Pozor, pozor, důležité hlášení: "Vítejte v obchodním domě plném barevných porcelánových věcí pro radost, které pro vás s radostí vyrábí Agáta alias Demokracie!"

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Dobrý den, nebo spíše ahoj, když je toto rozhovor pro Fler, takový přátelský server. Jmenuji se Agáta Marková, jsem velká milovnice psů, narozená ve znamení psa, bývalá intelektuálka a feministka. Popravdě řečeno jsem líný, ale hodný člověk.

Jak jste se dostala k tvoření?
Dobře, povím vám to. Jednoho dne jsem hledala na internetu informace ohledně studia na Fakultě lesnické a environmentální a do vyhledavače jsem kromě písmen fle zadala omylem i písmenko r. (Prst mi na klávesnici sklouzl, nešika, ergo je to totiž hned vedle éčka). A na obrazovce se najednou objevil odkaz na jakýsi Fler.cz a u něj reklamní slogan „tisíce originálů“. Tak jsem klikla a už to bylo!
Začala jsem dělat porcelánové šperky a stříhat veselé motivy a příběhy na nádobíčko, aby bylo jídlo a pití ještě chutnější, zábavnější a méně kalorické. Prostě písmeno R je můj osud!

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Profesionálně? Co to vlastně znamená? Moment, musím se kouknout do slovníku cizích slov. Takže: Profesionál: osoba provozující činnost za výdělek, odborník. Tak to jo, to jsem profesionál, provozující výtvarnou činnost někdy hodinu, jindy dvanáct hodin denně.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Jak už jsem říkala, dělám šperky z porcelánu. Tvorba věcí z porcelánu je hodně pracná, zdlouhavá (to máte: přivézt, prohníst, vymodelovat, vyformovat, počkat, rozmíchat, vylít, očistit, nechat uschnout, vypálit, naglazovat, vypálit, namalovat, odekorovat, vypálit, dozdobit, pověsit, nalepit), často se něco nepovede tak, jak jsem si představovala, taky trpělivosti a pracovitosti je zapotřebí. Tím pádem se sama velmi podivuji nad tím, proč to tato technika u mě vyhrála. :)

Na snímku: Míchací vrtačka se nám porouchala, a tak jsem hmotu musela rozmíchat sama..

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Co se týká šperků, tak u mě nějaký výrazný tvůrčí proces, který by stál za zmínku, neprobíhá. Však ono se taky nad placičkou s květinkou nemusí moc špekulovat ani filozofovat. Chtělo by to nějaký geniální nápad na porcelánový šperk, to je jasná věc. Dávám si to tedy jako svůj osobní závazek. (Ale bez sankcí prosím, neručím totiž za to, že ho splním.)
U nádobíčka je to jiná. Tam tvůrčí proces obvykle začíná od konce, protože jako první vymýšlím název. Miluji český jazyk a jeho zvukomalebnost, a tak když mě napadne nějaké krásné slovní spojení nebo slovo, stane se názvem pro ten určitý kus nádobí a já podle toho názvu na něj vystříhám motiv.
Anebo mě baví zdobit nádobíčko situacemi ze života. Kterýmikoliv. Hlavně těmi, které ještě nikdy na nádobí nebyly. Třeba se procházím Stromovkou (jeden krásný pražský park), najednou mě jemné křupnutí vytrhne z myšlenek a já zaměřím svoji pozornost na asfaltovou cestu, kde právě skončil život jednoho lesního mravence. Jdu ale po stopách jeho dalších příbuzných a ve ztrouchnivělém stromě spatřím celou jejich rodinu v mraveništi, jak si pochutnávají na červeném Bonparu, který jim tam pravděpodobně hodilo nějaké dítě, aby si udělalo jasno v mravenčím jídelníčku.
Anebo událost v řeznictví, kde je dlouhá fronta. Na řadu přijde pán s knírkem, středního věku a zeptá se prodavačky: „Prosím vás, pani, jsou tyto klobásy s česnekem?“ „Nevím, pane,“ odpoví prodavačka. „Ty, na které ukazujete, tu máme na ozdobu, jsou to atrapy.“
A všechny tyhle každodenní i nevšední situace mě baví vyobrazovat na nádobí.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Pouze můj názor je pro mě důležitý. Mám tedy sebe. Když se moje věci někomu líbí, mám z toho samozřejmě velkou radost, ale názor někoho jiného mě dál neovlivňuje, nenechám si poradit. V mé tvorbě záleží pouze na mojí cenzuře a na mém názoru. A v tom je právě svoboda a radost z tvorby, kterou miluju.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Tak jako jsem ráda, že jsem Fler objevila kvůli sobě, jsem úplně tak stejně ráda, že jsem díky Fleru objevila Cetky. Zbožňuji šperky, které Lenka dělá. Jsou jedinečné, jsou hravě, a přesto precizně zpracované. V mých očích je Lenka nepřekonatelnou šperkařkou.
Pak bych doporučila udělat si výlet k FakeArt, protože její brože jsou krásné a tajemné a tou svou tajemností mi připomínají atmosféru Večerníčku Pohádky o mašinkách. Dále zvu do muzea na sbírku hlav, zvanou pimprland. Tam narazíte na spoustu malých hlaviček, dělaných s citem, jemností, neochvějně pevnou rukou a štětečkem velikosti mínus 4. Stavte se také u Petit lapin, skvělé budovatelky nejen mikro světů, ale vůbec všech světů. Mrkněte též k mojí kamarádce, která se jmenuje anna nasová a není to zelinářka. Technické typy mohou nahlédnout do nitra náramkových hodinek k TJADÁ, humanisté potom do země lidí k Haneri, která má své obyvatele skvěle nafocené, ale když k vám přijedou domů, tak jsou ještě stokrát hezčí. Nevím, co je to za optický klam. Tuhle jsem pozvala domů jednoho jejího chlápka a řeknu vám, nelituji! Noční nespavci s dírkami v uších a nejen oni, ať upalují do lesa k sovičce Huhů, ti, kdo nosí prsteny, zase k Denias, a možná si oblíbí i gumičky a dravá zvířátka, která jim ale neublíží. Věčně hledající jedinečnou textilní tvorbu pošlu za našimivěcmi – tedy jejich věcmi, staré skříňky pomáhá vrátit zpátky do víru života Svatavaj. Stejně tak doporučuji už téměř klasiku – LOTR(a). A potom nesmím zapomenout na takový talisman Fleru - mi.ui.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Upozorňuji tedy na tento svůj mistrný výrobek – náušnice Barevní puňťové. Jejich geniální tvar a vzor evokuje nekonečnost Vesmíru, pomíjivost světa a věčné trvání hmoty a hodnoty života.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Nenosím (až na jednoho takového kačera). Moje práce a já sama jsme pro sebe všední. Slavnostnější je pro mě práce jiných lidí. Ale svoje nádobí nosím. Zrovna teď jsem nesla jeden talíř a na něm rohlík.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Když nespím, což je moje opravdu nejoblíbenější činnost, protože tak nevím o světě a mám úplný klid, tak: pěstuji bonsaje, hraji badminton, zajímám se o umění staré Číny, sbírám ošklivá slova, šperky a plechovky od čínských čajů, naneštěstí mám také ve velké oblibě předrevoluční televizní seriály, pak ještě jezdím na koni, chodím po lese a do divadel, píšu příběhy, zpívám a hudbu poslouchám a hlavně chovám a vůbec hrozně miluji zvířata. Mám tři suchozemské želvy, které otevírají zobáčky, aby dostaly jablko, taky se mnou bydlí naprosto skvělý siamský kocourek Port. Je neskutečné, jaký si kočka dokáže vytvořit s člověkem vztah a jak s ním komunikuje. Taky jsem měla jednu myš. Ale už nemám žádnou myš. Ráda bych si ještě na dvůr pořídila slepici a kohouta (abych měla vajíčka).
A mojí největší láskou je kynologie a hlavně moji dva dokonalí psi. Ridgeback Hippodamus a výmarák Instinkt. S Instinktem jezdíme na psí výstavy, zkoušky a také za lidmi, kterým přítomnost psa aspoň trochu pomůže v jejich trápení, je to totiž canisterapeutický pes, ale hlavně ohař, takže jeho doménou je lovecká kynologie. Už je to „U“ pes, tedy všestranný lovecký pes a taky Ch. a GrandCh. krásy ČR, to je jasná věc!

Jak vypadá váš ideální den?
Vstanu (ale vůbec, ale opravdu vůbec se mi nechce vstávat, ať je můj den sebeideálnější) v 8.00 hodin. Začíná nový den.
Zatímco se peče chléb a vaří jedno vejce od mé slepice, už se u tranzistoráku rozcvičuji podle rozhlasu, abych byla dobře připravena na badmintonový zápas, který mě dnes čeká. Také se zdravím s kocourkem (skočí mi do náručí, vrní a otírá se o můj nos), sypu mu granule. Všimnu si, že jeden lísteček mého bonsaje jménem Ficus retusa Ginseng, domácky zvaný „Gangster“, nehezky vyčnívá, a tak ho odstřihnu a jdu snídat. Ještě zalít vařící vodou černý čaj, nasypaný do hrnku z jedné krásné starodávné čínské plechovky a ranní jídlo je kompletní.
Po snídani se obléknu do šatů, které jsou spíše sportovní než módní, ale šperk z galerky Cetky samozřejmě nesmí chybět, a vyrážím do parku se psy. Policista mě nenačapá, že je nemám na vodítku v zónách, kde na vodítku být musí. Můj ideální den pokračuje velmi dobře. Hned jak dorazím z parku domů, nechám psy v pelíškách, beru raketu, košíčky a vyrážím na badmintonový zápas, který samozřejmě vyhraju rozdílem třídy, když je to můj ideální den.
Následuje oběd v jednom nejmenovaném rychlojídelním restauračním zařízení. Zaslechnu při něm dvě ošklivá slova, pronesená jedlíky od vedlejšího stolku, která si musím doma zapsat do svého sešitu. Teď ale mířím do paláce Kinských na návštěvu sbírek mimoevropského umění – umění staré Číny.
Omámena a inspirována jeho krásou spěchám domů, abych mohla zabořit ruce do hlíny a vytvořit šperk jak pro čínskou gejšu. Ale želvičky už cvakají zobáčky, a tak jim musím nastrouhat jablko, aby nebyly moc hubené, a nevypadly tak z krunýře. Pouštím CDčko, strouhám do rytmu a zpívám si.
Ale teď už rychle na vyjížďku na koni a se psy do lesa, večer jdu totiž do divadla v Dlouhé na hru Jak jsem se ztratil aneb malá vánoční pohádka, tak abych to stihla.
A protože dnes byl ideální den, tak jsem to stihla a skvěle se bavila. Ještě si dám na dobrou noc jeden díl nejmenovaného ČSSR seriálu a teď už fakt spát.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Mým plánem je zdokonalovat se a zlepšovat. A taky si pořídit štěňátko italského ohaře.