Usneslo se to v Parlamentu - tedy v tom našem, samozvaném, chlumském. Bylo to opravdu pozdvižení, když tam zaznělo - „Hele, víte, že ta naše vesnička je opravdu nejstarší v širokém okolí? Povídali to památkáři, když tady byli v kostele. Brzy to prý bude 900 let!“ Ano, takové významné výročí zasluhuje něco opravdu mimořádného a se stoupající hladinou alkoholu se nápady jen hrnuly...

Postupně jsme se usnesli na velkolepé letní oslavě hned na začátku prázdnin - třeba na Husa, s obligátním pečením buřtů a nebo, že bychom na Husa pekli husu? Ale ne! Zůstaneme u buřtů a upečeme Husa! Tedy zinscenujeme scénu upálení Mistra Jana Husa. A vezmeme to pěkně podle toho historického filmu! S Husem nebude problém - soused modelář jako by z oka vypadl Zdeňku Štěpánkovi z onoho filmu, takže toho živého Husa máme a je už na něm, jestli si na hranici stoupne sám, anebo si pořídí za sebe nějakou náhradu. Hodně vesele a nadšeně jsme si rozdali role.

Druhý den už to nadšení poněkud vyprchalo, ale škoda nechat tak nádherně ujetou myšlenku vyšumět, když zbývá dořešit jen takovou maličkost – co na sebe?

Propátrali jsme nabídku historického oblečení na internetu a došli k názoru, že to tedy bude voříšek. Chlumáci mají nápady a nadšení, ale s realizací a s penězi je to horší. Bylo mi jasné, že pokud se má slavnost přiblížit těm velkolepým plánům, nesmí chybět kostýmy. A pokud je tam chci mít, musím je také obstarat.

Ušít?? To si moc nepomůžu, když metr bavlny stojí přes stovku a té práce!!! Třeba by šlo využít něco hotového - nějakou dlouhou sukni, vestu, blůzu, nějak to upravit a spíchnout něco na hlavu a bude středověk, jako když vyšije! Vyrazila jsem na lov do sekáčů a přinesla domů nějakou tu sukni a blůzu. Začaly vznikat první „kostýmy“ z toho, co jsem kde našla. Tady se to musí nastavit, tamhle přešít, sem dát šněrování, tuhle našít mašle a ještě něco na hlavu.

  

Nejdřív, že bude kostýmů jen pár, ale pak přišly další sousedky, že chtějí taky kostým, když ho bude mít Božka, nebo alespoň nějaký ten čepec, a tahle sukně by byla dobrá, jen ji tak o 15 cm v pase povolit a dole trochu nastavit ... a tady je pár vajíček...

...Běhala jsem po sekáčích a hledala kdejaký kousek látky, který by se dal využít. Na pánské kostýmy padla všechna stará prostěradla, co doma byla – zvolila jsem pro jistotu univerzální velikost na „slona“, protože pánové se neradi měří. A ještě kápě pro katy a co si vezme na sebe Zikmund a Žižka? ... A do čeho oblékneme děti?

A chlapi, že by potřebovali ještě něco přes tu košili a že musí nezbytně mít kostým i superbába Hrušková (míry 140, 140, 140) a stará teta Běhalová, že by šla taky... Když je i osmdesátiletá paní ochotná se navléknout do kostýmu, vylézt do kopce a jít dělat „historické“ křoví, tak to se opravdu nedá říct ne.  

Všichni se těšili a hledali, čím by své kostýmy vylepšili, a já šila a šila ... dobře mi tak, když jsem si to vymyslela.

Nakonec jsem měla na svědomí víc než 30 kostýmů.

Slavnost byla naprosto úžasná. Hus se překonal a vymodeloval sám sebe tak dokonale, že nám ho bylo líto upálit, Žižka si vyrobil meč i palcát, Zikmund byl opravdu liška ryšavá a ženy z lidu lkaly a lomily rukama jedna báseň. Ještě „Hus“ ani pořádně neshořel a už se mi začali ozývat diváci, že by chtěli kostým také.

A od té doby - tentokrát už pěkně s rozmyslem a beze spěchu - na svět přicházejí Tety z Chlumské hory.  

A jaké jsou nejnovější kostýmy Tet z Chlumské hory? Podívejte se na ně do mého obchodu.

 

Máte i vy za sebou pěkný příběh vzniku vaší značky? Napište nám!

Ty nejlepší zveřejníme :-)

 

Redakční dovětek:
Jak jsme vám v MAGu slíbili, když budete pilně psát pěkné blogy, budeme ty nejzajímavější z nich vytahovat na oči širokému obecenstvu do MAGu. A jak jsme slíbili, plníme :-) Takže - pište blogy!