(Nejspíše smyšlený, ale přesto poučný) příběh o Picassově ubrouskové kresbě: Pablo Picasso seděl u stolečku pařížské kavárny a popíjel kávu. Všimla si ho procházející žena, která slavného umělce ihned poznala. Nadšeně jej pozdravila, zalichotila mu a poprosila jej, zda by pro ni vytvořil rychlou kresbu na ubrousek, aby měla na setkání památku. Pablo se zdvořile usmál a souhlasil – během chvilky načrtl na ubrousek malé dílo a natáhl jej v ruce vstříc dychtivé ženě. „Bude to jeden milion franků.“ Ženě poklesla brada. „Ale… Jak si můžete říct tolik peněz? Vždyť vám to trvalo jen pět minut!“ „Mýlíte se. Obětoval jsem celý život, abych to dokázal za pár minut.“

Ať už se příběh zakládá na pravdě nebo ne, ukazuje realitu mnoha výtvarníků a jejich zákazníků.

Kupujete více než pouhý výrobek

Jsem tvůrce unikátních šperků, mohu vpustit fantazii do procesu výroby a vyrábět podle vlastní představy. Každý kus je neopakovatelný – autenticitu ozdoby zajišťuje sama příroda. Zákazník ode mě získá šperk, který je vlastně jediný na světě. Jeho výroba stojí mnoho času a energie, proto prostě nemůže stát stejně jako plastové korálky, které sjely z výrobní linky kdesi v Asii.

Nikdo se přes noc nestane odborníkem na danou činnost pouze absolvováním nějakého kurzu. Jestliže se chci své profesi věnovat dál na vysoké úrovni, mít dobrou pověst a ručit za své odvedené dílo, musím na sobě stále pracovat a vzdělávání nikdy nekončí. (Už moje babička říkávala, že kuchař a doktor se musí učit celý život. Myslím si, že ten výrok má v dnešní době obecnou platnost pro všechny, kdo nechtějí usnout na vavřínech.)

Jak nacenit práci výtvarníka?

Lze srovnávat práci řidiče nebo účetní s profesí výtvarníka? Může umělec v jakémkoliv oboru spočítat svou hodinovou mzdu? Výpočet hodnoty práce výtvarníka je jistě specifický. Cítím to tak, že postupovat při naceňování kreativní práce pouze z hodinové mzdy je pro autora nedůstojné. Přesto je to jeden ze způsobů, jak jsou často lidé pracující ve výtvarných oborech srovnáváni s jinými řemeslnými profesemi.

Dejme si příklady z různých výtvarných oborů.

Malíř si sice může koupit už hotové a vypnuté plátno, ale je mnoho těch, kteří si raději z různých důvodů vyrábějí rám a napínají a připravují plátno sami. Kolik času navíc jim to asi potrvá?

V módním salonu, kde vzniká špičková móda, musejí rozumět střihům, ovládat technicky pokročilé šicí stroje, vyznat se v materiálech a být napřed několik sezón, protože bedlivě sledují nejnovější trendy. Umí vám „vzít míru“ a ušít oblečení na zakázku tak, že vám padne jako ulité. Pomysleme, kolik času vyžaduje zkoušení rozešitých modelů?

Restaurátor nábytku se orientuje v odlišnostech historických slohů, citlivě a pozvolna rozebírá starožitný nábytek a jaksi tušíme, že je to činnost velmi časově náročná. Celou práci vykonává poctivě ručně s dodržením technologických postupů, které se také musel nejprve do hloubky naučit. Umí starobylé dřevo opravit a také očalounit. Uhádli byste, jak dlouho trvá rozebrat a zase poskládat sedák, který je vyplněn africkou trávou nebo koňskými žíněmi, a jak složité je vyvázání pružin, aby držely požadovaný tvar?

A vezměme si jeden hypotetický mědí pokovený náhrdelník.

Do jeho výroby musíme zahrnout:

  • rozmyšlení výtvarného návrhu a materiálů
  • sušení přírodniny (často tak křehké, že se ulomí ještě před dalším zpracováním a je nutné výběr a sušení opakovat)
  • nanesení vodivé grafitové vrstvy
  • případně ošetření minerálu speciálním nátěrem
  • a samozřejmě galvanickou lázeň (i 48hodinovou), kterou si sama připravuji podle svého „receptu“;
    během lázně je nutné výrobek kontrolovat a upravovat sílu proudu, aby byl výsledný výrobek dokonale pokovený

Teprve poté (po několika dnech) přichází na řadu broušení, pilování, vrtání, leštění, povrchové úpravy, patinování a další techniky.

Nakonec zbývá kompletace, focení, dárkové balení, odesílání zásilky.

A nezapomeňte na administrativu, účetnictví, úklid, nákup dalšího materiálu, komunikaci se zákazníky, propagaci, …

V každém výrobku se odráží i další vynaložený čas a prostředky: základní cena za materiál (včetně nepoužitelných zbytků, dopravních nákladů při koupi anebo času pro sesbírání v přírodě), nájem prostor, elektřina a voda, nástroje pro výrobu, čas, který utekl při objevování slepých uliček různých technik, a mnohé jiné.

Mohla bych zde vypočítat hodinovou mzdu, ale u kreativní práce by bylo krátkozraké postupovat jen tímto směrem. Výtvarník nemá pracovní dobu (tedy, spíš ji má pořád :)) a jeho umění se dá jen těžko naceňovat podle mustru nebo počtu hodin. Na nacenění originálu žádný jednoduchý návod není – jde o neměřitelnou položku.

Jako tvůrce nepřemýšlím nad prací jen 8 hodin denně. Probouzím se v noci a potmě zapisuji své nápady v rozespalosti omylem do nákupního seznamu na lince a ráno jen těžko luštím, co jsem to měla za nápad. Při nedělní procházce lovím materiál na šperky ve větvích, a když mě chytí múza, jdu spát až nad ránem. V každém mém výrobku se mísí soustředění, dlouholetá odbornost, nespočitatelně času a celé mé nitro.

Cena výtvarníka a jeho práce

Kdo si uvědomuje svou cenu, nikdy pod ní nepůjde a nebude se zpronevěřovat sám sobě. Velkým nešvarem je podhodnocení vlastní práce samotným tvůrcem.

Proč máme u nás tak zvláštní vztah k tvořivé činnosti a k lidem, kteří se takovou prací živí? Jakou hodnotu pro nás mají jejich výsledky práce?

Asi každý z nás, kdo se tvorbou živí, se setkal s názorem, že je jeho dílo drahé. Já sama si tento jev vysvětluji tím, že máme jaksi historicky zakódováno, že si mnoho věcí Češi byli nuceni vyrobit sami, vlastními prostředky a z toho, co dům dal. Možná dodnes přetrvává představa, že si to vyrobím sám a levněji. Zkuste to! Pokud dokážete vyrobit kvalitní šperk nebo jiný výrobek jako profesionální živnostník a levněji, založte si podnik. Jestliže to nedokážete, je jistě na místě chápat a respektovat cenu, kterou určuje jeho výrobce.

 

Velké poděkování těm, kteří podporují české autory!

Na tomto místě bych chtěla poděkovat všem zákazníkům, kteří nákupem podporují výtvarné profese. Díky vám mohou tvořit kousky, které dělají radost, zkrášlují prostředí a jsou také zdrojem obživy.