Nikdy jsem nenapsala žádný blog. A k čemu taky? Jsem švadlena, nejsem spisovatel. Tak kdo by tu mou slátaninu četl, že. Jenže! Otřepané klišé "Nikdy neříkej nikdy" si našlo i mě. Právě totiž uběhlo desetiletí mého působení na Fleru. Takže vlastně slavím takové malé kulaté jubileum, a to už je důvod k nějakému tomu bilancování! Za tu dobu jsem ušila spoustu sukní, šatů, triček. Mnoho zakázek od vás, mých milých zákaznic. Díky tomu běhá v každém koutě republiky nějaký můj kousek, což mi opravdu dělá velkou radost a moc si toho považuji. Každou vaši objednávku šiji stejně pečlivě a s láskou, a přeji si, aby udělala stejnou radost i své majitelce, až si ji rozbalí. Ale jedna zakázka tu přeci jen nad všemi trochu vyčnívá, neboť mě překvapila a zároveň udělala tu největší radost. 

Když vám dcera oznámí, že se bude vdávat, a vzápětí vysype adresy těch nejlepších půjčoven svatebních šatů, kde mají zaručeně ty nejnovější a nejhezčí modely, jaksi očekáváte, že to sice bude běh na dlouhou trať, ale doufáte, že nakonec si holka přeci jen vybere.

Tak maraton zkoušení začal...

....Hmmm, jenže ono to v tom katalogu na těch hubených a vyphotošopovaných modelkách vypadá všechno nějak o dost lépe... :((

V reálu při zkoušení vybraných katalogových šatů chybělo dceři do výšky nějakých 20 cm, a skoro stejně tolik chybělo látky v pase, aby se daly šaty dopnout a dalo se v nich ještě i dýchat. Přitom to byly šaty v její konfekční velikosti. Takže po katalogové euforii nastalo velké zklamání. Když už jsme trefili velikost, zase byly šaty hrozně prkenné a nepohodlné na těle nebo krajka škrábala, no a vydržte v tom celý den. Když byl hezký živůtek, zase byla moc dortová sukně. A dcera měla jasnou představu, nechtěla dort, ale chtěla šaty s vlečkou. Na každých šatech prostě něco nesedělo, chybělo, nebo naopak přebývalo. A že jich vyzkoušela!

Asi už tušíte, kam tím mířím. Po navštívení několika půjčoven byla dcera stále bez šatů a termín svatby se kvapem blížil.

Takže to nakonec muselo přijít.

Ta nejdůležitější zakázka v mém životě. 

Výzva.

 

A začal další maraton. Tentokrát sehnat tu pravou látku.

  

Dcera nechtěla bílé šaty. Takže jsme vybíraly odstíny nude, beige nebo champagne. A roz-hod-ně!!! nechtěla žádnou hrubou krajku. To zdůrazňuji záměrně. Vtip je v tom, že nakonec byly šaty ušité z té nejhrubší krajky, jakou jsme našly :)

A zde je naše favoritka už v užším výběru. 

Ostatní zákaznice v obchodě se také připojily ochotně radou. Není nad to, zkoušet v otevřeném prostoru :).

Když nám prodavačka látku změřila, zjistila jsem, že je jí málo. Doobjednat se nedá, jsou to jednorázové dodávky, stejná už nebude. Čili další výzva. 

A jde se na věc, může se začít tvořit střih. Postupně prodlužuji vlečku, lepím a lepím a lepím. 

  

Tady už jsou šaty připraveny na první zkoušku. Nevěsta se zatím nijak nadšeně netváří.

Od této chvíle už se šaty každým dnem více a více přibližovaly finální podobě. Ještě to ale stálo hodně sil a potu. A rozpíchaných prstů. A taky nervů, to když Murphyho zákony spolehlivě zafungovaly a ukázaly, že když se má něco pokazit, pokazí se to v tu nejméně vhodnou dobu. I bez toho jsem se bála, že to nestihnu. Odporoučel se mi stroj a součástka se měla objednávat z Číny. Přišla by ovšem asi nějak ve stejném termínu, jako byla svatba, možná i po ní. Situace jak víno. Abych to zkrátila. Zachránil mě (a taky celou svatbu) jeden šikovný elektroinženýr, který můj stroj opět probudil k životu. A novomanželé letos v létě oslavili první výročí svatby. 

Taaak, ještě poslední úpravy. Tak co myslíte, povedly se?

A tady už jsou svoji. A já brečím jak želva.

A ještě pár foteček, které jsem si fotila jen tak pro sebe, asi měsíc po svatbě, když už opadl stres. Nějak se mi s těmi šaty nechtělo rozloučit :). Daly mi totiž zabrat. Tady jsou navíc i s tylovým ocasem, který nevěsta na svatbě nakonec nepoužila. Nějak se to nestihlo. Ten den strašně rychle utekl... :)

   

 

 

 

 

Redakční dovětek:
Jak jsme vám v MAGu slíbili, když budete pilně psát pěkné blogy, budeme ty nejzajímavější z nich vytahovat na oči širokému obecenstvu do MAGu. A jak jsme slíbili, plníme :-) Takže - pište blogy!