Katka z profilu Kaba je specialistka na ruční práce. Pletení nebo háčkování? Není problém. Horké léto se pomalu střídá s barevným podzimem, už máte svůj podobně barevný a rozzářený nákrčník? Nebo rovnou celý set i s čepicí?

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Katka. Nedávno jsem překročila čtyřicítku, ale lidé říkají, že jsem praštěná jako v šestnácti a nechovám se přiměřeně k věku. Asi ano, v hlavě jsem stále tak trochu dítě. Naštěstí je tu pubertální dcera, milující muž a křeček až tři křečci, kteří to všichni tolerují… :o)

Jak jste se dostala k tvoření?
Určitě díky babičce a mamince. Od malička jsem obdivovala babiččino vyšívání a pletení, maminka se zase věnovala šití. Vybavuje se mi nedělní film pro pamětníky, čaj a chleba s marmeládou nakrájený na kousky (protože tak to maj děti prostě radši :o)).
Tenkrát nebylo, co se módy týče, příliš na výběr, snažily se vymyslet něco pěkného, spíchnout šaty a tak. Moc ráda jsem šmejdila po starých skříních, kde měla babička letité a nádherně zdobené knoflíky, šicí potřeby, různou galanterii… Dodnes je to na stejném místě. A co teprve ten krásný skleník, kde nahoře byly vystavené hrníčky a dole schované příze z angorských králíků. Ručně obarvené, pěkně zatočené do přadénka a seřazené podle odstínů. Když byla v některých protkána zlatá nitka, to byl pro mne teprve poklad. Myslela jsem si, že je to skutečné zlato. Tady asi pramení moje láska k pletení a háčkování.
Babička mi vždycky věnovala zbytky z upleteného svetru a učila mě nabrat očka na jehlice, první hladce obrace… Nejvíce mi utkvělo v hlavě jedno její velké moudro nebo spíše rada. Totiž, abych dělala věci vždy pořádně, s největší pečlivostí a trpělivostí… „Kačenko, i z rubu by to mělo vypadat pěkně, všechny nitky musíš hezky zatáhnout.“ A o to se snažím i dnes.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Tvorbě se profesionálně nevěnuji, chodím do běžného zaměstnání. Právě proto je to pro mne změna, relax a radost. Těžko spočítat, kolik času jí věnuji, je to různé… Možná tak 2–3 hodiny denně a o víkendu déle.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Převážně háčkuji, v menší míře pak pletu. Háček mám oblíbený proto, že se dá kamkoliv vzít s sebou, nepřekáží a háčkovat můžu třeba ve vlaku. Pletení mám ráda díky nepřebernému množství vzorů a triků s očky. Obě techniky střídám podle nálady.
Aby to bylo úplné, zmíním i šití a k tomu se váže můj druhý profil petite femme, v současné době věnovaný povlakům na polštáře.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Někdy přicházejí nápady jen tak samy o sobě a někdy plánuji výrobky už u počítače, kdy se probírám nabídkou těch měkkých pokladů. Vidím zase ty nádherné odstíny a už vím, co z jakého klubíčka vytvořím. Jenže potom přijde balíček…
S ním letím (pokud to jeho váha a velikost dovoluje :o)) domů, postavím si ho do obývacího pokoje a jdu si uvařit kávu nebo čaj. Je to takový obřad… Většinou jsem doma jen já, krabice, kafe a nůžky. Pomalu otevírám, abych si nešikovně nepřestřihla nitku… „Jé, ta je krásná… a tahle …a ten materiál!“ A všechno je jinak, původní, přesně rozvržený plán je tentam… Rozkládám si nábožně přadénka a vymýšlím různé barevné kombinace. Představuji si, co vznikne, jestli budu plést nebo háčkovat… A celý ten den a večer už se věnuji jenom klubíčkům.

Většinou začnu víc výrobků najednou a postupně je dokončuji. A když v televizi náhodou běží pohádka s Libuší Šafránkovou, nemůže to být lepší. V tu chvíli si tak trochu vytvářím svůj vlastní svět a utíkám pryč od toho reálného, který není vždy nejpřívětivější. V tom mém jsou šťastná zvířata, zdravé děti, tolerantní lidé a především spokojená příroda. Zní to jako klišé, ale moc bych to tak chtěla.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Většinou dám na vlastní intuici a vkus. Samozřejmě však beru na vědomí názory mých nejbližších a považuji je za důležité. Ptám se, jestli se jim to či ono líbí a jsem ráda, pokud tomu tak je. Pokud ne, je dobře, že se nezdráhají říct i opačný názor.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Tak to by byl opravdu dlouhý seznam. Je zde tolik šikovných lidí, až žasnu… A každý má svůj obor, svou techniku, svou soukromou lásku. Zmíním tedy pouze několik tvůrců, kteří mi přišli na mysl jako první. Miluju vrajovi a jejich vyřezávaná zvířátka… Tak čistá a něžná práce, ráda se dívám na jejich ptáčky v hnízdě. Tvůrce se jménem AMA není nutné představovat – tolik nápadů a krásných drobností, některé mám také doma. Potom je tu značka T E L L A – překrásné obrázky a kresby. Paní Ivana Hrnčiříková… Překrásné vyšívané věci v kombinaci se lněnou látkou, to je opravdu pastva pro oko. Jako posledního do pětice tvůrců zmíním výrobce nádherných minimalistických kabelek by PURE. Líbí se mi kombinace kůže a dřeva a malba na kůži, opravdu klobouk dolů nad tímto řemeslem. Mohla bych pokračovat dál a dál, na mnoho mých oblíbenců jsem zapomněla… Tak alespoň takhle.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Možná by se slušelo zmínit nějaký bestseller, kousek, který se hodně prodává… Určitě by bylo několik nákrčníků, které si zákaznice oblíbily. Přesto jsem si v poslední době zamilovala šátek s pavučinkovým vzorem. Je to taková něžnost, lehkost a křehkost v jednom, díky přízi, ze které je vytvořen. Stále více začínám tíhnout k přírodním materiálům, jako je alpaka, vlna, merino nebo hedvábí. Je opravdu radost se jich jen dotýkat a cítit jejich vůni.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Musím přiznat, že z větší části jsem spíš ta kovářova kobyla. Moc ráda bych si uháčkovala něco i pro sebe, ale vzhledem k pracovní vytíženosti a kvůli objednávkám od mých zákaznic na to mnoho času nezbývá. Přesto mám několik kousků, které nosím velmi ráda. Tak pět jich určitě bude. :o)

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Jak bylo zmíněno, času mi mnoho nezbývá. Pokud přece jen ano, ráda kreslím, snažím se probouzet k životu starý nábytek a moc ráda fotím. Mou velkou vášní jsou květiny a ruce umazané od hlíny, to je to pravé. V bytě zaujímají nemalou část a každý ten pokojový kamarád má své trefné jméno, které vymýšlíme s dcerou podle toho, co se ke kytičce hodí. Už nesmím do květinářství, protože pokaždé něco přinesu a doma už skoro není, kam kamaráda umístit… :o) Když prohlížím Fler, mám chuť zkusit úplně všechno – práci se dřevem, linoryt, malbu, vyšívání a výrobu kabelek. Ale to všechno bohužel nejde… A určitě mi dá mnoho tvůrců za pravdu, že by si také přáli, aby den byl delší a na tvoření zbývalo o mnoho hodin více.

     

     

Jak vypadá váš ideální den?
Jeee, opravdu si mohu i představit ideální den? Tak to vidím úplně jasně: Mám hezký vesnický dům, který má pořád tu starou velkou zahradu s jabloněmi a trochu vysokou trávou. Má původní laťkový plot a všude to bzučí. Mezi stromy visí vyprané povlečení s modrobílým proužkem, krásně voní a já mezi ním procházím pořád a pořád, abych cítila tu krásnou svěží vůni čistého prádla, jako když jsem byla malá holčička a maminka prala. Sedím si potom na lavičce u domu s hrníčkem kávy nebo čaje a ještě se tak pomalu probouzím a rozkoukávám. Mezi stromy a květinami prosvítá to krásné ranní, měkké světlo a ptáčci dávají vědět, že jsou připraveni na nový den. Většinou jsou to sýkorky a hádají se. Říkáme jim ozdobičky, protože přesně tak vypadají v zimě na holých větvích. Tak krásná chvilka – nedá mi to a musím jít pro foťák a vyfotit si několik květin v protisvětle. Zachytit tak kapky rosy na hlaváči, chrpě nebo kopretině… Sluníčko sílí a světlo se pořád mění. Tohle jsou ty chvilky, které by si měl člověk schovat na horší časy jako takový ohříváček, jak říkal pan Hrušínský… :o)

A už sedím na lavičce, piju kafe a na zemi se ohřívá náš pes. Na stole je košík s hromadou barevných klubíček, ale já už přesně vím, co budu plést nebo háčkovat. Zasednu k práci, den přirozeně plyne a hele… Půlka šály je hotová. Teď je čas věnovat se vaření a domácím úkolům… Odpoledne se zase vrátím k pletení. Všichni se vracejí domů z práce a ze školy, ještě stihnu okopat mrkev a zalít zahrádku. Zbývá ještě spousta času na práci při lampičce… A pak zazvoní budík a slyším: „Kačenko, vstávej, musíme do práce…“

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Asi nemám nějaký přesně daný plán, nejspíš se bude práce ubírat v podobném duchu jako nyní. Záleží na času, který budu moci činnosti věnovat. Ráda bych se více přiblížila k přírodním materiálům, jak bylo zmíněno, a vlastně i nejnovější výrobky s tím korespondují. Jinak se budu stále snažit tvořit nové věci, možná budou novinky i z jiného soudku, než je pletení nebo háčkování… :o)