Kostička o velikosti 7x7 centimetrů. Kus modelovacího plastu. Amarouny podle Návštěvníků. Tak trochu zázrak…. Tohle všechno je pořád jedna věc. Tedy věc… Fimo! Polymerová hmota. V dnešní době stále častěji skloňované, jedněmi zatracované jako absolutně neumělecký materiál, jinými vynášeno do nebes. Tak co to vlastně je?
Trocha historie…
Všechno to začalo ve 30. letech minulého století, kdy si jistá Fifi Kruse Rehbinder řekla, že je potřeba „něco udělat“ s panenkami, jejichž porcelánová hlavička není pro děti a tak vůbec moc praktická… řekla a udělala. „Fifi mosaik“ byla pionýrem mezi polymerovými hmotami. V šedesátých letech pak Eberhard Faber začal hmotu vyrábět masově a z FIfi MOsaik se stalo FIMO. Vedle toho další podnikavci v oboru kreativním nespali, a tak vzniklo Premo, Sculpey, Kato Polyclay, Cernit a další.
Ukázky polymerových hmot.
Hmota paradoxně zakořenila více v USA. V předmluvě knihy německé autorky Bettiny Welker však Judy Welker píše: „Fimo přichází domů“! A komentuje tak počin vydání knížky o polymeru. A tak bych asi charakterizovala stav, který nyní nastává nejen v Německu, ale ve valné většině zemí Evropy.
Polymerová hmota se stává moderně řečeno moderním médiem pro tvoření, je stále oblíbenější a jak poznamenala Christine (Christine Dumont, zakladatelka Voila.eu.com, evropského centra polymerové hmoty) při jednom z našich rozhovorů, „úroveň uměleckého vyjádření stoupá neuvěřitelným (rychlým i kvalitativním) způsobem“.
Je to moc dobře a věřím, že to přispěje k tomu, že ve vnímání řady lidí přestane být Fimo "modelínou" a přetransformuje se v umělecké médium, kterým ve skutečnosti je.
...snový...snowy... | Yellow.Jacket.Angel
A co že TO vlastně je…
Ona kostička je zjednodušeně měkčené a barvené PVC, upravené tak, aby s ním bylo možné modelovat.
Jednotlivé značky se liší tuhostí (jednoduchostí zpracování), škálou barev a teplotou, na kterou se hmota vytvrzuje.
Ano, vyrobíte-li korálek, musíte ho šoupnout do trouby a teprve pak je možné jej nosit na krku.
Někteří podnikavci zkoušejí polymer vařit, ale minimálně pro šperky s jemnými motivy to vřele nedoporučuji. Rozhodně také není dobré Fimo vypékat v mikrovlnce. Existují výjimky, výrobci přišli na trh s hmotou schnoucí na vzduchu a vypékající se v mikrovlnné troubě, ale alespoň prozatím jsou tyto hmoty okrajovou záležitostí.
Základní pomůcky.
…a jak s TÍM naložit?
Když kostičku vyjmete z obalu, je dobré ji nejprve poválet akrylovým válečkem. (Pokud jej nevlastníte, použijte pro začátek zavařovací sklenici, nádobu od laku na vlasy nebo pěny na holení svého drahého. Pozor ale na nepředvídatelné reakce zejména ráno, když se vaše polovička chystá holit a pěna na holení v horším případě vůbec není, v o trochu lepším případě je, ale upatlaná od zbytků hmoty.)
Co rozhodně nepoužívejte, je dřevěný váleček na štrúdl. Tedy pokud nechcete texturu dřeva na hmotě. Nebo barevné cukroví o Vánocích.
Pokud je hmota hodně tuhá, můžete ji před zpracováním nakrájet na plátky.
Když jsme u válení, podložka k tomu určená by taktéž měla být nenasákavá, tzn. sklo, hladká dlaždička nebo kus hladké kuchyňské desky. Poválením hmoty šetříte strojek na těstoviny, který budete potřebovat ve druhém kroku přípravy.
Jsou lidé, kteří strojek nevlastní, ba jím i opovrhují, já sama na něj nedám dopustit. Všechno, co vám ušetří čas (a zbude vám ho více na tvoření), je doporučováno :o). Ale zpátky k procesu. Placičku hmoty, která je tak široká jako mezera mezi válci strojku na nejširší nastavení, projeďte strojkem, přehněte ji a znovu strčte do strojku. Hmotu tím připravíte k dalšímu tvoření.
Takto hmotu do strojku nikdy nestrkejte, "uzavřete" si v ní vzduchové bublinky, které se s největší pravděpodobností ukáží až po upečení...
Hmota je připravená tehdy, když je hladká a stejnoměrně lesklá.
Okraje by neměly být „okousané“, nebo ne příliš. Když už okousané jsou, snadno je okrojíte nožem na polymerovou hmotu, což je do reálného obrazu převedený plátek plechu zostřený na jedné straně. Mnoho lidí používá nože na koberce. Díky rozdělení na dílky však nejsou tolik pružné, a tak třeba odříznout hmotu do obloučku je trochu problém. Když už, použijte pouze planžetu vyndanou z plastového držadla.
A co s plátkem?
Z plátků se dělají vzory, vzory se krájí na plátky a plátky se lepí na korálky… ale o tom příště… :o)
náhrdelník "Zamilovala se u moře" | Hanč
A na závěr několik tipů:
- Nenechávejte polymerovou hmotu na přímém světle a v místech s vysokou teplotou
- Pokud hmotu skladujete, nedávejte ji do plastových dóz z PVC, vaše kostička by krabičku mohla „sežrat“, neboli hezky a civilně řečeno naleptat ( jako kamarádce Renče kus ledničky, když si v parném létě chladila caney (roličky se vzory)). Vhodné skladování je v krabičkách z polyetylenu.
- Strojek na nudle si přidělejte dvěma svorkami (malé plastové za pár kaček postačí) místo jednoho připevňovacího „céčka“. Strojek bude lépe držet a hlavně bude držet déle – válce se vám nebudou tolik křivit. (Tento tip jsem si "ráda" půjčila od Lisy Pavelky.)
- Pokud pracujete s více barvami hmoty, vždy do strojku nejprve vkládejte světlou, aby vám ji tmavá neumazala.
- Jako podložku je vhodné použít velkou dlaždici matného povrchu – ke zcela hladké se vám hmota bude více lepit. Matná nemá texturu a zároveň se k ní hmota nelepí. Seženete ji v OBI, za 200 Kč celé balení. Když už budete v OBI, mrkněte na zbytky kuchyňských desek, které se prodávají za pár korun. Jednu z nich mám a jsem maximálně spokojená…
- Na čištění nástrojů i podložky použijte vlhčené „prdelkové“ ubrousky. Všechny mámy na mateřské je velebí nejen na zadečky, ale jako nástroj na všechny fleky. A i na fimo jsou dobré. Akorát na zadečky jich pak bývá málo. Alespoň u nás.
náušnice Spiral Cubes | E.H.design
Včelička na lanku | Saffron Addict
brož hmyzanda růžovka | kudlička
Chcete se mrknout, jak skvělá atmosféra může být při výuce se zahraničními profesionálkami?
Pak pro vás máme ještě starší článek "fi, mo, FIMO-HRÁLI si! :)".
