Sní o keramické dílničce, i o tom, že v budoucnu vytáhne zpod postele znovu pletací stroj. Zatím její srdce, hlavu i ruce ale zaměstnávají sušené květy. drahuska56 vykouzlí z přírodnin dekorace, věnce a v některé z hospůdek jste mohli potkat i její velkou pannu z lýka. S jakým materiálem neumí pracovat a co stále nosí v kabelce? Přečtěte si celý rozhovor. :)

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Původním povoláním jsem keramička, profesi jsem se věnovala krátce. I když sním o keramické dílničce... Pak jsem dlouhá léta háčkovala a pletla pro podnik Oděvní služba Praha. Následně jsem si vyřídila u MNV (dnes Obecní úřad) tzv. „Služby obyvatelstvu“ - povolení plést, háčkovat soukromě na zakázku, prodávat na trzích. Před Velikonocemi mě napadlo udělat jarní dekorace, věnce z přírodnin. Vše se prodalo a pletací stroj skončil pod postelí, příze v pytlích. A já sním, že stroj vytáhnu, opráším, zprovozním...

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Dekorace, věnce, kytice tvořím výhradně ze suchého, přírodního materiálu. Pouze výjimečně, tam kde nelze květy usušit (třeba vlčí mák), použiju květy látkové. I když dnes jsou krásné umělé a látkové květiny, já to s nimi prostě neumím. V začátcích jsem byla až tak přírodní, že jsem kytice a věnce vázala lýkem... Náročné a zdlouhavé.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspiraci čerpám zejména v přírodě, v kabelce mají stálé místo zahradnické nůžky. Když dostanu kytici růží, brzy chudák visí hlavou dolů k sušení... S úsměvem vzpomínám, jak jsme o dovolené do luxusního hotelu tahali snopy nádherné trávy. V recepci pochopili, když jsem dala kontakt na můj obchůdek. Přece nešlo tam tu úžasnou trávu nechat! Na zakázku dělám výjimečně. Svazuje to, miluji volnost, moje tvorba je svobodná. K některým věncům se sama dle nálady vracím, ale představa, že bych jeden typ věnce na zakázku dělala třeba 10x, je děsivá. Výjimkou jsou svatby nebo výzdoba stylových interiérů - hospůdky, penziony, stylové interiéry.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Vlastně celý život jsem svobodný člověk, pracuji z domova. Pletla a háčkovala jsem u televize, dnes u ní motám věnce. Sedět jen tak nedovedu. Moje dílna, moje voňavé království. Když se vracíme z dovolené, první kroky vedou do dílny, nasát tu vůni přírody, levandule... Přes léto však, pokud není větrno, tvořím ráda i venku na naší zahrádce. Tam není televize, rádio, ale ptačí pěvecký sbor.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen” koníček.
Mohu říci, že moje práce vždy byla zároveň mým koníčkem. Ať už jsem háčkovala, pletla v dětství na panenky nebo vázala kytky, věnečky na naší zahradě, přirozeně to přešlo v moje zaměstnání, živnost. Z floristiky se stal kůň obrovských rozměrů v době, kdy jsme své výrobky prodávali na trzích v centru Prahy. To bylo velice náročné období a musím pochválit manžela, který prodával v našem stánku. Stal se populárním, zákazníci sháněli „levandulového dědečka“, pokud byl prostřídán náhradní prodavačkou.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Jsem celý život trhovec, tak vlastně reakce, názory, přání zákazníků. Jak jsem psala, neumím dělat s umělým materiálem. Pokusy, kdy jsem zakomponovala do věnce krásné, hedvábné růže, byly marné. Věnec se neprodal. Prostě mi nezbývá než být přírodní. Zase na druhou stranu, když běsním, že s podnikáním skončím, vyhrožuji, že vše vyházím na hnojiště. Takže snadný konec.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Jsem pyšná na všechny realizované svatby přes Fler. Komunikace pouze vnitřní poštou je velice náročná. Vzpomínám na svatbu ze Slovenska ve skanzenu, budoucí nevěsta byla náročná, ve výsledku nadšená. Nebo svatba z vlčích máků, tady jsem musela použít ty látkové, ale nevěsta chtěla kombinaci s černou. Vyrazila jsem do velkoskladu přírodnin, sehnala černý lagurus. Opět velká spokojenost. Svatba je velkou výzvou a musím přiznat, že jsem vždy nervózní, zda jsem se „trefila“. I ta poslední, svatební termín červen, dopadla dobře. Pak jsem pyšná na velkou pannu z lýka, která vítá příchozí už vícero stylových hospůdek, penzionů...

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak? 
Těžká otázka. Snad ani ne. Věřím v osud, vše je předem dáno. Tak to bylo, je a bude. Celkem jsem spokojená. Moje výrobky dělají radost u nás i v zahraničí.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Ráda nakouknu do obchůdku Vendula Strejcová. Známe se léta z trhů, ač vlastně konkurence, vždy jsme dobře prodaly na trhu obě a nikdy si nezáviděly. Pak obchůdek arttam. S Tamarkou se rovněž i osobně známe léta. Moc se mi líbí Čarovná zahrada a Makový svět.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Všechen volný čas trávím nejraději se svými vnoučaty. Máme jich šest, od nejmladšího půlročního Oskárka až po Radka 23 let, kterého jsme vlastně adoptovali. Vyrůstal od dvou let v dětském domově, teď už má pár let babičku a dědečka. A dostává trošku víc jako vnoučata ostatní, když byl předtím ochuzen. Všechna vnoučata u nás mají azyl, oblíbené jídlo, pochopení a zastání, menší svůj šuplík laskomin. Se čtyřletou Beatkou objevuju svět. Pozorujeme spolu mravence, obdivujeme, co všechno utáhnou... Člověk se zastaví, vzpomene, že kdysi dávno byl zrovna tak v úžasu. Rádi s manželem cestujeme do termálů v Maďarsku nebo na Slovensku.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
No, ta doba je divná, nejistá. Budu ráda, když za rok bude vše stejné, tedy i zájem o mé přírodní výrobky. A za deset let? Pokud neprojdu flérovskou síní slávy, tak bych mohla stihnout oprášit pletací stroj, uplést, uháčkovat něco super. Toto mi docela chybí a dnes je na trhu velký výběr kvalitních přízí. Snad bude vše dobré, moje vitální kamarádka, 77 let, říká, že jsem mladá holka... Tu keramickou dílničku oželím... Vše se stihnout nedá a jak říká jeden můj známý: „Drahuško, od života nemůžeš chtít všechno.“

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru? 
Trpělivost, pracovitost. Kvalitní prezentaci, fotografie výrobků. A hlavně, nebát se ocenit své výrobky, nápad, materiál, čas.