Kreativní duši Darouge chytla hlína za srdce a už ji nepustila. Po vystudování oboru umělecký keramik si udělala dílnu ve sklepě, kde se začala věnovat vlastní tvorbě a zakázkám. Když tvoří, vypne svět kolem a zcela se ponoří do procesu. Jak si najde čas na tvorbu a kde všude čerpá inspiraci? 

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Něco o mně… Co říci. Jmenuji se Darina. Žiji v Praze se svými třemi dětmi, kočkou, rybičkami a párečkem gekonů.

Potřebu neustále něco tvořit jsem měla od mala. K hlíně jsem se ale dostala poprvé až v dospělosti na kurzech keramiky v Karlíně. Tam jsem se zároveň dozvěděla o rekvalifikačním studiu na uměleckořemeslné škole v Praze, které jsem o několik let později, v oboru umělecký keramik, vystudovala. Na praxi jsem chodila do ateliéru úžasného pana Františka Švancara na Malé Straně, kde mě hlína naprosto chytla za srdce. Hned po dokončení studia jsem si předělala jednu místnost ve sklepě svého domu na keramickou dílnu, pořídila kruh a pec a udělala první větší „várku“ hrnků pro kamarády, kteří otevírali kavárnu v jižních Čechách. Tím jsem tak nějak s tvorbou vlastní keramiky začala.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Nejraději točím na kruhu. Je to pro mě jakýsi druh meditace. Jsem dost nesoustředěný a chaotický člověk. Když ale sednu ke kruhu, jsem schopná na několik hodin úplně „vypnout“, nic neřešit, nikam neodbíhat. Mám ráda moment, kdy má člověk vycentrováno a už jen hlínu mezi prsty pomalu zvedá a postupně jí jemnými pohyby dává určitý tvar. To si dokážu naprosto užívat.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspiraci nikde plánovitě nečerpám, přichází sama ze všech vjemů, které kolem sebe člověk má. A že jich je v dnešní době opravdu hodně! Na zakázku vyrábím ráda. Je to výzva k vytvoření něčeho nového a zároveň radost z toho, že se má práce někomu líbí a má o ni zájem.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Nejsem ranní ptáče, takže se mi lépe tvoří odpoledne a večer. To je už ale bohužel doba, kdy přichází domů děti a musím se věnovat jim. Když mám možnost, jsem nejraději v dílně do noci, s dobrou hudbou a sklenkou vína.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Momentem, kdy jsem svou tvorbu začala vnímat i jako práci, byly asi první Vánoce. Kdy jsem se s neskutečně bolavými zády těšila, až dodělám poslední zakázku a poté kruh a dílnu chvilku neuvidím. Vydrželo mi to ale opravdu jen chvilku, po svátcích už mi dílna chyběla a s radostí jsem se do ní opět vrátila.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Nejvíc určitě skvělé tři roky strávené v ateliéru pana Švancara. A samozřejmě podpora rodiny a přátel.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Opravdu pyšná jsem byla asi jen jednou, ještě na praxi, na velkou vyřezávanou kouli, o které mi všichni skepticky říkali, že mi v peci popraská. Nakonec vydržela a já si ji radostně jak malé dítě nesla s úsměvem na rtech přes Kampu, s těhotenským břichem stejně velkým jako ta koule. Myslím, že na mě musel být tenkrát celkem vtipný pohled. Jinak pyšná nebývám, ale dokážu mít neskutečnou radost, když otevřu pec a všechny glazury vyjdou tak, jak měly. A nejvíc mi samozřejmě zaplesá srdíčko, když mi přijde milá zpětná vazba od zákazníků. To je něco nenahraditelného.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Já za sebou zatím žádnou kariéru nemám. Byla doba, kdy jsem litovala, že jsem nezačala víc tvořit přeci jen dřív, nestudovala výtvarnou školu, to by byl ale zase můj život jiný, a to bych nechtěla. Jsem ráda za vše, co dnes mám.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Musím přiznat, že na brouzdání po obchůdcích moc času nemám, ale kdybych měla, bylo by jich hodně. Člověk tu vidí tolik krásných věcí... To bych tu vyjmenovávala opravdu dlouho.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Když netvořím, jsem většinou s dětmi. Volno trávíme s přáteli, hlavně v přírodě mimo Prahu. Když mám opravdu čas jen pro sebe, utíkám naopak do „víru velkoměsta“, za lidmi, hudbou a kulturou, bez toho bych být nemohla.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Já popravdě dopředu příliš nemyslím. Za rok bych chtěla být minimálně tam, kde jsem teď. A také bych chtěla mít předělanou další místnost v domě na keramický ateliér a vést pár pravidelných kurzů keramiky. Předávat dál zkušenosti a mít kontakt s lidmi. To mi při práci v dílně o samotě často chybí. Deset let? To je na mě opravdu moc daleko.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Asi hlavně trpělivost.