Náhody přejí připraveným a odvážným. V tomto případě jde o odvahu a kuráž pustit se do řemesla. Dneska je Jakub pánem vlastního času. A právě o jeho cestě k nádherným koženým brašnám je náš rozhovor v letním dvojčísle Praktické ženy. Ráda bych vám tedy dnes, kdy "Praženka" vychází, představila Jakuba Jarolíma, mladého muže, který objevil krásu řemesla. Na Fleru ho najdete pod obchodní značkou a nickem Eggo.

Můžeme prozradit, že ti je 27 let, a já vím, že jsi i úspěšný sportovec v kategorii, která určitě zajímá naše čtenářky a možná ještě víc jejich potomky. Tak co je to za sport a jaké máš úspěchy?

Už 14 let se velmi intenzivně věnuji skateboardingu (skateboard – prkno na kolečkách :)). Začal jsem ještě v Příbrami, kde jsem bydlel, coby dítě školou povinné. Moje disciplína jsou tzv. bazény a rampa. „Bazény“ vznikly v USA, kde se začalo skutečně jezdit na skateboardu ve vypuštěných bazénech. A úspěchy, úspěch je především to, že po čtrnácti letech stále pravidelně jezdím, ale mám na svém kontě třeba vítězství v Českém poháru 2008 a dalších závodech.

Tak jak se kluk jako ty dostane od kolečkového prkna k ručnímu šití kabel?

Úplně jednoduše a vlastně strašnou náhodou. Díky bohu za tu náhodu. V roce 2010 jsme byli s mojí slečnou Adrianou v Berlíně. A narazili jsme tam na jejich „design market“. Název si už nepamatuji, ale znáte to z našich končin také, obrovská hala plná stánků a prodejců, zabývajících se módou, designem a ostatních věcí okolo. Neplést si prosím s burzou či bleším trhem. A tam byl jeden prodejce, který měl krásné, ručně šité kožené kabely, a přítelkyni se jedna moc líbila. Jenže cena byla dost vysoká. No tak jsem z legrace navrhnul, že ji také ušiju. A byla z toho sázka. Po návratu jsem si sehnal kůži, nitě, nářadí, načetl pár informací na internetu a pustil se do šití. Tajně, když přítelkyně nebyla doma. A hotovou kabelu jsem jí dal jako dárek. A asi nebyla tak úplně špatná moje prvotina, když chtěly kabely i její kamarádky.



Ale tohle řemeslo jsi asi nevystudoval?

Kdepak, já mám za sebou ZČU v Plzni, obor sociálně-kulturní antropologie. Ale můj úspěch s prvními kusy mi de facto ukázal novou cestu v mém životě. Jak pracovat na něčem, co mě opravdu baví, zároveň být pánem svého času. A to úplně nejlepší je, být sám sobě šéfem. Do té doby jsem byl vždy jen zaměstnanec a to nebylo prostě ono. Tato práce mi dává větší volnost, strašně rádi cestujeme, můžu se sbalit a odjet na měsíc do Indonésie. Ale antropologii jsem úplně nezavrhnul. Mé kolekce nesou jména antropologů a antropoložek, kteří tento obor zásadním způsobem ovlivnili. :)

Můžeš nám popsat, jak vzniká taková kožená kabela?

První věcí je nápad, vyrobení střihu a šablon. Následuje výběr materiálu. Měl jsem štěstí a našel jsem výborného dodavatele na Moravě, takovou malou firmu, možná snad pozůstatek po panu Baťovi. Jako základní a jediný materiál je hlazená hovězina. Kupuji to po celých kusech, tak je to pořádná plocha. Kůži si sám podle potřeby barvím. Některé menší kusy namáčím do barvy, větší kusy natírám štětcem.  A barvy mám rád, což je asi vidět i na výrobcích. Pak přichází další činnost, kterou jsem si pojmenoval skládání puzzle nebo tetris. Jednotlivé díly na kabely mám ve formě šablon z plastu. Tyto šablony se snažím poskládat na kůži tak, aby samozřejmě byl co nejmenší odpad. Vše se musí promyslet do detailu, kůže je velmi drahý materiál. Musím se vyhnout vadám, např. jizvám, kousancům, zeslabeným místům apod. Pomocí nožů a řezáků vyřežu ručně jednotlivé díly z kůže. Na malé opakující se dílky mám malé raznice. Pak následuje dost titěrná práce, v místech švů si připravím šídlem dírky. Protože propichovat kůži jehlou s nití, a to několik vrstev najednou ručně, by snad ani nebylo možné. Následuje ruční sešití kabely. Používám pouze lněné, silnější nitě, preferuji českou výrobu. Ale je to trochu oříšek, sehnat je v dobré kvalitě a mnoha odstínech. Nejsem asi první, co lituje zániku některých našich dávných továren. Nitě si voskuji včelím voskem, který je zaručeně české výroby, přímo od dědečka Adriany. Po sešití je na řadě připevnění komponentů, jako jsou přezky, karabiny, nýty. A konečná fáze je doleštění včelím voskem a kabela může putovat za zákazníkem.

Své výrobky sám podrobuji zátěži, testům a zkouškám, co vše vydrží.

Celkově jde asi o dost fyzicky náročnou práci? Kolik času strávíš nad výrobou kabely?

Sílu uplatním zejména u vyřezávání, řez je potřeba dělat plynule, pevnou rukou. Veškeré nepřesnosti jsou totiž na hraně velmi vidět. A silné prsty a ruce potřebuji u sešívání, abych udržel vrstvy na sobě a důkladně každý steh utáhl. Je to velmi náročné. Však když se vrátíme zpátky v čase, tak obuvník, švec, sedlář byl vždycky muž. A čas? No, na úplném začátku jsem nad jednou kabelou strávil i 3 dny. Praxí jsem se ale zlepšil. Záleží na typu kabely, velikosti, členění. Kolikrát vezmu jednotlivé části do ruky snad ani spočítat nejde. Ale strašně mě tohle řemeslo baví.



Odkud bereš inspiraci, nové nápady?

Mě inspiruje materiál, zkouším, kam mě pustí, jaké jsou jeho možnosti. A pak mě taky inspirují zákazníci. Občas mají požadavek na nějakou změnu, úpravu. A musím přiznat, že ta úprava podle zákazníka je občas opravdu lepší než původní verze. Ale držím se základního, trochu minimalistického vzhledu, který vyvažuji barevností. Na oživení používám barevné kontrastní nitě, kovové komponenty.



A kdy tě napadlo jít se svou kůží na Fler?

„Za vším hledej ženu.“ Moje přítelkyně Fler samozřejmě velmi dobře a dlouho zná a také zde ráda nakupuje. Takže to byl její nápad nabídnout moje výrobky na Fleru, to bylo někdy začátkem roku 2012. A trochu ješitně přiznám, že jsem byl velmi překvapen a potěšen úspěchem mých kousků. Moc se mi líbí, jak je uživatelsky velmi „vymakaný“ a prodejcům se zde nabízí velké možnosti. Taky musím pochválit propagaci a reklamu Fleru. Je to skvělá platforma pro začínající designery i zajeté tvůrce.

Zmínil jsi přítelkyni a jaká byla reakce přátel a rodiny na tvou práci?

Byli všichni překvapeni, častokrát jsem slyšel, že by to do mě neřekli. Však moji blízcí přátelé byli prvními zákazníky. Moje přítelkyně je první kritik. A taky za mě dělá tu nezajímavou a málo tvůrčí činnost, jako účetnictví, korespondenci… Za to a za obrovskou podporu bych jí chtěl touto cestou moc poděkovat. Taky bych chtěl poděkovat svým kamarádům. Logo a webdesign mi navrhl Petr Bláha, je to skvělý grafik a fotograf. Další kamarádka Barbora Mráčková mi dělá krásné fotografie. Díky.

A kam bude Eggo směřovat?

To je otázka. Tak jsem v první řadě limitován tím, že mám jen dvě ruce a den má jen
24 hodin. Jelikož jde o ruční práci, některé fáze výroby již zrychlit nejdou. Tak pokud bude moje firma prosperovat a výrobky budou na trhu stále žádané, uvažuji o rozšíření dílny o zaměstnance. A s tím je spojená další část, vybudování dílny, protože momentálně mám dílnu v části svého bytu. A rád bych zkusil i proniknout na zahraniční trhy. Ale to jsou vše plány a jejich realizace není otázkou pár dnů. Také se chci dál věnovat skateboardingu a cestování. Takže uvidíme, mám čas, mám chuť a zbytek přinese život a já se s tím nějak poperu.

Připravila: Sonia Carraro, Fler.
Foto Barbora Mráčková, Petr Bláha


Praktická žena červenec-srpen 2013

Letní dvojčíslo kreativního časopisu Praktická žena právě vyšlo a přináší opět spoustu inspirace a návodů na tvoření.

Můžete si udělat pohyblivého kolouška nebo vytvořit originální tašku ve tvaru kytary či tašku na foťák.

Děti si užijí nad stránkami, které jsou věnované právě jejich tvoření a hrám.

Mámy mohou zkoušet nedělní koláče s neokoukanou „fasádou“ nebo prostorové háčkování.

Praktickou ženu najdete u všech dobrých trafikantů i na webu v elektronické podobě – publero.com.