena, obdivuji tvarování živůtků i prsních partií maličkými nebo téměř neviditelnými ručně odšitými prsními záševky, sleduji jemné krajkové variace zhotovené z maličkých dutinek ze stejného materiálu, jako jsou celé šaty. Zblízka vidím zlaté "chanelky" pošité snad milionem pajetek. Ano, jsou to ty, které se staly hlavní "tváří" výstavy. Ve vitríně jsou záměrně nainstalovány zády k divákovi. Linie ženských partií pozadí jsou dokonalé - autoři výstavy si totiž vypomohli lehkým docpáním oblých tvarů, takže dojem elegance a svůdnosti šatů je famózní.   

zpracování rukávku

...zpracování rukávku...

propletené dutinky vytváří ´krajku´

...propletené dutinky vytváří ´krajku´...

Chanel večerní

...a Chanel večerní.

Tím nejlepším z celé výstavy je pro mne překrásná večerní róba, jejíž autorkou není nikdo jiný než stěží překonatelná technologická inovátorka své doby, Madeleine Vionnet.

Vionnet večerní

Vionnet večerní

Ano, právě tato dáma, která je někdy nazývána architektkou oděvu, přináší zcela nový postup členění oděvu a stříhání materiálu, čímž dosahuje naprosto úchvatné modelace oděvu, který sleduje linii ženského těla a ve své rozvolněnosti i štíhlé a těsně přiléhající formě mu propůjčuje eleganci a ženskost.

Vionnet postavu dělí na několik částí dle anatomické stavby, posléze vše propojuje šikmo střiženými díly, navíc si umně pohrává s barevnými efekty různě položených dílů.  

V samostatné vitríně je umístěn model z černého tylu s krajkovými kreacemi, celý oděv je pak podložen růžovým hedvábným šifonem a dozdoben černými sametovými stužkami. Instalace tohoto skvostu umožňuje obejít oděv kolem dokola a kochat se každým detailem. 

 Vionnet večerní

Vionnet večerní

Na výstavu navazuje expozice krajky.

Uspořádání a instalace sbírky je tak důmyslná, že opravdu na pár metrech čtverečních můžete detailně "probádat" ty nejstarší kousky až po skvostné exempláře z nedávné minulosti.

Belgická krajka je kapitola sama pro sebe, stejně tak ta naše vamberská. K oběma se ještě určitě vrátím. V souvislosti s výstavou, která je stálou expozicí muzea a můžete ji navštívit kdykoli při vaší cestě do Bruselu, jsem si uvědomila, že musím velmi pečlivě promyslet využití obsahu veliké krabice, která je plná paličkovaných, šitých i háčkovaných prvorepublikových krajek, ale i krajek mnohem starších. To vše jsem získala darem. S největší pravděpodobností v budoucnu poslouží jako základ další recyklační kolekce, kde právě krajka bude hrát hlavní roli. 

paličkovaná krajka

Během krátkého zastavení v Bruselu jsem nemohla minout stálou výstavu díla René Magritte.

Nebudu povídání o oděvu 30. let rozmělňovat zmínkou o dojmech z výstavy. I když mimochodem, René Magritte, coby představitel surrealismu, se rovněž módou svým způsobem zabýval. Nejenže oděv nalezneme na jeho obrazech, ale sám navrhl i kravatu. Výtvarné umění se stále více zapojuje do oděvní tvorby v podobě návrhů dekoru látek a surrealisté do módy promlouvají v době René Magritte pěkně nahlas. Jsem nesmírně ráda, že jsem tuto ucelenou výstavu navštívila. Osoba René Magritte a surrealismus samotný pro mne zůstávají i nadále zahaleny neodolatelným  tajemstvím  ... a tak to asi má být.

Pomalu se stmívá, jsem na konci mé cesty za poznáním.

katedrála Brusel

Usedám do autobusu a vydávám se na cestu zpět. Intenzivní zážitek z krátké návštěvy Belgie, skvělé pivo i pravé pralinky si odvážím s sebou domů a pro vás ještě video a několik obrazových vjemů... 

















Zdroje:

Dějiny odívání - Ludmila Kybalová,  Móda - Taschen
webové stránky Museum of Costume and Lace
cs.wikipedia.org/wiki/Atomium

 

Úvodní foto: Musée du Costume et de la Dentelle