Podlouhlé tváře dam a dívek s jemnými rysy, snících s přivřenýma očima, nebo s očima hloubavě pozorujícíma okolní svět. Nenechte se mýlit, nejedná se o portrétní fotografie ani o obrazy. Právě takové snové přívěsky z hlíny ručně modeluje Charwotová Lenka. Technice keramiky se věnuje už přes čtvrt století a její osobitý styl poznáte na první pohled. Že nejste zrovna přívěskový typ? Nezoufejte! Je toho mnohem víc, co může nabídnout. Přesvědčte se na jejím profilu a nezapomeňte si přečíst rozhovor.

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Výtvarné umění mne provází celý život. Už jako dítě jsem stále kreslila, malovala, vyřezávala... Navštěvovala jsem různé výtvarné kurzy, nejvíc mě asi v dospívání ovlivnil grafický kurz v ateliéru p. Bijoka v Karviné. Tvorba byla pro mne samozřejmostí, dokonce mě svedla dohromady i s mým manželem, který je grafik. Tíhnu ale také k technice a ta nejdříve ve vzdělání a v původní profesi zvítězila, takže umění bylo jen mým koníčkem.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Určitě je to keramika – modelování z volné ruky. Pro mě je to asi nejlepší technika, jak se vyjádřit. Ráda dělám i reliéfy a někdy točím na kruhu, hrnčířům bych se ale do řemesla nepletla.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspiraci nacházím v přírodě, která nabízí velké bohatství tvarů a struktur. Také ráda ztvárňuji tváře lidí, ve kterých se zrcadlí pocity a zkušenosti.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Jsem sova, takže určitě večer v dílně. V tuto dobu už mne nerozptylují povinnosti všedního dne a vzniká prostor pro tvorbu.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Ještě před revolucí jsem pomáhala kamarádovi – keramikovi s malováním zvonečků, to bylo mé první setkání s keramikou. No a po revoluci jsem si koupila vlastní pec a začala jsem se keramice intenzivně věnovat. Výrobků přibývalo a byl o ně zájem, a tak jsem opustila své původní povolání.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Jsem studijní typ, takže jsem si obstarala odbornou literaturu a s praktickou částí mi pomohli kamarádi keramici.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
To je asi každá větší plastika. Je to výzva, musím si udělat řádnou přípravu a promyslet si každý krok, od výběru materiálu po způsob stavby plastiky. Hlína je dost živý materiál a dovede překvapit i nepříjemně. Když se ale dílo podaří, radost je nesmírná.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Pokud bych se vrátila v čase zpět do režimu před revolucí, tak asi ne. Ale pokud bych měla možnosti dnešních mladých, rozhodně bych šla studovat průmyslový design. To by spojilo mou lásku k technice a umění.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Lily hand made, re-ce-se, Šu-matra, pandass, jarnickova Most, sleduji malíře a grafiky… Prostě na Fleru se dá strávit až nebezpečně mnoho času.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Nejraději na zahradě. Stále mne ohromuje, jak z drobného semínka vyroste statná rostlina. Také jsem nadšený filmový divák.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Jsem realista: během jednoho roku se zřejmě nic nezmění, ale za deset let bych se ráda věnovala jen volné plastice.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Určitě nepodcenit fotografie výrobků, to je moje slabá stránka, a také myslet na to, že Fler není e-shop s mixéry, ale spojuje lidi s láskou k tvorbě a ruční práci. To znamená, že si se zákazníkem dost často písemně popovídáte.
A moc dlouho o tom nepřemýšlet a jít s kůží na trh.
Možná budete překvapeni, kolik máte spřízněných duší.