Máme tu léto a sluníčka si už užíváme plnými doušky. Často si na něj také stěžujeme, protože nás dokáže hodně potrápit, když nejsme zrovna u vody. Nelíbí se nám, když se potíme na rozpálených ulicích, v hromadné dopravě, v bytech s okny na jih nebo třeba i při sekání trávy na zahrádce. Jaké by to ale bylo, kdyby sluníčko vůbec nevyšlo? To zažila zvířátka z naší nové pohádky od Markéty, na které se svými ilustracemi podíleli Fler tvůrci z klubu Pohádková ilustrace.
♥ Přejeme vám, abyste si užili pohádkové prázdniny, aby sluníčka i deště bylo tak akorát a ve zdraví a bez lockdownu jsme mohli vstoupit do dalšího školního roku. Myslíme zvlášť na ty, které postihlo ničivé tornádo, a především jim věnujeme dnešní pohádku. Ať jim nechybí pomoc dobrých lidí a slunce ať prozáří jejich dny. ♥
Jak Sluníčko zaspalo
napsala Markéta Jungová
V létě jsou noci krátké a Sluníčku se nikdy nechce vstávat. Každý večer si musí řídit budík, aby nezaspalo. Jednou však bylo Sluníčko tak unavené z celodenního putování po nebi, že si nařídit budík zapomnělo.
Ulehlo do své nebeské postýlky, načechralo si mráčkový polštářek, přikrylo se těmi nejnadýchanějšími obláčky a spokojeně usnulo. Pomalu se blížilo ráno, ale Sluníčko spalo tvrdým spánkem.
Ilustrace od marketa.jungova
Kohout už několikrát ohlašoval nový den svým mocným kokrhavým hlasem: „Kykyryký! Kykyryký!“ Ale Sluníčko se jen převalilo na druhou stranu a spalo dál. Na zemi bylo ráno, jenže Sluníčko nesvítilo. Byla tma jako o půlnoci.
Ilustrace od Anomis
Kohoutek měl o Sluníčko starost a nevěděl, co se stalo. Začal proto kokrhat ještě hlasitěji: „Kykyryký! Kykyryký!“ Když však viděl, že se Sluníčko né a né probudit, dodal ještě: „Haló, Sluníčko, vstávej, už je nový den! Kykyryký!“ Ale Sluníčko si dál lebedilo ve své mráčkové postýlce a náramně se ve spánku usmívalo.
Ilustrace od ZuTicha
Kohoutkovo kokrhání vzbudilo už také všechna ostatní zvířátka. „Co kokrháš jako na lesy? Vždyť vidíš, že je ještě tma, tak co nespíš?“ okřiklo kohoutka prasátko. Ostatní zvířátka jen otevřela očička, a když viděla, že je ještě tma, spala dál. Nikomu se nechtělo vstávat do tmy. Jediný kohoutek si byl bezpečně jist, že už je ráno. Vydal se tedy osobně vzbudit všechna zvířátka v okolí a vysvětlil jim, že je ráno a Sluníčko zaspalo. Začal u slepiček, pak obešel husičky, kachýnky, holoubky, králíčky a další zvířátka na dvorku. Pod velkým stromem za kurníkem svolal velkou poradu. Zvířátka se dohadovala, jak Sluníčko probudí. Na buzení byl odborník kohoutek, ale tentokrát si ani on nevěděl rady.
Už se dokonce začala probouzet i všechna zvířátka, která žijí v lesích a na loukách, v řekách a jezerech, na horách a ve skalách… Ale byla tak veliká tma, že nikdo neviděl ani na krok. Ptačí rodiče nemohli vyletět z hnízda, aby našli potravu pro svoje malé děti. Veverky nemohly v té tmě najít žádné oříšky nebo semínka. Jezevec zase marně hledal nějaké plody a kořínky. Ani včelky nemohly vyletět na louku, aby se posilnily pylem z květin. Všechna zvířátka už měla veliký hlad, ale ve tmě nemohla najít svoji potravu.
Zvířátka na dvorku přemýšlela, jak Sluníčko probudit. Najednou se ozvalo jemným tónem: „Já mám nápad.“ Hlásek patřil chytré slepičce Rozárce. „Už vím, kdo probudí Sluníčko. Jeleni přeci dokážou troubit mocným hlasem. To by bylo, aby se Sluníčko neprobudilo, když mu jelen zatroubí budíček.“ Zvířátka slepičce zatleskala za takový výborný nápad. Kohoutek popadl z kůlny lucerničku a houfem všichni spěchali do blízkého lesíka.
Ilustrovala: luciemouchova
Zvířátka našla jelena, jak hlídá svoje laně, aby ve tmě nezabloudily. „Dobré ráno, jelene. My jsme zvířátka z nedalekého dvorku a jdeme tě požádat, abys vzbudil Sluníčko.“
„Dobré ráno, zvířátka,“ odpověděl důstojným hlasem jelen. „A proč nevzbudí Sluníčko kohoutek?“ zeptal se. „Ten je na to přeci odborník,“ dodal.
„To tedy jsem, ale moje práce je budit zvířátka, ne Sluníčko. Sluníčko se budí samo, ale dnes zaspalo, tak ho musíme vzbudit my, jinak zvířátka nenajdou ve tmě potravu a budou hladovět.“
Ilustrace od Taškárna
Jelen tedy vstal, svůj mohutný krk vytáhnul vzhůru, zaklonil hlavu, nadechnul se a mocným hlasem zatroubil:
Trum, tu, du, du, důůů… Vzbuď se, slunko, ze snůůů…
Trom, to, do, do, dóóó… Vstávej, už je ránóóó…
Tram, ta, da, da, dááá… Sviť, ať zmizí tmaáá…
Ilustrace od VeronikaArt
UÁÁÁ – hlasitě zívlo Sluníčko, otevřelo očka a začalo se protahovat.
„To jsem se ale růžově vyspalo. Kolik je vůbec hodin?“ říkalo si Sluníčko samo pro sebe a podívalo se na budík. „To je malér. Už odbila dvanáctá hodina a na zemi je ještě tma. Já jsem zaspalo,“ polekalo se Sluníčko.
Sluníčko vyskočilo z postýlky, sundalo si pyžamko a spací čepičku, nazulo si botičky, obléklo se do svých zářivých šatů a běželo na nebíčko, aby dohnalo, co zaspalo.
Ilustrace od na hedvábí a papíru
Hned, jak se objevilo na obloze, na zemi bylo jasné světlo. Zvířátka se zaradovala a vydala se hledat potravu. Ptačí rodiče nakrmili svá ptáčátka, veverka našla oříšky, jezevec kořínky a včelky vyletěly na louku, aby posnídaly pyl z květin. Jelen i laňky a všechna zvířátka z dvorku se na paloučku samou radostí roztancovala a vítala Sluníčko na obloze.
Když Sluníčko vidělo, že zvířátka kvůli němu musela hladovět, velice se zastydělo a zvířátkům se omlouvalo. Ta se ale na Sluníčko nezlobila, protože věděla, že každému se může stát, že udělá chybu. Od té doby zvířátka Sluníčko na obloze každé ráno radostně vítala a byla ráda, že Sluníčko krásně svítí a hřeje.
Ilustrace od StoneJane
♥ ♥ ♥
Omalovánky pro vás
A co nás čeká příště?
♥ Od pohádky si dáme o prázdninách prázdniny, ale připravujeme pro vás na první srpnovou neděli článek o autorce a našich pohádkových ilustrátorkách. Dozvíte se, jak to u nich vypadá, když tvoří, jak vznikají jejich ilustrace k pohádkám, kde berou inspiraci nebo jaká byla jejich cesta na Fler. Nebudou chybět ani fotografie, proto věříme, že se máte na co těšit. ♥
