Takových pěkných věcí se najde v přírodě. Šišky, trávy, ořechy, šípky, kamínky, ulity, lístky, ani nejdou všechny vyjmenovat. Zkusily jsme tři z nich použít jiným způsobem, než je jen položit na poličku. Tak posuďte, jak se to povedlo.

Pro časopis Kreativ připravily Tereza Melicharová, Zuzana Šikýřová a Dagmar Školoudová

Foto Tereza Melicharová a Alena Hrbková

 

Tereza ze šišek

VYTVOŘILA KYTICI DO VÁZY

„Šišky se mi ohromně líbí a nejsem v tom sama. Moje psí kámoška Berta si skoro z každé lesní procházky nějakou přinese a já si všimnu až u dveří, že ji má v tlamě, a odložím ji do venkovního květináče. Má jich tam už patnáct, ale to jsou ty z borovice, malinké. Já jsem potřebovala velké smrkové.“

CO JSEM POUŽILA: smrkové šišky, křídové barvy ve spreji, tyčky k rostlinám ze zahradnictví, tavnou pistoli, trochu dekoračního lišejníku

Smrkové jsou krásné, ale vůbec mi nedošlo, že můj nápad bude velice složitý na provedení. Jsou to totiž šišky velké a těžké, i když se to nezdá. Dobré je sbírat je v době, kdy padají čerstvé. Já sbírala ty z loňska, které už nebyly moc čisté a ve správné kondici, tak jsem měla celkem práci s jejich přípravou. Ale nakonec to bylo hotové a pak byl čas na nastříkání barvou.
Začala jsem růžovou a modrou, a to dost silně a ze všech stran i uvnitř. Pak jsem se na to koukla a zděsila se, co za kýč jsem vyrobila... Tedy to je samozřejmě věc názoru, ale já si radši vzala novou várku šišek a vzala to jinak. Chtěla jsem totiž, aby na nich prosvítala i původní hnědá barva. Růžová tedy pryč, jen bílá a šedomodrá a pár jsem jich zkusila stříbrným sprejem, co zbyl z Vánoc.
Teď přišla na řadu těžší část, totiž tyčky jako stonky šiškových květů. Jednu jsem tavnou pistolí přilepila k šišce a šiška hup, převážila se a upadla. Takže ještě jednou a pořádně. Chce to trpělivost a hodně lepidla, udělat tam takovou „patičku“ a pak opatrně položit a nechat uschnout. Hlavně nenechat nastojato, ta těžká šišková hlava se okamžitě převáží a upadne. Tyčky jsem ještě přetřela na bílo a „patičku“ z lepidla oblepila dekoračním lišejníkem. Ten jsem dala i na vršky těch šišek, které už nebyly moc pěkné. Přes noc jsem nechala všechno zaschnout a ráno sestavila aranžmá s větvičkami, kapradím a listy.

 

Zuzana listy stromů

ZVĚČNILA SAMOTVRDKOU

„V posledních letech velice ráda chodím do arboret a učím se poznávat různé stromy. Samozřejmě i podle listů a pořád přitom žasnu, jak jsou naprosto dokonalé, i když je bereme jako něco úplně běžného. Proto jsem si je chtěla uchovat a samotvrdnoucí hmota mi k tomu pomohla.“

CO JSEM POUŽILA: listy, samotvrdnoucí hmotu, skalpel, misky a křídové barvy ve spreji

Samotvrdnoucí hmotu jsem vyválela do velikostí listů asi na dvoumilimetrovou tloušťku. Pak jsem do ní obtiskla listy rubovou stranou a pořádně je uhladila, aby se obtisklo všechno žilkování. Potom jsem skalpelem vykrojila tvary listů, opatrně je sundala a odstranila ořezané zbytky hmoty. Okraje listů jsem jemně uhladila, aby nebyly příliš zubaté, a začala si hrát. Některé jsem položila do misky, jiné různě zvlnila nebo jim jen zvedla okraje. Pak jsem je dala na mřížku a nechala je dva dny schnout.
Pokud se do toho taky pustíte, můžete je nakonec nastříkat křídovými barvami ve spreji nebo je klidně nechat bílé. Já si navíc zespodu na každý list napsala, z jakého stromu pochází a odkud je. Tyhle všechny jsou z Průhonického parku (kde mají většinou cedulku se jménem či číslem) a vidíte listy třeba z dubu sametového, buku červenolistého, kaštanovníku setého (to jsou ty dlouhé zoubkaté) a hlavně liliovníku tulipánokvětého. Ten mám moc ráda, hlavně proto, že ho bezpečně poznám, ale není to zas tak užitečné – zatím jsem ho viděla jen v Kroměříži, Častolovicích a právě v Průhonicích.
Mimochodem nevíte někdo, jaký strom je ten s číslem 2916?

 

Dagmar kolem kamínků

ZOHÝBALA MĚDĚNÝ DRÁTEK TAK, ABY SE Z NĚJ STAL KVĚTINÁČEK

„Kabelku mám pořád plnou kamení, jak ho dcera odjakživa sbírá na každé procházce. Tak jsme tentokrát hledaly kamínky dostatečně velké, aby se z nich mohla stát držátka pro tilandsie, po kterých jsme dávno toužily.“

CO JSEM POUŽILA: kameny, měděný drátek (vzala jsem ho ze stolu manželovi a ten tvrdí, že měl průměr jeden a půl milimetru), kleště štípací a kombinačky

Nejdřív jsme si došly pro tilandsie, což jsou rostlinky, které ke štěstí nepotřebují být usazené v hlíně. Někdy se jim říká „vzdušné rostliny“, vždyť doma v teplých oblastech žijí na skalách, v korunách stromů nebo i na elektrickém vedení. Objevila jsem i jejich český název „kykatky“. Zkrátka to jsou rostlinky, kterým se ubytování na kamenech může líbit. Pokud se zase vám líbí tenhle nápad, vyberte si kameny, které mají jednu stranu tak plochou, aby se neviklaly. Velikost a tvar záleží na rostlinkách, bývají roztodivné.
Kameny umyjte a osušte, uštípněte si asi dvaceticentimetrový kus drátku a nejdřív ho v polovině položte na stranu, na které bude kámen stát. Oba konce drátu pak na druhé straně k sobě pevně dvakrát zatočte a podle tvaru té které rostlinky vytvarujte kleštěmi do spirálky její osobní „držátko“. Zbytek drátu uštípněte a rostlinku jemně zasuňte.

 

Nový Kreativ je na pultech!

Vítejte v novém čísle časopisu Kreativ! Připravili jsme pro vás to nejhezčí, co jsme na nové roční období našli. Tak třeba procházku po lese za houbami, kreativní výlet za statečnými Indiány nebo návod, jak si na zahradu vyrobit úložný stolek s mozaikou. Samozřejmě máme i dárky, tentokrát to budou něžné halloweenské samolepky, houbové plakátky na sezónní výzdobu bytu a kartičky s indiánskou moudrostí.
Přečtete si příběh sourozenců Jaroňkových, kteří vydupali ze země rožnovský skanzen.

Zjistíte, co se dá vyrobit z kamínků a šišek, co si přinesete z procházky.

Denisa vytřídila ve skříni oblečení a z toho, co už by nikdo nechtěl, zkusila něco vytvořit. Podívejte, co vymyslela z úplně malých kousíčků látky a pleteniny, a třeba vás napadne něco ještě lepšího.

Sklo letos slaví svůj mezinárodní rok, a tak je nejlepší čas si nějaké krásné prohlédnout. Našli jsme vám v České republice místa, kde ho zaručeně najdete. 

Klasy kukuřice nejsou v Česku běžnou surovinou. Představíme vám proto recepty inspirované Mexikem pro večery, kdy už začíná být trošku chladno.

Pařezový dort jako živý je dost velkým překvapením, a co teprve když ho vaši hosté rozkrojí a objeví netypické členění nastojato. Určitě to dáte. 

Doufáme, že vám při procházení novým Kreativem bude hezky!