Přáníčka, ilustrace pro děti nebo třeba svatební oznámení. Kudrnatá Tereza Křemínská z profilu curlytea zvládá malované obrázky všeho druhu. Obklopená přírodou, inspirovaná naprosto vším, jak sama říká, nám popsala, jak vypadá její tvorba a běžný den. A vůbec se s tím nepáře :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Tereza Křemínská a společně s mým mužem, rok a půl starou dcerou Aurelkou a naším pejsanem Foxem z útulku stavíme domek v Loučkách u Oder, kam se hodláme na jaře nastěhovat (ať čte rozhovor naše banda řemeslníků!)… A žít spokojený život na věky věkoucí.

Jak jste se dostala k tvoření?
Narodila jsem se totiž svému taťkovi. Pěkně maloval a kreslil perem krajiny, teď ho baví práce se dřevem, ale je šikovný na rukodělnou práci celkově. Potom jsem rostla a pak… To se dá dítěti do ručiček pastelka, kus papíru a posadí se kdesi do kouta, ať má maminka chvilku klidu (myslím, že tomu tak bylo, vypozorovala jsem s hrůzou i potěšením, že v mnohém se jí začínám podobat)… A malá Terezka tuhy nepapala, ale s radostí malovala. Po papíře. Po těle. Po podlaze. Po vaně. Po nábytku. A dá rozum, že i po největším plátně. V bytě jsme měli hezké bílé stěny…

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Momentálně bych chtěla být profesionální matka na rodičovské dovolené, ale zatím mě dítě předhání svou profesionalitou mařit mou snahu o dokonalého rodiče. No jo, kolik času jí vlastně věnuji? Mezi vařením jídla, nutným úklidem, ještě nutnější potřebou udělat ze sebe v koupelně aspoň cosi připomínající člověka, procházkami s tím malým divočákem, setřením špenátu ze země a utřením čaje z půl pokoje (ham ham bum), zbývají mi minuty času v odpoledním spánku malé ničemnice a obvykle nějaká ta hodinka v nočním tichu.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Za svoji hlavní a taky nejoblíbenější tvorbu považuji malované obrázky, tudíž dále mluvím o akvarelu a něco mi našeptává, že asi nejsem úplně typický „šup šup rychlouš malíř“, jako tomu obvykle u vodových barev bývá. V mém případě by byla vhodnější snad technika akrylu nebo oleje kvůli snadnému překrytí, ale prostě jsem potřebovala netrávit hodiny chystáním výkresu, nehrát si s médii na alchymistu a nesedět jak pecka při schnutí vrstev. Akvarel je bomba! Stačí mi kazeta barev, tři štětce, voda a papír (mé meluzínské dítě je opravdu všude a opravdu hodně rychle. Ale nemá šanci. Barvy zaklapnout. Štětce s vodou do dřezu. Dílo na nejvyšší polici). Nádherné syté barvy, rozpíjející se všude a všelijak, jak chci já i jak si usmyslí samy.
P. S.: Prý, že nekryjí. Bububu… Všecko jde, když se chce, šudlej třikrát na sebe a zpackaný podklad teď už nikdo nespatří :)

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Jsem zvláštní stvoření, mě totiž dokáže inspirovat naprosto všechno, žiju tak trochu mimo realitu a všímám si věcí, o kterých druzí nemají zdání. Zapamatuji si pak barvy, struktury, tvary, nálady, pocity. A když všeci drahoušové už spí (nebo aspoň neotravují) a dostanu tvořivou touhu, přenáším vše na papír. Za zpěvu Josého Carrerase čmrkám náčrty, aby to bylo poetické, za zvuků Black Sabbath už přichází řada na energické tahy štětcem. Kolikrát mě kluci tak rozdivočí, že ve výsledku místo zajíce v křoví vidím, kde se vzal, tu se vzal, čumí na mě netopýr zpoza stromu.

Čí názor na vaši tvorbu je důležitý? Máte někoho takového?
Ano. Sama sebe. Myslím, že nejdůležitější je, jak se náš výtvor líbí nám samotným, nepustím něco, s čím nejsem ztotožněná, i když mám potřebu neustále něco zlepšovat. Samozřejmě se pokaždé ptám na názor, ale po pravdě nikoho z blízkých mé patlaniny nezajímají, spíše s odezvou ve stylu: „Pěkné… A budeš už dělat i normální práci?!“ Taková přetvářka a plácání po ramenou v rámci udržení dobrých rodinných vztahů hahaha :) Proto je pro mě velice důležitý zájem zákazníků a „kolemjdoucích“, kteří napíší krásný vzkaz, ocení, co dělám, i díky nim mám pak chuť tvořit dále a zase něco nového. Moc za takové zprávy děkuji, pro mě jsou srdcové a neocenitelné!

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Musím zmínit úžasnou Alenku Vorlíčkovou (Dixie), totiž tahle paní zodpovídá za mé první ilustrace pro děti, našly jsme se tady před lety v soutěžním klubu kreslení k pohádkám, naše spolupráce dále trvá a snad můžu prozradit, že dá-li času pro tvoření ne jakýsi Pán Bůh, ale to moje děcko, další rok by mohla spatřit světlo světa nová knížka.
Radost mi činí napsat o Včelařství Horákovi, byla jsem jimi pozvána k malbě pohlednic na pomoc malému Alimu maminky Martinky (Asalík), snad se jich prodá co nejvíc. Já mám z aspoň tak malé účasti nejenom dobrý pocit, ale i další spolupráci k jejich produktům certifikované kosmetiky, nemůžu se dočkat krému s mou malovanou etiketou :)

Jsem zamilovaná do pidi hrnečků s jezevcem, liškou a vlkem od Diakonie Rolnička a moji kuchyň nebo koupelnu ozdobí nádherné kachličky (no jistěže se zvěří :)) od VeronikaArt.
A konečně nakonec: tož ta naša kočičí parta Pink Panter, uškrábali by mě, dacani, kdybych o ně slůvkem nezavadila.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Jednoznačně mám nejradši své malby zvířátek a krajin. Pojí se mi s obdobím velkého břicha, kdy byla Aurelka ještě v obalu :) Manžel mi koupil mé první akvarelové barvy (o ty jsem si samosebou musela říct, ostatně jako si vymyslet každý dárek pro sebe, aby byl co k čemu) a namalovala jsem taktéž svůj první obrázek „V jarním větru”. To se mi vymazlil i styl, který jsem do té doby hledala, vytvořit něco milého, pro radost.

Ve světě roztomilých králíčků, koček, lišek a vesnických stavení se cítím nejlépe, příroda mou nervní roztěkanou povahu umí kromě čokolády taktéž uklidnit. No a když se sejde smečka prvně namalovaných chlupáčů pohromadě v kalendáři, jsem na ně fakt pyšná :)

Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Mé pečlivě uložené originály akvarelů čekají na omítnutí našeho nového obydlí, na svá přáníčka píšu známým a rodině blahopřání. Za prvé se s obrázky neumím loučit, při pohledu na ně vzpomínám na okamžiky, jak, kdy a kde vznikaly. A za druhé mám totiž jednu hodně blbou vlastnost - raději si věci, které svedu, vytvářím sama, protože si myslím, že je svedu lépe. Například jsem nenašla pro nás (rozuměj pro mě, chlapovi to bylo šumák) vhodné svatební oznámení, tak si říkám: „Tero, nejlepší bude, když si ho vymyslíš a uděláš sama.” Tak se počala má nabídka nově i pro nevěsty, kterou bych chtěla rozvíjet, moc mě baví odskočit si k jednoduchým malbám kytiček, ale zároveň mám pak při tisku a kompletaci nervy na pokraji šílenství, aby bylo vše perfektní a svatebčané byli spokojení. Mám-li shrnout odpověď na otázku: své výrobky používám, ale doufám, že u svatebního sortimentu už budu navždy bosá kobyla, tu hrůzu očumování stydlivé nevěsty mám naštěstí za sebou, s radostí přenechám dalším!

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Naplnění ideálního dne.

Jak vypadá váš ideální den?
Je to můj dennodenní den. S těma dvěma je jedno, co zrovna děláme. Když se k tomu ale přidá pár faktorů: vysněné počasí jako mlhavý studený podzim, milá očekávaná (!) návštěva – lépe naše trojice na návštěvě :), pohlazení psa, spatření naší toulavé kočky, pití kávy, cucání pikaa, procházka lesem, sbírání hřibů, deset minut na koupel, odvedená práce na baráku, dovolená v horách, nakrmení ježka, čuchanec k lučnímu kvítí, kousanec do tortily, sny o podobě našeho nového obydlí, dvě hodinky na malování… Je to můj extra ideál!

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Klasika. Postavit dům. Zasadit strom. Teda syna plodit nehodlám, nicméně pod hrozbou návratu do reality pracovního dne bych měla vážně pouvažovat nad příšerkou číslo dvě, pro mě raději zase ženského pohlaví. Kdosi neznámý plánuje pro mé obrázky první výstavu, jsme přesvědčené o vydání dětské knížky s velkými ilustracemi přes celé stránky. Chtěla bych rozkreslit další svatební motivy, nadále si malovat milá zvířátka v malebných krajinkách. A přeji si, aby byl i život jako malovaný!