Nikdy nevíte, co vám změní život. Třeba výlet do Slavonic! Když městečko, přilehlou Maříž a textilní dílnu Zuzany Krajčovičové navštívila DančaK, byla lapena. Začala šít, šťastnou náhodou poté i plstit a tato technika si u ní našla trvalé místo. Jak to všechno bylo? Přečtěte si to přímo od ní. :)

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Jmenuji se Daniela, jsem z Brna a moc mě baví dělat život barevnější. Při výrobě svého zboží kombinuji techniky plstění, šití a vyšívání. Na cestě k mé dnešní tvorbě jsem prošla několika milníky:
První milník: Vánoce 1984, je mi 13 let a moje maminka dostává šicí stroj značky Veritas. Je moc šikovná, postupně na něm ušije pro celou rodinu vše, co se ušít dá. Naštěstí mi nebrání v mých pokusech, což s odstupem času velmi oceňuji, protože stroj se v mých rukou ocitá ve velkém nebezpečí. Nenechávám si moc do ničeho mluvit, všechno si musím vyzkoušet sama. Mezi mými prvními výrobky jsou samozřejmě i kabelky, které si sama vymýšlím, podle toho to taky vypadá...
Druhý milník: Léto 2004, je mi o dvacet let víc, a s manželem a dvěma malými syny jedeme na výlet do Slavonic. Městečko i přilehlá Maříž mě naprosto uchvacují, navštívíme i dílnu Zuzany Krajčovičové, která vyrábí nezaměnitelné textilní výrobky s úžasnými potisky. Jsem okouzlena. Ihned po návratu domů kupuji v second handu dva závěsy, ze kterých šiji své první opravdové tašky. Pochopitelně mají spoustu nedostatků, ale už jsem lapena, nemůžu přestat, musím šít dál.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
A tady přichází na řadu třetí milník: Vánoce 2011, mamince dávám sadu na plstění s tím, že mám úplně jasnou představu o tom, co by s rounem měla dělat. Ta má ale zase jasnou představu o tom, že chce vyrábět raději růže z organzy. Takže plstění po nějakém čase putuje zpět k nám, a já se synem zkoušíme vyrobit první obrázky. Jsem fascinována barevnou škálou rouna, baví mě kombinovat a vrstvit vlákna na sebe, zkouším je různě prošívat a doplňovat výšivkou, a postupně se tato technika stává dominantní v mé tvorbě.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Všude. Když bych měla být konkrétní, tak v poslední době mě výtvarně zaujalo například žilkování listů kostivalu, odstupňované odstíny tyrkysové pod hladinou moře, tvar motýlích vajíček, barvy oprýskaných dveří v řeckých vesničkách, dokument o Toyen, paní v červeném baretu a puntíkovaném svetru na nádraží v Tišnově, obrázek ledňáčka sedícího na lotosovém listu, popraskané kloboučky babek, šaty hlavní hrdinky muzikálu „Devět křížů“, květenství artyčoku...

Zakázka je vždy výzva. Zpočátku se ostýchám, chci naplnit přání zákazníka, ale zároveň nesmím zradit sebe, vždyť proto si mě zákazník vybral. Jakmile najdu cestu k výtvarnému zpracování, začíná mě to celé bavit, a nezřídka se stává, že motiv ze zakázky pak v různých obměnách zařadím do svého sortimentu.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Nejlépe mi to jde v klidu, o samotě. Ideálně když se brzy probudím, všichni ostatní ještě spí, pustím si Český rozhlas, a můžu si začít hrát...
Nějakou tvorbu si s sebou beru vždy i na víkendy a na dovolené. Někdy jsou to jen cestovní akvarelky s miniskicáčkem, jindy něco na vyšívání nebo plstění, ale když vím, že bude čas a prostor, neváhám zabalit i šicí stroj.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Moje tvorba je především můj koníček. Nemohla bych své věci vyrábět, pokud by mi to zároveň nedělalo radost. Ale v momentě, kdy jsem začala zboží prodávat, musela jsem svou tvorbu zkultivovat. Začít klást ještě větší důraz na to, aby výrobek vypadal dokonale ze všech stran, aby byl pěkně zabalený, musela jsem se naučit fotit a svou práci co nejlépe prezentovat.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Ráda si na všechno přijdu sama, na kurzy nechodím (ráda tvořím o samotě), spíš tak náhodně narážím na internetu, v časopisech nebo v televizi na kreativní návody, které pak svým vlastním způsobem přetvářím v něco osobitého. Samozřejmě to občas znamená, že se prokousávám některými postupy déle a složitěji, ale zase vždycky vznikne originál, který nikdo jiný stejně nevyrobí. 

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Myslím, že za zmínku stojí mí andílci, kteří na jedné straně naprosto vybočují z mé obvyklé tvorby svou skromnou barevností, ale na druhé straně jejich nátura je stejně veselá a optimistická jako všechno, co vyrábím. Musím říct, že u andílků si ani nepřipadám jako jejich tvůrce, spíš jako nějaký prostředník, přes kterého se mohou líhnout na svět. Je zábavné sledovat, jak má každý z nich svou osobnost, která vzniká nezávisle na mé vůli. Spousta lidí v některém z andílků poznává své blízké. Lidé si je pořizují nejen jako vánoční dekorace, ale často jako životní talismany. Jsem potěšena, že andílci dělají druhým lidem radost a pomáhají jim v těžkých chvílích.

I já jsem jim za mnohé vděčná. Když byl vloni celý listopad můj manžel s covidem v umělém spánku a prognózy byly velmi špatné, měla jsem hodně zakázek právě na výrobu andílků. Práce na nich mi pomáhala tu situaci zvládnout a věřím, že nakonec i oni k manželovu zázračnému uzdravení hodně přispěli.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Takto vůbec neuvažuji. Všechno je, jak má být.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Obdivuji spoustu tvůrců na Fleru, a jsem moc vděčná, že jsem se s některými z nich mohla poznat i osobně.
Nejčastěji nahlížím k mé mamince Eda 007, protože jí pomáhám s focením a se správou profilu. A krom toho její šité prstýnky sama ráda nosím, jsou nejen krásné a precizně vyrobené, ale ještě k tomu velmi pohodlné.
Líbí se mi nádherní andělé z keramiky od Zuzanky Strakové zu straková, grafická a výtvarná dokonalost Danielky Prchalové dprchalu, drátované objekty Martinky Mervové MervaM, neuvěřitelné nápady a řezbářská práce Richterová Hana, poetika na profilech efik, Potvoráček a lorijana, hravost Jou Jou a Stellion a v neposlední řadě výbuchy barevnosti a extravagance od slavkaleon a IngK.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
S rodinou, přáteli, v přírodě, při sportu. Ideálně toto všechno dohromady.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Opět: Takto vůbec neuvažuji, všechno bude, jak má být.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Běžte do lesa. Vykoupejte se ve studené vodě. Nebo si dejte ledovou sprchu. Nevím, jestli vám to nějak pomůže ve vaší tvůrčí činnosti, každopádně vám to rapidně zlepší náladu. A o to přece jde!