Řekněte sami. Mohli jsme snad první jarní den přivítat roztomilejšími a barevnějšími bytostmi, než jsou ty z dnešního rozhovoru? Jejich autorka, Anna alias dulique, vám o Ingmarech a Mačkách řekne víc.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jsem Anna a také jsem dulique (čti dulik). Jako Anna pendluji mezi Prahou a Poděbrady, chodím do práce, platím složenky a věnuji se všem těm praktickým každodenním záležitostem. Jako dulique sedávám po večerech na gauči a háčkuji Ingmary a Mačky. Někdy se pro změnu usadím u šicího stroje a vyrábím drobné textilní doplňky. A všechno to pak prodávám tady na Fleru.

Jak jste se dostala k tvoření?
Patřím ke generaci B, generaci Burda. Vyrůstala jsem v době, kdy "tvoření" nebylo výsledkem přetlaku tvůrčí energie, ale spíš nutností, protože se v obchodech nedalo koupit nic pořádného. Maminky a babičky, které uměly šít a plést, byly tenkrát hotové terno. U nás doma to ale fungovalo trochu jinak. Moje máma se řídila heslem: "Chceš svetr? Tak si ho upleť! Neumíš to? Tak se to nauč!" V dětství a pubertě jsem z toho byla otrávená, ale paradoxně se tím řídím dodnes.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Ne. Profesí jsem bankovní překladatelka, nicméně háčkování a šití věnuji prakticky celý svůj volný čas.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Háčkování je skvělá relaxace. Postavičky, které vyrábím, jsou z hlediska postupu naprosto jednoduché, sem tam se sice počítají očka, celkově se ale dá u toho vypnout. Na dlouhé hodiny... To je asi jediná nevýhoda háčkování a ručních prací obecně: nedá se nijak uspěchat a každá postavička se musí poctivě odsedět.
Háčkování je také nenáročné na prostor, mohu si ho vzít například s sebou do vlaku, což je fajn, protože cesta rychleji uteče.
Ještě bych mohla zmínit, proč nějakou techniku nepoužívám. Někdo se mě jednou ptal, proč nevyšívám Ingmarovi obličej. Odpověď je jednoduchá: protože mi vyšívání vůbec nejde! Řekla bych ale, že se mi z tohoto nedostatku podařilo udělat přednost – každý si pak může „číst“ Ingmara po svém. Pro někoho je smutný, jinému naopak připadá, že se směje...

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Typický průběh asi neexistuje, je to všechno náhoda a momentální nápad. U svého dodavatele bezpečnostních oček jsem například zahlédla kočičí oči – tak vznikla myšlenka vyrobit malou kočku. Jenže po naplnění dutým vláknem neseděla, tak jsem zase hledala, čím jí dodat stabilitu. Odtud byl jen krůček k Mačce mačkací (jméno vzniklo mimochodem přebreptem, ale zalíbilo se mi a myslím, že má Mačka nejednoho příznivce i na Slovensku!).
Obecně mě hodně inspiruje materiál, dokonce bych řekla, že u Ingmara a Mačky je chlupatá barevná příze polovina úspěchu. Jen škoda, že se loni přestala vyrábět. Zatím se mi podařilo nasyslit zásoby (k velkému nadšení mého muže, který je ze života mezi krabicemi s materiálem přímo unešen); jakmile dojdou, budu muset vymyslet, co dál.
U šitých věcí se zase inspiruji sama sebou. Řeknu si, že by se mi hodila třeba rámová taštička nebo obal na knihu. Najdu látku, která se mi líbí, vyrobím prototyp, který otestuji, a řeknu si, že by se to mohlo hodit a líbit i někomu dalšímu a vyrobím zkušebně pár kousků na prodej. Zatím to celkem fungovalo.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Můj muž má roli testovače a hodnotitele prototypů. Vlastně stál nepřímo i u zrodu Ingmarova jména. Chtěla jsem něco severského, první mě napadl Ingmar (Bergman), což se mi hodilo, protože můj muž je Ing. a ten první Ingmar (nyní zvaný praotec Ingmar) byl dárek pro něj.
Pak mám samozřejmě radost z fotek, které dávají zákazníci na Ingmarovu fanouškovskou stránku. Vůbec nejvíc mě potěší fotky, ze kterých je jasné, že dítě Ingmara nepustí ani na chvilku z ruky.
A v neposlední řadě jsou bezvadné prodejní akce, kde vidím bezprostřední reakce návštěvníků. Přímý kontakt se zákazníkem může být i hodně inspirativní. Nedávno za mnou přišla v Ostravě jedna zákaznice, jestli bych nevyrobila Ingmara jako obal na golfovou hůl, což by mě samotnou nikdy nenapadlo, protože golf nehraji a netuším, že existuje cosi jako obal na golfovou hůl...

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Uvedu několik z těch, u kterých jsme sama nakoupila a ke kterým se vracím. Vezmu to podle abecedy: líbí se mi vše od and..., trika do práce od BEvisible, obrázky byGabra, králičí brože a Pašík od Lenky Malíské, motoristické a letecké čepice od MiJe (která se se mnou podílela na limitované edici Ingmar má rád Elišku!), šperky od Nasti Aleinikavy, náušnice nosím jen od Věry Novákové a trika (nejen) na volný čas od youngprimitive (můj muž se v jednom dokonce ženil). A také si nedovedu představit, že bych odebírala materiál od někoho jiného než od Madlenky švadlenky z Halenkova!

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Určitě je příjemné, když se s výrobkem pojí nějaký příběh. Pro mě je takovým výrobkem například Ingmar XXXVI., kterého si koupila jedna má stálá zákaznice a který se shodou okolností stal dvoumiliontým prodaným výrobkem na Fler. Díky tomu mám důkaz, že je Ingmar zkrátka miliónovej.

Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Používám vše, co mám v nabídce. Taštičky i obal na knihu nosím dennodenně v tašce, v práci mi sedí na počítači Mačka a mám také svého vlastního Ingmara, který se mnou cestuje a nechává se fotit na rozličných místech a v rozličných situacích. Mám osobně vyzkoušeno, že není nic lepšího pro navázání rozhovoru s cizími lidmi! (Poznámka pro mladé muže: muž s Ingmarem má prý pro dívky a ženy ještě větší kouzlo než muž se psem či s dítětem!)

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Volný čas, kdy nic nedělám? To budou asi ty chvíle, kdy se věnuji osobní hygieně a spánku.

Jak vypadá váš ideální den?
Nic nemusím, nikam nemusím a od rána do večera je skvělé světlo na focení.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Příští týden by u nás měl pan zedník začít rekonstrukci, takže budu asi hodně pracovat při úklidu. A plány na příští rok? Nechám se překvapit tím, co přijde.