Sezóna hřejivých pletenin ještě nekončí, a tak si můžete vychutnat další rozhovor s pletací přebornicí. Tentokrát jí je Jutta, maminka čtyř dětí, která na této podmanivé ruční práci oceňuje hlavně její bezodpadovost – žádné zbytky na vyhození vám prostě nezůstanou.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Často, když jsem si četla nějaký rozhovor z rubriky Fler osobnosti, říkala jsem si, jak těžké je odpovídat stále na stejné otázky a jak bych se s tím popasovala já. Tak je to tady: Jmenuju se Jitka, je mi 36 let, jsem vzděláním národohospodář, ale slovní spojení jako úroková míra nebo centrální banka ve mně vyvolávají nevolnost. Víc než 10 let se mi všude válí klubíčka, jehlice a rozpletené věci.

     

Jak jste se dostala k tvoření?
Ani nevím, u nás v rodině pletou všechny ženy. Já jsem začala „neprůstřelnou šálou” (jak moji hodně utahovanou pleteninu tenkrát zhodnotil táta), následovala JEDNA rukavice a pak už PÁR ponožek. A tam někde se to zlomilo a já jsem ke své radosti zjistila, že opravdu dokážu uplést něco přesně tak, jak jsem to zamýšlela, a tato radost z dobře vykonané práce mě těší do dneška.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Ano i ne. Jsem maminka a paní v domácnosti na plný úvazek a máme čtyři děti. Pletení je přesto do určité míry moje práce. Jiné zaměstnání jako takové každopádně nemám. Přesto se snažím množství zakázek držet v takovém množství, aby mě pletení stále bavilo. Potřebuji čas na novinky a taky na obplétání sebe a svých blízkých.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Pletení je taková skromná činnost. Uvědomila jsem si to, když mi babička, která jakožto sirotek strávila část dětství v klášteře, vyprávěla, že jí tam sestry daly dvě klubíčka a jehlice a ona si zalezla někam do koutku a naučila se norské vzory.
Pletením se dá zpracovat materiál do posledního kousku. Třeba u šití mi vadí množství zbytků – z malých kousků ušijete něco malého a zbydou vám ještě menší kousky. Přibližně 1–2x za rok vytáhnu krabici s těmi nejmenšími klubíčky všeho druhu a napletu z nich zimní čepice. Ty pak prodávám za hubičku a mám radost.

    

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
To je různé – někdy si vyhlédnu návod (jsem asi docela úkaz, protože mě plést podle návodu fakt baví), nakoupím přízi a jedu. Jindy začínám klubíčkem a nápad vychází z něj. Každopádně vždycky nahodím, pletu, uzavírám, někdy sešívám a vždycky zapošívám. A to jsem zase v myšlenkách s babičkou, protože ta říká, že by radši upletla ještě jedna záda svetru, než by zapošívala všechny ty hacafourky.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Jsem to já. Nedokážu pustit do světa něco, za čím si nestojím. I když občas i manželova nelítostná poznámka přinese prozření.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Bezmezný obdiv mám k práci sester BerBer, to je spojení úžasně precizního řemesla a krásných barev a vzorů. Moc ráda mám obchůdek U AJDONYHO. Typča šije fantastické věci na Barbie a Kena. Já pro to mám slabost, s oblečky na Barbie jsem na Fleru začínala.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
To je těžké, ale když jeden, tak jeden: vesta Katniss. Je inspirována vestou, kterou má na sobě Katniss Everdeen z filmu The hunger game: Catching fire (který jsem mimochodem nikdy neviděla). Vymyslet způsob, jak docílit tohoto tvaru, byla velká zábava i utrpení.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Jsem sice poslední v pletací řadě, přesto nosím spoustu svých věcí – čepice, nákrčníky, ponožky, 2 (fantastické) halenky a dokonce jeden svetr. Ten je nový, z alpaky a zamilovala jsem si ho hned. Naši starší kluci si ho zkusili a už si vybrali klubíčka na svoje svetry, alpaka je prostě neodolatelná.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Nic hmotného nevzniká, když chodím po horách, plavu v moři, poslouchám jazz, hraju na klavír, zpívám, piju černý čaj, čtu… Jinak taky šiju (zatím k dokonalosti daleko) a pokouším se o krasopis (povětšinou marně). A mám ráda cizí jazyky a genealogii. A sen naučit se pokládané vlny.

Jak vypadá váš ideální den?
Mám ráda dny, které nejsou roztrhané – kdy neodbíhám od jednoho ke druhému (ať už jsou to děti nebo činnosti) a nezůstávají za mnou všude nedokončené věci a myšlenky. Není takových dní moc, ale málo jich taky není. Díky za ně.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Pokračovat jako doposud a opět se pokusit aspoň o něco zmenšit množství nasyslených klubíčkových zásob. :D