Kdyby měl existovat návod na to, jak vytepat něhu z kovu, nejspíš by jeho sepsání dostala na starost Eva Pitrunová. V jejích špercích se totiž harmonicky snoubí pevnost a síla nerezového drátu s velice jemným designem a precizním zpracováním. Tak vzniká jedinečný rukopis, který můžete obdivovat nejen tady na Fleru, ale i v galeriích a obchodech ve světě...

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
K této otázce mě napadá docela obyčejná myšlenka – jsem člověk, který se stále nechává docela rád překvapit. Třeba tím, co život přináší, čím vším můžu v životě být, čím můžu projít a s kým se můžu setkávat.


Jak jste se dostala k tvoření?
Neumím si sebe samu bez tvoření představit. Nejde to oddělit a tak to bylo, kam moje paměť sahá. Chvilky, kdy můžu být kreativní, jsou pro mě skutečný relax a svoboda. Tehdy své myšlenky a fantazie vypouštím tak přirozeně, jako jdou ovečky ráno na pastvu.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Tvorba šperků je pro mě živobytím. Tedy byla donedávna. Teď největší část svého času věnuju pětiměsíčnímu synovi (zrovna mi usnul na klíně). Kreativita do mého života bytostně patří a čas, který plyne, není v tu chvíli vůbec podstatný. Chvilka, kdy můžu vzít do ruky nářadí, je pro mě momentálně svátkem. V hlavě mám nápad, na který třeba nebude moc času, ale jeho chvíle přijde. Možná. A možná mě život zase něčím překvapí. Kdo ví?

 

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Kombinuji techniky wire–wrapping, tepání, cínování a stále více klasické zlatnické techniky. Každý nápad si najde to své provedení a obzory se tak stále rozšiřují. K tomu jsem si zamilovala nerez ocel. Kombinací obojího tak vznikají šperky, které můžou být neskutečně vzdušné, filigránské a přitom velmi pevné. Miluju tohle spojení něhy a kovu. Příležitostně se pustím do větších projektů tepaných z mědi. Bývají to různé reliéfy a občasné realizace na zakázku.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Kreslím, kreslím. Kreslím, když mám inspiraci. V tašce u sebe mívám vždy kus papíru a tužku. Vždy? No, někdy ne a to si pak říkám: „Škoda, určitě mi teď utekl skvělý nápad. To mě mrzí. Hmmm.“ A on si pak stejně přijde nápad úplně jiný. Anebo je to ten stejný, jen v jiném kabátě? Nevím, nesnažím se tomu rozumět. Každopádně náčrt bývá někdy technicky velmi přesný, někdy jen takový motiv. A při výrobě to pak může dopadnout úplně jinak. Nebo se potkají dva rozdělané šperky a je z toho nečekané spojení. Nebo najdu starší nákres a úplně ho změním. Nebo… Nebo… Zkrátka je to pokaždé jinak a spousta šperků tak vzniká jako neopakovaný originál.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Na prvním místě zůstává můj pocit. Šperk na mě musí působit tak nějak překvapivě. Jakoby hladce a bez „ostnů“. Bývám napjatá, když čtu odezvu od konkrétní zákaznice. Různé etapy života šperku do sebe zapadnou a radost zůstává na obou stranách. Kruh se tak uzavře a začíná nový cyklus nového šperku.


Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Napadají mě třeba Machacek-sochy, theresicka, REYKO, slapota, smiling sun, kajura, mihulli a samozřejmě různé obchůdky pro „šutromily“. Některé krásné kousky doma už mám, na některé si teprve brousím zuby.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Tady dám na první místo šperky se secesní tématikou. Třeba milá „Secesní brož Stella“. Patří k přelomovým šperkům. Je to tak i díky Fleru, který mi umožnil pustit se mnohem větší měrou do výroby větších kousků a originálů.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Nosím. Taková ta myšlenka „to si asi nechám“ je u mě celkem častá. Někdy mě pustí, někdy zkrátka šperk už z ruky nedám. Dlouhodobě nejraději nosím variantu náušnic „Velká Morava“.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Ono je toho spoustu, co mě baví. Ať už třeba jen v řece hledám kamínky, nebo si v klidu a pohodě umyju doma okna. Nebo když se najde atmosféra a okamžik pro focení. Nebo když vymýšlím, co bychom v našem domě mohli ještě předělat nebo přestavět. To je taková moje věčná vášeň. Naštěstí i manželova. Všechno má své kouzlo, když má člověk zrovna teď tu správnou náladu.

Jak vypadá váš ideální den?
Ideálních dnů jsem prožila a přeju si prožít ještě spoustu. Co mají tyto dny společného? To, když si můžu říct, že to byl fakt nádherný den a jsem šťastná.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Najít si nějakou tu chvilku pro tvorbu. Zdokonalovat se ve zlatničině; jsem tak zhruba v půli cesty. Tady se budu mít co učit asi celý život. A musím říct, že tato myšlenka mě neskutečně uklidňuje. Nejspíš se v životě opravdu nebudu nudit. Je to dar - mít v životě práci, která mě baví i živí. A při tomto rozhovoru si to s dojetím uvědomuju.