Jak si datel zřídil ošetřovnu

Ptáci už jedou na plno. Jsou slyšet od čtyř hodin ranních a slavík nás budí dokonce i o půlnoci. Kosáci pořád něco hledají v trávě. Sýkorky se perou s vrabčáky o místo u krmítka. Kukačka kuká o sto šest a datel tluče do stromu, že by si ho člověk spletl se sousedovým kladivem. Je to krása. Kdo nebydlí ve městě, tak to jistě zná.

No a z ptačího světa je i naše dnešní nedělní pohádka od Markéty, na které se svými ilustracemi vyřádili Fler tvůrci z klubu Pohádková ilustrace. 

♥ Přejeme vám dobrou chuť k nedělnímu obědu a pohodovou siestu s kávou a pohádkou. ♥

A jestli máte dost dopravních kolapsů a přeplněných autobusů, tak si zajděte do lesa a zaposlouchejte se do zvuků stromů, ptáků a zvěře. Možná uslyšíte už i houby růst.

Krásný start do letních dní!

Jak si Datel zřídil ošetřovnu

napsala Markéta Jungová

Jak známo, povolání každého datla je být lékařem. Nemyslete si ale, že datel léčí lidi. To ne. Datel léčí stromy. Létá ze stromu na strom a vyzobává z každého nejrůznější obtížný hmyz, jako jsou mravenci, larvy, kukly a různí brouci.

Ilustrace od Dagmar Mráčková

Co se toho za jeden den takový datel nalétá! Vždyť v lese je tolik stromů, že bychom je ani spočítat nedokázali.

Jednou jeden Datlík byl moc nespokojený a rozmrzelý, že on musí udělat všechnu práci sám a stromy si jen tak stojí a nemusí se vůbec namáhat. On má přitom křídla celá bolavá a unavená z toho létání. Sednul si tedy na větev a odpočíval. Když v tom k němu přilétla kamarádka Sojka. „Co tu tak smutně sedíš a neťukáš do stromu?“ ptala se starostlivě. „Co bych neseděl... Sedím a odpočívám. Stromy jen nehnutě stojí a já musím ke každému přiletět a ošetřit ho. To jednoho pořádně unaví,“ postěžoval si. „Chudáčku,“ politovala ho Sojka. „Neboj se, já ti pomohu a spolu nám to léčení půjde lépe.“ Jenže Datlík byl mrzutý a měl špatnou náladu. „Jak bys mi ty mohla pomoct, když neumíš ťukat do stromu?“ odbyl ji a otočil se k ní zády. Sojka tedy smutně odletěla.

Ilustrace od VeronikaArt

Po chvíli k Datlíkovi přiletěla Kukačka a také se ho ptala: „Co tu sedíš jako kakabus a nic neděláš?“ Datlík se na ni dotčeně podíval. „Co si to dovoluješ? Sedím tu, protože už mě nebaví létat od stromu na strom a léčit každého, kdo si usmyslí. Stromy jen stojí a já musím udělat všechnu práci za ně,“ stěžoval si. „To není vůbec spravedlivé. Stromy by se také měly přičinit, když chtějí ošetřit,“ rozčilovala se Kukačka. „Ale jak by se měly přičinit? To přeci nejde,“ divil se Datlík. „To se ví, že jde. Ale musí se na to chytře.“ Kukačka několikrát zakukala a pak Datlíkovi šeptem prozradila svůj plán. „Zařiď si ošetřovnu na kraji lesa. Stromům pak řekni, aby přišly za tebou, když budou chtít ošetřit. Tak nebudeš muset létat za nimi a nebudeš unavený. Já ti budu pomáhat a spolu dáme stromům za vyučenou. To teprve uvidíš, jak si nás pak začnou vážit.“ Datlík Kukačku pozorně poslouchal a její nápad se mu líbil. „To jsi to pěkně vymyslela,“ liboval si a oba se dali do práce.

Ilustrace od Sedmihlásek 

Na kraji lesa hned vedle posedu postavili ceduli s velkým červeným nápisem OŠETŘOVNA. Po lese pak rozhlásili, že chce-li se někdo ze stromů nechat léčit, tak ať si zajde k posedu, kde bude ošetřen. Když takto obletěli celý les, vrátili se do ošetřovny a čekali. A čekali a čekali… A zase čekali, ale nikdo nepřicházel.

Ilustrace od Anomis

To vám bylo po lese šumění, praskání a rozruchu, když se stromy tuto zprávu dozvěděly. Jeden strom si stěžoval druhému, druhý třetímu, třetí čtvrtému a takto si stěžovali úplně všichni. A každý se divil, co to ten Datlík vymyslel za zvláštní novinku. „Jak si to vlastně představuje?“ ptaly se sebe navzájem. „Copak neví, že my stromy nemůžeme chodit? Takovou hloupost mu určitě nakukala ta protivná Kukačka,“ říkaly si.

Ilustrace od StoneJane

Když uplynul nějaký čas a Datlík stromy dlouho neošetřoval, začaly si stěžovat na nejrůznější svědění, škrábání a píchání, které jim způsoboval obtížný hmyz.

Jeden strom si tiše naříká,

že potřebuje ošetřit větvičku,

narazil totiž na střevlíka,

který si do něj vykousal cestičku.

Ilustrace od ZuTicha

Druhý strom šeptá smutně,

že ho tuze svědí kůra.

Podrbat potřebuje nutně,

neboť po něm leze můra.

Ilustrace od Nedělní malířka

Třetí strom a čtvrtý rovněž,

mají problém s mravenci,

oba volaj: „Datle pospěš,

zanedbal jsi prevenci.“

Ilustrace od Nedělní malířka

Datlík všechny tyto stížnosti slyšel, ale nikomu nepomohl. Doufal, že si stromy uvědomí, jak je důležitý a nepostradatelný.

Ilustrace od MARTINA-ART

Jenže co se nestalo? Datlík zjistil, že má velký hlad. Chtěl si zaletět na strom, aby sezobnul pár brouků. Ale Kukačka ho zastavila. „Počkat, počkat... To by se stromům líbilo. Přece za nimi teď nepoletíš. Stromy musí přijít za tebou do ošetřovny. Ještě počkej. Však on nějaký přijde.“ Jenže žádný strom nešel. Datlík měl stále větší hlad a Kukačka, když viděla, že se nic neděje, řekla: „Nu což, já už musím letět.“ A frnkla pryč, ani se s Datlíkem nerozloučila. „Počkej, Kukačko,“ volal na ni, ale ta už ho neslyšela. „No tohle, co to má znamenat?“ divil se. „To jsi kamarádka?“

Datlík zůstal sám. Stále více mu kručelo v bříšku. „Ouvej, to je bolest,“ naříkal si tiše. Už to nemohl vydržet, tak rozmáchnul křídla. Chtěl vyletět na větev stromu a sezobnout prvního brouka, kterého potká, i kdyby to měla být ošklivá ploštice. Ale ouha! Jak byl vyhladovělý, tak mu to nelétalo. Křidélka ho nechtěla nést, protože byl moc slabý. „Co budu dělat? Vždyť tady umřu hlady,“ strachoval se. „Haló, Kukačko, kde jsi? Přines mi rychle něco do zobáčku!“ Ale Kukačka nikde. Datlík se začal třást a bylo mu úzko. Lehnul si do trávy a zavřel očička. Ze spánku volal Kukačku. „Kukačko, kde jsi?“

Když tu najednou cítí, jak mu někdo do zobáčku strká něco lahodného. Připomínalo mu to jeho oblíbenou larvičku. „Kukačko, to jsi ty?“ ptal se. Otevřel očička a uviděl svoji nejlepší kamarádku. „Sojko zlatá, ty jsi mě zachránila.“ Sojka ho objala a řekla mu, aby ještě odpočíval. „Já jsem na tebe byl tak ošklivý. Odpusť mi to,“ prosil Datlík. A Sojka mu odpustila. „Musíš ale ještě odprosit stromy. Byl jsi tak zahleděný do sebe, že sis ani neuvědomil, že ty potřebuješ k životu stromy stejně tak, jako ony potřebují tebe. Vždyť jedině na nich nacházíš svoji potravu.“

Ilustrace od Taškárna

Datlíkovi bylo už dávno jasné, že udělal chybu. Pořádně se zastyděl a uvědomil si, jak byl hloupý a namyšlený. Rychle se stromům omluvil, že je nechal tak dlouho bez pomoci. Stromy byly rády, že Datlík konečně dostal rozum, a těšily se, až je zbaví dotěrného hmyzu. Všechny mu odpustily a Datlík se pořádně najedl.

A od té doby si už nikdy nestěžoval, že musí létat ze stromu na strom. Byl rád, že má hodně stromů ve svém okolí, a stromy byly rády, že mají jeho.

♥ ♥ ♥

Omalovánky pro vás