Ellka vyrábí osobité šperky, pro které je předlohou sama čarodějka Příroda. Zásnubní prstýnky, náušnice pro miminka, řetízek pro kamarádku ke kulatinám… To všechno jsou šperky pro vzácné chvíle, které tepané ze vzácných kovů střeží všechny nádherné vzpomínky.

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Jmenuji se Jitka Trnečková a jsem z Prostějova. Moje cesta ke šperkům a později ke zlatničině se ubírala takovou zvláštní oklikou.

Na základní škole jsem chodila několik let do „lidušky“ na výtvarný obor u nás v Prostějově a zde jsem si vyzkoušela různé techniky. Nebylo to jen malování a kreslení, ale také třeba keramika. Později jsem malovala kraslice voskem, pekla a zdobila perníčky. Na maturitním plese jsem vyhrála 5 kilo polohrubé mouky. A teď, co s ní? Hrubá je na knedlíky, hladká na vaření a na cukroví, ale co s polohrubou? Moje máma nevěděla. Tak jsem sama koukla do receptů a ejhle! Polohrubá mouka je na veškeré pečení, řezy a hlavně na dorty.
Zkoušela jsem různé recepty na dorty, krémy, polevy a ozdoby z marcipánu. Až za pár let jsem objevila diskusi, kde si nadšené pekařky a dortařky vyměňovaly zkušenosti a recepty. Založily jsme s děvčaty naše dortové stránky a hledaly jsme všechny možné i nemožné pomůcky na tvoření. A z klasických dortů zdobených krémem jsem přešla na potahované dorty s květinovými ozdobami a na 3D dorty. Dokonce jsem uvažovala, že se vyučím cukrářkou, abych mohla dorty vyrábět na zakázku. Z jednoho kreativního e-shopu jsem si objednala samotvrdnoucí hmotu na výrobu forem na marcipán.
A jak prohlížím zboží, narazila jsem na komponenty na výrobu šperků. Měla jsem zrovna koupený náhrdelník z bižuterie, který jsem potřebovala zkrátit, tak jsem si objednala pár komponentů. A už se to rozjelo...

     

Objevila jsem korálkové fórum se spoustou nápadů. Zrovna tam byl článek o wire-wrappingu, který mě dovedl na Fler. Nejdřív jsem se registrovala jako nakupující. Na Fleru jsem si objednávala korálky a komponenty. A objevila jsem cínované šperky. Touto technikou se dá tak krásně kouzlit, tak jsem u ní nějakou dobu zůstala a na Fleru jsem se stala prodávající.
Impulsem pro práci s drahými kovy pro mě bylo narůstající množství krásných kamenů, které mi bylo líto zasadit do obyčejného kovu. Tak jsem se rozhodla, že se budu šperkařství věnovat více. Jela jsem do Prahy na kurz práce se stříbrem, že se to za dva víkendy naučím. Ale to nejde, tudy cesta nevede, skoro nic jsem se tam nenaučila. Chtělo to něco víc. Zjistila jsem si, kde se dá vyučit obor zlatník-klenotník, a bylo rozhodnuto. Tři roky jsem se učila na odborném učilišti v Praze u pana mistra Jiřího Motyla a získala jsem výuční list obor zlatník-klenotník. Bylo to velmi náročné jezdit dvakrát týdně do Prahy při zaměstnání a s malým prckem doma. V roce 2016 jsem úspěšně absolvovala závěrečné zkoušky a získala výuční list. Bylo to přesně po 20 letech, kdy jsem v roce 1996 složila maturitní zkoušku.


Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Vyrábím šperky tradičními zlatnickými technikami, vyřezávání pilkou, tepání, tvrdé pájení. Líbí se mi vdechnout kousku plechu a drátu život, třeba v podobě kytičky, lístku nebo mořské lastury. Stříbro a zlato má snad neomezené možnosti zpracování, a to se mi líbí. Kvalitně zpracované šperky mají stále svoji hodnotu a předávají se z generace na generaci. V tom mají své zvláštní kouzlo, zůstávají tu jako památka na lidi, které máme rádi. Prstýnek nebo náhrdelník po babičce pečlivě schovaný v šuplíku, zásnubní prstýnek, náušnice k narození miminka, přívěsek ve tvaru rybičky ke křtu, první náušničky pro malou princeznu, řetízek od kamarádky k narozeninám… Nezapomenutelné chvíle, ke kterým se vždy vrátíme, když tiskneme v dlani ten kousek žlutého nebo stříbrného kovu se vzpomínkou na všechny ty krásné chvíle. To je to, proč miluji práci se zlatem a stříbrem. Mít možnost dát ten hřejivý pocit vzpomínek v podobě krásného šperku.


Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspirace je všude kolem nás, v přírodě, v architektuře, v historii šperků. Nejvíce se mi líbí šperky z období secese. Můj nejoblíbenější autor je René Lalique. Jeho fantazie a schopnost realizovat ji do šperků je neskutečná. Nejvíce se inspiruji právě v přírodě. Kytičky, lístečky, to jsou takové romantické kousky, které mám moc ráda.

 

Na dovolené u moře jsme s dcerkou našly malé mušličky, které byly jako stvořené, aby posloužily pro stříbrné šperky. Tak vznikla kolekce šperků s mušličkami.

 

  

Když navrhuji šperk s kamenem, často si kámen řekne sám, jak bude celý šperk vypadat. Vyrábím i na zakázku. Je to pro mě vždy velký závazek vůči zákazníkovi. Někdy o to větší, když si zákaznice pošle svůj kámen. Snažím se vcítit do přání zákaznice, protože každý máme jiný vkus.

A taky je důležitá technická stránka. Ne vždy je možné šperk technicky vyřešit tak, jak si zákazník představuje. Šperk musí být vždy nositelný a dobře zpracovaný. Zakázky jsou pro mě vždy velká výzva. Několikrát se mi stalo, že jsem se nemohla rozhodnout, který návrh zpracuji, a vyrobila jsem šperky dva. A zákaznice si mohla vybrat ten svůj, který ji nejvíce oslovil. Moc mě těší, když se výsledný šperk líbí a zákaznice je spokojená.



Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
V mojí dílně, kterou jsem si postupem času uspořádala tak, jak mi to nejvíc vyhovuje. Jinde ani tvořit nemůžu. K práci potřebuji spoustu nářadí a pomůcek, které by se těžko někam přesouvaly. A nejlíp se mi pracuje tehdy, když mě napadne nějaký nový šperk a musím ho hned dokončit.

  



Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není "jen" koníček.
To přišlo tak nějak pomaloučku. Na Fleru jsem začala prodávat cínované šperky. I když jsem jich měla prodáno už dost, pořád to byl koníček. Až na škole v Praze jsem začala víc přemýšlet „profesionálně“. Šperky mě zatím úplně neživí, ale byla bych ráda, kdyby jednou ano. Je úžasné živit se něčím, co vás baví a děláte to s radostí a láskou.



Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Nejvíc mi dala škola v Praze, hodně tedy po technické stránce, ale i různé rady a zkušenosti, ke kterým se člověk normálně nedostane. Zlatničina je řemeslo a umět dobře řemeslo, to je základ. Když umíte šperk udělat kvalitně po technické stránce, můžete si dovolit experimentovat a navrhovat originální umělecké šperky.

  



Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Všechny šperky jsou moje srdeční záležitosti, ale nejvíce náhrdelník „Poklady lesů“.

Zde je právě spojení poctivého řemesla s uměleckou duší. Podobný, ale složitější náhrdelník, jsem vyrobila k závěrečné zkoušce. Nápad na něj jsem měla už dřív a vyrobila jsem ho z cínu. Moje volba šperku k závěrečným zkouškám byla tedy jasná. 



Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Všechno se děje tak, jak má. Nic bych nezměnila. Postupně jsem si prošla různé techniky výroby šperků od „korálkování“, cínování, vyzkoušela jsem i výrobu vinutek, až po zlatnické řemeslo. O to víc si vážím kvalitní práce, protože vím, kolik času a pečlivé práce je za každým výrobkem.



Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Ráda se dívám do obchůdků s dekoracemi do bytu. Je to takový můj relax. 
Obdivuji také tvůrce terez.art a A.CH, kteří ovládají akvarelové štětce. To je taková zdánlivě jednoduchá technika, ale aby obrázek vypadal lehoučce, není to vůbec jednoduché. 
A taky chodím na mlsandu. :-D Vyzkoušela jsem ovocné medy od Meduška - medové dárky a jsou úžasné.


Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Nejraději jsem venku v přírodě, na čerstvém vzduchu s mojí dcerou a s přítelem. Chodíme se psem na procházky, jezdíme na výlety, na houby. Ráda taky vařím a peču. S přáteli v létě grilujeme. A když potřebuji vypnout, nejraději si zalezu někam, kde budu sama a vychutnám si šálek horké čokolády se šlehačkou.



Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Moc ráda bych se více věnovala šperkům. Zatím chodím do práce a šperky vyrábím ve volném čase. Uvidím, co čas přinese.



Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Při prodeji na internetu jsou důležité pěkné fotky a prezentace výrobku. S tím já sama trošku bojuju a stále se snažím fotky vylepšovat, aby šperky na fotkách nezanikly. Naleštěné šperky se fotí docela těžko. A samozřejmě výrobky musí být zajímavé a kvalitně zpracované. Ale hlavně nevzdávat to, když to třeba na začátku nejde.