Keramiku tvoří, vyučuje i prodává. Jiří Břenek začínal v ostravských ocelárnách, jaká byla cesta z hutí k hrnčířskému řemeslu na plný úvazek? Dočtete se v dnešním inspirativním rozhovoru.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jiří Břenek, hrnčíř a keramik, narozen v Ostravě roku 1964, pohlaví mužské, vzdělání střední průmyslová škola strojní, ženatý, dvě krásné dcery.

Jak jste se dostal k tvoření?
Myslím, že jsem s tím nikdy nezačal, prostě jsem to dělal vždycky. Vždy jsem kreslil, plácal plastelínu, stavěl hrady z písku a ze sněhu sněhuláky a eskymácké iglú, lepil modely letadýlek a lodí… ale vyrůstal jsem v Ostravě. A v Ostravě byli všichni chlapi vždycky od uhlí a nebo od železa. Fárat do dolu jsem nechtěl, tak na mě zbylo to železo. Takže jsem strávil pár let ve válcovnách, ocelárnách a na vysokých pecích. A tekutá ocel, to je velmi výtvarná podívaná, hezky o tom píše Bohumil Hrabal v Krásné Poldi. Přece jen mě to ale táhlo k nějakému ručně dělanému řemeslu, pod ingot oceli se prostě nepodepíšete. A tak mě zaujala umělecká kovařina. Tehdy jsem začal docházet do Lidové školy umění – „Lidušky“ u Nové radnice v Ostravě a byla to ta nejlepší, nejzajímavější a nejsvobodnější škola, do které jsem kdy vkročil. Byli tam skvělí kantoři a krásné holky, taky jsem si tam našel ženu, která to se mnou vydržela dodnes. Stálo to za to. Ale kovárnu tam samozřejmě neměli, zato keramickou dílnu a hrnčířské kruhy, a já jsem byl lapen. Teď jsem se nejen mohl pod svou práci podepsat, já tam mohl zanechat otisk vlastní ruky! To je velmi opojné víno! Vy byste od něčeho takového odešli?

 
 

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Těch profesí se na mě časem nalepilo více. Hutě jsem opustil v roce 1992. Takže to bude hnedle 27 let. Od té doby jsem takzvaně na volné noze a celou tu dobu se točím kolem řemesla. Kromě keramiky jsou to vitráže a posledních pár let působím také na ostravské soukromé umělecké škole AVEART, kde vyučuji, jak jinak, keramiku a keramický design a také vedu keramické rekvalifikační kurzy. Dále také poskytuji kurzy točení pro Fajnu dílnu – skvělé veřejné městské dílny v Ostravě. A samozřejmě mě zaměstnává moje vlastní keramická práce, a když zbude trošku času, tak volná tvorba, ale to je jen třešnička na dortu.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Hodně točím na kruhu, ale rozhodně to není jediná používaná technika. Dost modeluji, dělám si vlastní sádrové formy a vše se snažím kombinovat, pokud to výrobku prospěje. Čím dál více mě lákají i kombinace různých materiálů. Na stará kolena jsem si přece jen pořídil kovářskou výheň a kovadlinu. Rád bych doplnil keramiku o kované železo, ale přece jen je to zatím hudba budoucnosti. Ale časem na to snad dojde.
A proč to u mě vyhrála keramika? Tak to se budu muset hodně zamyslet. Je to totiž na první pohled řemeslo tak jednoduché a primitivní, už pralidi to přece zvládali. Čím více ale o hlíně vím, tím více se jí kořím. Primitivové, to byli mistři! Ve skutečnosti je keramika jako řemeslo naprosto nevyzpytatelná a nevyčerpatelná. Přestože používáme vlastně prastaré postupy (a ty nejjednodušší jsou ty nejlepší), stále se máme co učit, stále nás něco překvapuje. A spojení základních živlů, jako je hlína, voda, oheň a vzduch v takové míře, to není v žádném řemesle. To je až mystické a že jsou ty živly někdy hodně vrtkavé. Co je ale nejdůležitější – a už jsem se o tom zmínil, to je otisk ruky. Do žádného jiného materiálu se ruka tvůrce prostě neotiskne – a já ji mám na každém hrnku!

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Nejdůležitější je krotit vlastní fantazii. Vymýšlet si můžete od rána do večera, ale pokud nechcete mít produkci „každý pes, jiná ves“, musíte se prostě držet zpátky. Má-li mít práce smysl, musí se výrobky doplňovat, tvořit řadu a dohromady určitý soubor, taky by měl být čitelný rukopis autora, vytvářet dlouhodobě styl dílny, a pokud chcete prodávat na Fleru, musí se to taky dát poslat poštou, to zrovna u keramiky není jednoduché. Takže mimo jiné to musí být maximálně tak velké, aby se to vešlo do banánové bedny. I tak přízemní kritéria musíte zvážit. Kolikrát si říkám, proč raději nemaluji šátky.

A typický průběh tvůrčího procesu? Nic takového není. Musíte se do toho prostě pustit. Představa, že si teď sednu na lavičku s romantickým výhledem a budu čekat na políbení múzy, bohužel nefunguje. Funguje jen jedno jediné: inspirace je sice naprosto všude kolem, ale nový nápad přijde při práci. Jedno se odvíjí od druhého a dříve či později se zablýskne. A když ne, tak zítra. Pak spoustu nápadů zahodíte. Ne proto, že jsou špatné, ale ze všech těch důvodů, které jsem vypsal výše. I dobrý nápad se prostě nehodí pro každou dílnu, anebo se prostě nevejde do banánové bedny. Tak to prostě předělám nebo zahodím a počkám na nový. Inspirace a nápadů jsou hromady, ale vybrat ty dobré, to je v obluzení vlastní originalitou velké umění.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Musíme asi rozlišovat řemeslo a tvorbu. U řemeslných výrobků, a počítám do toho i zahradní keramiku, je názor zákazníků velice důležitý a je to také korektiv mé práce. Užitý výrobek prostě musí být užitý a hotovo. Musí být dobře udělaný, z kvalitního materiálu a samozřejmě dobře vypálený. K tomu ještě hezký. Prostě řemeslo na nejvyšší možné úrovni jak po stránce funkční, tak estetické. Keramická dílna není levná hračka a musí vydělávat nebo zaniknout. Někdy bych se dal i na odvážnější cestu, ale pokud to zákazník nepřijme, nezbývá, než se vrátit na pěšinky alespoň trošku prošlapané. A tady si musím, ač nerad, trošku postěžovat. Český zákazník je opravdu velice konzervativní a z nějakých novinek, mám pocit, až vyděšený. A právě tyto výrobky se stávají volnou tvorbou. V této kategorii mě nezajímá názor nikoho, protože pak už by to prostě nebyla volná tvorba.

Doporučte Fler tvůrce, které máte rád.
Má výše napsaná slova o konzervativnosti českých zákazníků se dlouhodobě daří vyvracet pánům, vystupujícím na Fleru pod značkou Jindřich a Rudolf. Pořádné řemeslo a dobré boty, to je značka OttoLin. Protože mám rád kvalitu starých věcí a raději je opravuji než vyhazuji, líbí se mi také všichni, kdo se této činnosti věnují. Za všechny KEPORKAK FURNITURE. A za tu volnou tvorbu bych nominoval Miguel Gárcia Sánchez.

Kdybyste měl upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Asi by to byla nejčerstvější novinka, do které jsem se pustil – a je to marocký tažín. Jedná se o jakousi kombinaci pekáče s kuželovitou poklicí. Je to tradiční nádoba na přípravu pokrmu v arabském světě, nejvíce spojovaná právě s Marokem. Suroviny pro přípravu jídla se v tažínu skládají na sebe, všechny do jedné nádoby do jakési pyramidy. Vzduch a pára díky tvaru poklice uvnitř hrnce proudí a potrava dole v pekáči se pomalu dusí, zatímco maso, položené výše, se peče do křupava. Jídlo připravené v tažínu je napůl dušené a napůl pečené. Jedná se o pomalé vaření a je to opravdu dobrota. V mé nabídce jej zatím nenajdete, do nabídky jej teprve připravuji a testuji, takže má paní teď peče jen v tažínu, abychom jej vyzkoušeli v praxi. Takže se na něj můžete těšit asi tak za dva měsíce.

Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Vyzkouším vždy každý svůj výrobek, tak jak o tom hovořím v předchozí otázce. Nejsem sice ten typ, který má keramikou zavalený celý dům, ale nikdy nezačnu vyrábět a prodávat nic, co bych předtím nevyzkoušel. Nejraději zkouším hrnky na kafe a pivní džbány a korbele. Na jejich testování mám dokonce partu přátel. Po pravidelných testech mohu prohlásit, že mé pivní korbele a džbány opravdu skvěle fungují.

Čemu se rád věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Jdu se psem na houby. Cestou se zastavím v hospodě U Floriana v Proskovicích a nebo v Katolickém domě ve Staré Bělé. Tam mají na čepu báječný Starobělský nefiltrovaný ležák. Potom, protože rád vařím, bych si ty houby usmažil, nejradši růžovky a bedle nebo fialové čirůvky, to jsou podzimní houby s nezaměnitelnou chutí. Nebo taky ryzce. Nebo lesní žampiony. Na uzeném špeku s cibulí a česnekem. To by mohl být hezký den.

Jak vypadá váš ideální den?
Ideální pracovní den? Práce jde od ruky, pec po výpalu příjemně hřeje, a když ji otevřu, je glazura opravdu vyvedená. Do dílny přijde zástup zákazníků a z Fleru na mě blikají nové objednávky. Večer si opláchnu ruce od hlíny.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Stále stejné již po mnoho let: věnovat se více právě oné volné tvorbě, ale říká se, že chcete-li pobavit Boha, máte mu prý sdělit své plány. Asi se pak dobře baví…