Ačkoli mezinárodní soutěž Battle of the Beadsmith ještě neskončila, pro české šperky a jejich autorky už nepokračuje. Poslední šperk zastupující Českou republiku se však dostal mezi 24 nejlepších z 192 přihlášených šperků. Dále už bohužel nepostoupil žádný, ale mezi takovou konkurencí je to opravdový úspěch, a to pro všechny české šperky, nejen pro ten poslední.

Posledním českým šperkem se stal sutaškový náhrdelník "Autumn Breeze", jehož hrdou autorkou je má maličkost. Při jeho tvoření jsem fotila jednotlivá stadia procesu, a tak alespoň částečně zaznamenala jeho vznik, který vám díky tomu mohu přiblížit :-)

Autumn Breeze | TheTerezkaD

Prvním krokem k vytvoření mého soutěžního šperku bylo si rozmyslet, jak vůbec bude vypadat.

Volba techniky pro mě byla ihned jasná - sutaškování. Za další jsem si rozmyslela barvy a představila určitý tvar. Má prvotní představa byla absolutně jiná od mého finálního výsledku. Původně měl být náhrdelník černý s určitým typem barevných kamenů, ale i tak byl na můj obvyklý vkus příliš málo barevný. Nicméně můj nápad se mi i tak zamlouval a dokonce jsem nakoupila i část materiálu.

Pokud ještě nevíte, co sutaškování je, můžete se více dozvědět v článku o této technice: Stužka jménem sutaška.

Jenže pak jsem dostala radu, která se, jak je vidno, nakonec velice osvědčila. Takže jsem kompletně změnila barevnost a požádala skvělou Maurétu, zda by pro mě nevytvořila další, tentokrát ještě unikátnější kabošony. Takové, jaké dokáže jen ona. A ona mi splnila mé představy a vytvořila 5 krásných kabošonů s tyrkysovým základem a žlutooranžovým květinovým motivem...

Když tvořím, mám většinou jen hrubou představu o tom, jaký tvar by měl šperk mít. Nepatřím mezi ty, kteří se striktně drží nákresu.

Toto byl ale jiný případ. Takovýto velký šperk si zasloužil celkem detailní rozkres, kterým jsem vlastně počala všechnu práci. A jak to tak bývá, můj záměr byl opět úplně odlišný od samotného výsledku. Ale materiál mě jako vždy limitoval, a tak jsem musela své plány změnit. K dobrému, troufám si říci. Snažila jsem se vše kreslit 1:1, jelikož u sutašek je potřeba vědět, jak vám vše nasedá na sebe, kde vzniká volné místo, kde bude klička, atd...

Po samotném rozkresu a finálním - velice časově náročném - vybírání ladících odstínů mnou vybraných barev jsem se konečně pustila do šití. Nejprve jsem obšila všechny kabošony a teprve pak přišly na řadu sutašky. Jak to tak bývá, můj pracovní stůl byl v tu dobu jeden velký chaos.

Na ušití hlavní části šperku jsem si vyhradila týden a pracovala jsem s plným nasazením třeba i 10 hodin denně, abych se co nejdříve mohla pustit do psaní své bakalářské práce, kterou jsem velmi brzy měla odevzdat. V tu dobu jsem tak trochu záviděla profesionálním korálkářkám v soutěži.

Po sešití tří kabošonů z pěti byl skoro hotov středový díl. Obšití se skládá z několika postupně šitých vrstev. Ty se na sebe postupně vrství a mají různá zakončení. Následně jsem chtěla ozdobit obě strany hlavního kabošonu. Takže jsem si připravila 10 kapiček, které jsem zašila po jedné do sutašek a přišila k hlavnímu dílu.

Vzpomínám si, že až po tuto část jsem pracovala s naprostou jistotou, věděla jsem dopředu, co šiju a jak to má vypadat. Poté následoval malý, leč notně frustrující zásek v podobě připevnění dvou zbývajících kabošonů. Takže jsem přikládala, kreslila, přikládala a zase kreslila, až jsem na to přišla a mohla konečně pokračovat. Zároveň s tím jsem získala představu o tom, jak budou vypadat pásky, které budou držet náhrdelník na krku.

První malé vítězství bylo za mnou a já se tedy pustila do šití pásků. Jenže brzy se objevil další problém. Mezi dvojicí nejmenších kabošonů vznikl poněkud větší prostor. Po chvíli bádání jsem však našla řešení, které mi naprosto vyhovovalo a ještě vypadalo dobře. Vytvořila jsem malý můstek mezi těmito kameny a vesele pokračovala dál.

V této fázi chybělo přední části náhrdelníku už jen pár věcí. Bylo potřeba došít čtyři pásky, vytvořit zapínání a také "špičku" náhrdelníku.

Tvorba samotných pásků byla trochu monotónní práce, nicméně vyžadovala dosti pozornosti, aby všechny vzdálenosti korálků byly pokud možno stejné. Zapínání a jeho podšití bylo jednou z nejobtížnějších věcí a musím přiznat, že mi už docházely síly a chtěla jsem to mít už hotové. Zapínání je samozřejmě šité a bez jediného kousku kovu.

Po zapínání jsem ještě doplnila špičku, kterou tvoří další kapička. V ten moment byla hlavní práce hotová a zbývalo náhrdelník "jen" podšít. Podšití jsem již dělala v průběhu psaní bakalářské práce tak nějak "za odměnu", ačkoli je to má nejmíň oblíbená činnost, co se týče výroby šperku. Ale pořád to bylo lepší než školní povinnosti. Ukázal se to být docela oříšek, ale podařilo se, a tak celou zadní stranu včetně jednotlivě podšitých 10 kapiček kryje speciální korálkovací látka Ultrasuede.

S posledním stehem jsem si mohla konečně oddychnout a kochat se vytvořeným dílem. Následovalo už jen povinné focení a vše bylo připraveno na velkou soutěž.

Foto: TheTerezkaD, na modelce dream handmade

Můj šperk vypadl v duelu s Reginou Krawets a jejím variabilním náhrdelníkem s nárameníky jménem Sound of Silence:

Regina Krawets | Sound of Silence

Samotná soutěž Battle of the Beadsmith 2013 už se jisto jistě blíží do svého finále. Brzy budeme znát poslední tři finalisty, což už je jen krůček k finálnímu duelu a k vítězi letošního ročníku, o kterém vás budeme také informovat.