Když jsem byla malá, visely ve školách, a dost možná ve všech veřejných prostorách obývaných dětmi, obrazy. Žádní krtečkové, sluníčka a mašinky na žlutozelených zdech zdobených květy a jednorožci, lahodící dětskému oku a duši, prostě plakátové reprodukce slavných děl. Ze základní školy si toho až tolik nepamatuji. Ale ty obrazy nějak podvědomě ano. Mona Lisa. Dáma s hranostajem. Van Goghovy slunečnice. Výkřik. Celník Rousseau. Nelíbily se mi.

Když přišla před časem naše, dnes již bývalá členka Respecto (ale u nás v klubu platí jednou nestejný, vždycky nestejný) s návrhem na nové téma pro Nestejné, totiž Giuseppem Arcimboldem, udělalo se mi zle. Vybavil se mi smrad záchodů v druhém patře a ta vitrínka s Rousseauovým portrétem. Co má Arcimboldo společného s kavčí základní školou věru nevím, ale nejspíš tam visel někde taky. Kde přesně jsem ho potkávala, netuším, ale mám ho hluboko pod kůží. Koneckonců, ten jeho slavný portrét Rudolfa II. vyskládaného ze zeleniny zná u nás snad každý. Jméno asi až tak všeobecně známé není, ale tenhle obraz určitě.

To je on, určitě ho znáte taky:

 

Je to zvláštní, protože nástěnka ke květnovému osvobození či vítěznému únoru tam jistojistě musela být taky, ale nedokážu si vzpomenout. Možná je tohle definice skutečného umění. Že nám zůstane hluboko pod kůží. A to, i když se nám nelíbí. Děti nejsou hloupé a to, co do nich, byť podprahově, vložíme, se někam uloží do paměti, aby se v pravou chvíli objevilo.

Předprázdninové téma je v naší klubové soutěži tradičně věnováno nějaké slavné osobnosti. Loni jsem Arcimbolda zavrhla a vymluvila jsem se na Boženiny kulaté narozeniny, které stejně až tak kulaté nebyly. No a letos, při přemítání nad tématy, se mi zavrhnutý Arcimboldo vrátil na mysl. Vždyť je to vlastně naprosto skvělé téma! Dávat věcem jiný smysl, než jaký mají na první pohled. Koláže a mozaiky. Pořádná výzva.

Dost dlouho to vypadalo, že podobné vzpomínky na Arcimbolda má většina klubu. Omluva střídala omluvu a vypadalo to, že poprvé za existenci klubu budu muset napsat Heleně, že kavky vymyslely totální blbost a celý zbytek klubu stojí na zadních. Že sklápíme uši a vzdáváme to. Ale výzvy jsou tu od toho, aby se překonávaly!

Tématem předprázdninového kola bylo tedy v Arcimboldovském duchu rozložit naši práci na prvočinitele a snažit se, aby z toho vyšlo něco úplně, ale úplně jiného. Nebo naopak složit několik výrobků dohromady a vytvořit koláž se zdáním úplně jiného předmětu, než je vlastně na fotografii. Zároveň ale stále výsledkem musela být prodeje schopná produktová fotografie. Uf uf. Někdo to pojal velmi tradičně, někdo spíše minimalisticky, někdo zvesela a někdo se naopak velmi odvázal a pustil se do neprobádaných vod. Vřele doporučuji si rozkliknout soutěžní fotografie. Protože některé vypadají, jako že vůbec nejsou k tématu. Ale ty jsou naopak úplně nejlepší! Pokud na první pohled nevidíte, že je to vlastně koláž, autor splnil zadání dokonale!

A tak, po pořádné porci brblání a frfňání vznikla spousta fotek a zboží, na které by bez soutěže nikdo ani nepomyslel. Mám z nich radost. Jak se vám líbí? Budeme poctěni vašimi hlasy, čas máte až do 7. července.

Vaše Hanka - 3 kavky

#fler-anketa:4396#

Jste zvědaví, co bude příště? Pošleme vám pohlednici z prázdnin!

Klub je opět plný až po střechu, nicméně máte-li chuť a touhu se účastnit našich klání, zkuste se nám ozvat.

Titulní fotografie je výřez z reverzibilního Arcimboldovského obrazu Košík s ovocem/Bůh plodnosti, obrázek v textu je samozřejmě Rudolf II. jako Vertumnus.