Shrnout svoji tvorbu umí většinou nejlépe sám autor, v našem případě tedy autorka. Eliška podle vlastních slov pod značkou Elistr tvoří a prodává malé a milé nezbytnosti pro každý den. Společným prvkem v širokém sortimentu nejrůznějších výrobků je ale určitě hravost a barevnost. A stejně hravý a barevný je i dnešní rozhovor :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Elistrovic holky jsou dvě. Eliška a Lola. V jejich pohádkové dílně je útulno, voňavo, odehrávají se tam příběhy s Apolenkou, Rozárkou, Malvínou, Františkem a dalšími bytostmi, jimž jména dává právě ta mladší z nás dvou. Obě máme rády barevno, puntíky a něžné krajkoví lemované květinami. Je to svět, ve kterém vládne dětská radost, sny, spousta fantazie, naděje, odvaha a taky náš pes, který je věrným společníkem na naší cestě nejen Břevnovem ♥

Jak jste se dostala k tvoření?
Možná to nazvu takhle – příběhy z půdy. Kromě voňavého sena tam míval táta uložené krabice plné brnění, kostýmů, mečů, dlouhých šněrovacích bot... Měl um a kovářskou dílnu. Cesta k ní začínala u vrátek a byla voňavá. Cesta i ta dílna. Kolikrát zavřu oči a vidím se, jak po ní jdu, hladím babiččiny růže, očima jezdím po oblázcích na chodníku, vedle dílny stojí statný krásný ořech, beru za kliku, volám ho na oběd. V létě jsme krabice snášeli z půdy po žebříku dolů a jezdili na historické bitvy, spali ve stanu, běhali v kostýmech po hradech, loukách, lesích, zní to skoro pohádkově. A u pohádek taky chvíli zůstanu. Rodiče mají nadání oba, motali se kolem filmu, a když bylo třeba nějakých dětí na natáčení, tak jsme se jim s bráchou a ségrou vlastně hodili :-). A tam ukázali malé holce svět plný kostýmů, šatů, líčidel, perel, korálků, bot, krajek, mašlí, špendlíků, knoflíků... A chtě nechtě, byla v tom až po uši ♥
Z půdy mají rodiče ložnici, pro mě je ale dál plná krabic a vůní a snažím se ty příběhy uchovávat a předávat.


 

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Po škole jsem se hlásila na propagační výtvarnictví, a asi po desátém zhlédnutí Kachyňových Sestřiček jsem se přihlásila i na zdrávku. S narozením prvního dítěte se mi doma objevil stroj, můj vlastní. Vyzvala jsem ho tedy na společnou cestu :-) Přišla euforie, že navážu nitě, šiju rovně, pak ozdobně... A tak mi přišlo jako fajn nápad se šitím živit. Přiznám se, že jsem to vydržela dva roky. Potřebuju k šití a žití svobodu. Neumím šít na povel, ztrácím tím tu radost, to těšení, to něco, co tomu chci dát... Dozrál čas a rozdělila jsem si to tak, abych byla vnitřně v souladu sama se sebou a posléze i moje nejbližší okolí se mnou :-) Takže Elistr spokojeně sedí u stroje a zase šije s láskou, radostí a snad i profesionálně a Eliška Trnková nosí uniformu sestřičky a s laskavostí a zodpovědností se stará o malé pacienty obklopena milým kolektivem a teď už ví, že přesně takhle to má být…

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Ani nevím, to si mě našlo nějak samo. Vyjádřím tím to, co vidím, cítím, někdy hravě, někdy bláznivě. Jindy naopak něžně, snově... podle nálady. Látky, stuhy, krajky, korálky to prostě umí...

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Nejdu šít pokaždé, když bych mohla nebo měla. Někdy je třeba vypnout, a když cítím, že ta nálada na šití není, ono mi to neuteče. Pak to ale přijde a většinou tomu předchází něco v životě, radost, melancholie, příjemná melancholie, nebo poslech hudby, procházka se psem nebo vyzvednu Lolu ze školy a jdeme jinou cestou, než chodíme, a tam na mě čekají stará vrata s příběhem nebo to venku jinak zavoní. Tak to se doma loučím a musím :-) Musím tu náladu chytit, zachytit, otisknout... Do šití... A když se mi to povede, pak i třeba nafotit tak, aby v tom byl ten příběh čitelný. Je to to ono ♥ A úplně nejraději mám tu fázi protáčení, zejména u kapsiček. Jak se to klube ven :-)



Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Správná elistrovina se musí líbit hlavně mně, abych byla spokojená s nápadem a ušitím... Když jsem spokojená a vystavím to na Fleru, jsou to pak ohlasy milých zákaznic a taky názory kolegyň z šicího klubu, které musím pozdravit, a že se na ně těším zase v Louvru, kde probereme nové kolekce oblíbených návrhářů a které mě hojně zásobují odstřižky svých látek, které ráda zpracovávám dál :-)

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Konečně otázka, u které vím hned odpověď. Mám jich několik a chci jim poděkovat za zprostředkování toho jejich světa. Který baví a těší nejen mě. Začnu slapotou, pepadanou, Marianou, jsou to úžasné bytosti s velkým srdcem. Obdivuji lind, je neskutečná. Rožulka je krásná, něžná... No a kde strávím delší čas, je petpeta, domky a zase domky... Nesmím zapomenout na papírové království mamky Elianny a milé U Ajdonyho… Kdo šije s příběhem, je smiling sun. A kdo mě ještě baví? Inuit, Makča, babojka, balů, Madeforbaby, Dílna u kocoura...

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
V každém je něco... Ale jestli má být jeden, tak asi... blíží se Vánoce a i tady na fotce se mi povedlo, snad, zachytit něco, co tam je a působí kouzelně, i když fotka technicky dokonalá není.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Ráda si nalakuju nehty korálovou barvou a vezmu si k nim svůj náramek s koníčky dalahäst... A na podzim musím vyzkoušet brože, jestli jsou funkční :-) Lola už taky šije, tak své kamarádky obdarovává, jak tomu ona říká, úšitky :-)

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Touláme se po lese, po horách, s mužem, dětmi, psem... A jinak mám pocit, že tvořím pořád. U pečení, vaření, sázení, pořád nějak poletuju, tančím, zpívám si…

Jak vypadá váš ideální den?
Jakkoliv... Kdy je všechno v pohodě, v klidu. Kdy se můžeme těšit z obyčejných věcí, jako jsou zlatavé klasy obilí v půli léta, rozkvetlé hortenzie, chmýří pampelišek, dlouhé procházky lesem, červeň šípků na podzim, první jinovatky, vánoční těšení, kdy ráda nakukuju lidem do oken, na jaře bzukot včel v jabloňovém sadu, voňavé pivoňky, smích dětí... Ráda si přečtu verše od Skácela nebo Koncert pod platanem, k tomu si dám tvarohový koláč a otevřeným oknem slyším, jak se zvony rozezvoní v nedalekém kostele... A prostě jen tak jsem. Večer završíme akusťákem od Tata Bojs, v noci nenápadně vlezou děti k nám do peřin a je nám fajn :-)

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Doplnit si perleťáky, poopravit maringotku v kolonii, prohloubit znalosti v oboru neurologie, a pak už mám jen sny a přání… A už je taky na čase přestat si jejich plnění odkládat na dobu až !! a nebo jo, jednou !!! a nebo... to počká.. a prostě začít! Mnooo a začnu tím, že..
Půjdu k lind na kurz sítotisku.
Nebudu se stydět, obuju si kovbojský botky a naučím se tančit country tance...
A taky přesvědčím muže, že nejlepší doba na dobrodružnou výpravu po Skotsku je právě ten příští rok. Někdy na přelomu jara a léta... To bych si přála moc... No tak jo :-) Splněná přání i vám, tady na Fleru ♥