Máte rádi sklo? A spíše staré umělecké kousky, nebo jeho nové pojetí? V posledních letech u nás téměř nepozorovaně vyrostla nová silná generace profesionálních sklářských výtvarníků a právě jejich díla, jejich hledání skla, postavilo Uměleckoprůmyslové museum v Praze do přímého kontrastu se stálou muzejní expozicí. Když se tedy právě nyní vydáte do UPM, dostanete do ruky u vchodu i mapku...

Krátkodobá výstava je naistalována ve stálé expozici Uměleckoprůmyslového musea v Praze – Příběhy materiálů. Aktivně reaguje na prostor stálé expozice UPM — oživuje jej a vystavená díla dává do nečekaných souvislostí.

Na výstavě Hledání skla v pražském Uměleckoprůmyslovém museu, připravené ve spolupráci s Galerií Pokorná v rámci Pražského festivalu skla 2011 (PF 11), se představuje na pětadvacet mladých českých výtvarníků, kteří nejrůznějším způsobem pracují se sklem. Jsou mezi nimi nejen absolventi středních uměleckoprůmyslových škol a sklářských ateliérů škol vysokých, tedy lidé přímo spjatí s oborem, ale i umělci, kteří si sklo pouze „vypůjčují“, pokud se jim hodí k realizaci jejich uměleckých záměrů.

Jedná se o tvůrce v rozmezí od necelého třicátého do čtyřicátého roku věku, již mají za sebou úspěšně zakončená studia, několikaletou praxi a často i nezanedbatelné uznání odborníků. Výstavy se ovšem všichni účastní zejména pro vyhraněnost a originalitu výtvarného názoru. Každý z nich má svůj specifický způsob uměleckého vyjadřování a tím i pojetí skla, které se jinak jako tradiční výtvarný materiál může mnohým zdát na počátku 21. století neaktuální a umělecky vyčerpaný.

Stanislav Müller: Mirror Man Animatronic, 2011, mechanická busta, řezané, lepené zrcadlové sklo, umělé vlasy, infra senzory, elektřina

Návštěvníci výstavy jsou vyzýváni, aby se sklářského hledání výtvarníků přímo účastnili. Může se stát, že jim neortodoxní přístup mladé generace ke sklu nebude blízký, ale nic jim nebrání nejsoučasnější sklo ve stálé expozici muzea mezi historickými exponáty hledat alespoň fyzicky. Věříme, že se při tomto malém dobrodružství nejen pobaví, ale dočkají se i různých překvapení nebo alespoň letmého zamyšlení nad prací nadějných sklářských tvůrců a jejich úhlem pohledu na současnost a úlohu skla v ní.

Pro mladou generaci není totiž primárním cílem adorace kvalit skla, tedy vyzdvihování optické nádhery či křehkosti, ani pro ni sklo většinou neznamená prostředek dokazování vlastních řemeslných schopností. Nacházejí v něm nástroj k vyjádření emocí a k osobní výpovědi. Sklo jim při tom pouze slouží tak, jako by v případě nutnosti posloužil jakýkoliv jiný materiál – a oni odvážně zkoumají možnosti jeho vytěžení.

Dokazují zároveň, že sklo má co umělecky nabídnout.

-> Václav Řezáč: Element 15, 2011, foukané, ručně na huti tvarované, broušené, pískované, chemicky
leštěné sklo (foto Ondřej Kocourek)

Hledání skla
kdy: 26. května — 23. října 2011
kde: stálá expozice Uměleckoprůmyslové museum v Praze
kurátor: Milan Hlaveš
Otevřeno denně mimo pondělí 10:00 – 18:00, úterý 10:00 – 19:00 hod.

Martin Hlubuček: Pouto, 2009, ve formě tavené, broušené sklo (foto Jaroslav Kvíz)

Mísy a vázy Martina Hlubučka (1974) v sobě nesou dojem monumentální působivosti a vážnosti. Dokonalost provedení a rafinovaná prostota tvaru se v nich mnohdy kloubí s vtipným detailem. Přestože jeho nádoby evokují možnost funkčního užití, jsou spíše uměleckými díly sochařských kvalit. Autor jimi specifickým způsobem navazuje na Františka Víznera a další známé výtvarníky pracující v prostoru rozostřené hrany užitého a volného umění.

Jaroslav Koléšek: Crashware, 2007, ručně na huti tvarované sklo, zatavené kovové modely (foto autor)

Jaroslav Koléšek (1972) je sochařem, který pro sebe během působení ve Valašském Meziříčí objevil možnosti skla. Jeho s nadsázkou zpracované objekty nesou stopy nejistot a obav prožívaných člověkem v postindustriální mediální době.„Crashware“ představuje záznamy náhlých tragédií. Vyhořené modely letadel a automobilů jako by v okamžiku svého zániku v žáru ohně na věčnost zamrzly v blocích ztuhlého skla jako memento.

Barbora Křivská: Hnízdo, Nest, 2005, pískované ploché sklo, led diody, kovový rám. Zapůjčila Galerie Pokorná (foto Štěpánka Stein).

Jitka Havlíčková: Doušky, 2002–2004, sklo tvarované nad kahanem (foto Christian Mounger)

Konceptuální umělkyně Jitka Havlíčková (1976) zaznamenala v sérii nad kahanem tvarovaných pohárků „Doušky“ proměnu svých nálad v průběhu vážné nemoci, kterou v dvouletém období vzniku série prodělávala. Sama říká: „Náměstí nebezpečného klidu. Doušky života... pokus o homeopatickou léčbu hmotou, světlem a tvarem. Užívání svobody ve vymezeném prostoru. Osvětlovací tělíska okamžiků. Zvonky štěstí – kalíšky hořkosti. Obsahují lok křišťálového vzduchu? Drobek jedu? Vodu, nebo snad sladkou šťávu?“

Dagmar Šubrtová: Svatozáře, 2000–2002, ve formě tavené uranové sklo, sbírka UPM (foto archiv autorky)

Výtvarnice a neúnavná organizátorka uměleckých akcí Dagmar Šubrtová (1973) ve svých instalacích a objektech s konceptuálním vyzněním příležitostně využívá sklo. Prostřednictvím „Svatozáří“ z uranově zářícího skla si divák vyzkouší, jaké to je, cítit se alespoň na chvíli svatým. Může také podobně jako ve zpovědnici zpytovat své svědomí, které mu napoví, v jakém stavu se nacházejí jeho skutky a morálka.

 

Medailonky dalších autorů výstavy si můžete stáhnout v tomto souboru:
Hledání skla v UPM - medailonky autorů (316KB)

 

Text: UPM, kurátor výstavy

Úvodní foto: Jitka Kamencová-Skuhravá: „Bubbles in Space“, 2009, pro firmu Lasvit, foukané sklo, nerez ocel
Jitku Kamencovou-Skuhravou (1976) zajímá vztah světla a skla, jejich vzájemné napětí i koexistence. Nejprve kombinovala ploché reliéfní sklo se světelnými kabely do podoby plastik komorního rázu. Na ně v posledních třech letech navazuje při spolupráci s firmou Lasvit obdivuhodně početnou řadou rozměrných osvětlovadel určených především do východoasijského a arabského prostředí. Výrazné, efektní, vzhledem k místu určení někdy až opulentní skleněné objekty tam září v prostorách metra, hotelových halách, kongresových sálech i soukromých prostorech. Podobně jako u starších objektů do nich autorka se vzácnou stálostí promítá chvějivé osobní prožitky z kontaktu s přírodou.

Další záběry z netradiční instalace:

Foto vlevo: Klára Horáčková - The Junction (Muřina), 2010, řezané, lepené zrcadlové sklo, foto vpravo: expozice novodobých sklářů zajímavě doplňují a rozšiřují stálou sbírku skla

Dagmar Šubrtová - Svatozáře, 2000–2002, ve formě tavené uranové sklo, sbírka UPM

Leoš Smejkal - Anděl, 2009, sklo – technika Graal, kov, elektrické světlo; foto Jiří Koudelka