Původ slova inspirace vychází z latiny a v překladu znamená „vdechnout“ (in-spare). V běžné řeči představuje podnět, nápad, vnuknutí, tvořivé nadšení, nával kreativity. Tolik Wikipedia. Ale zamýšleli jste se někdy, kde pramení všechno to množství kreativity a inspirace, kterou na Fleru nacházíte? Co stojí v pozadí naší tvorby, jaké jsou třeba příběhy za tím nádherným náhrdelníkem nebo náušnicemi, které vás tak magicky přitahují? Možná je to energie, která stála u zrodu a se kterou nic netušíc rezonujete. A možná je to obyčejný příběh.

Cínařský Fler klub si povídal o tom, co vdechlo život některým zdejším šperkům a podělil se s námi o příběhy, díky kterým vznikly...

Strom poznání  - Dag

Stromy se v mé tvorbě opakují velmi často, souvisí to s mou potřebou mít kořeny, někam patřit, když mi to částečně bylo odepřeno.

Proto jsem se začala zabývat genealogií a pátrám po svých předcích a vytvářím rodový, genealogický strom. Každý den pátrám v matrikách a každý objevený nový člen mé rodiny, můj předek, je pro mě jakýmsi podnětem vytvořit něco, co se pojí s emoční vazbou na tyto lidi v mém životě, které poznávám tímto způsobem.

Takže ne náhodou jsem po nových podstatných informacích o mém pradědečkovi, který mě od narození /s prababičkou/ vychovával, vytvořila tento jednoduchý „mužský“ strom, jako vzpomínku na něj.

Podnětem k tomu byly v tomto případě spíše barvy než minerály, nebo možná obojí… – rudý rubín jako láska, zelený vltavín jako naděje.

 

Vltavínový prsten - Aqua – tiffany

Můj příběh není tak úplně můj, ale dotýká se mne pokaždé, kdykoliv otevřu svůj kufřík plný vltavínů. Před několika lety jsem vyrazila s manželem a dětmi na výlet do jižních Čech a cestou jsme, spíše jen tak ze zajímavosti, dojeli do Chlumu nad Malší, do lokality blízko pískovny, kde se údajně dají najít drobné vltavínky.

Celé jsme to pojali jako rodinnou hru, dětem jsme ukázali, co hledat, a tak jsme strávili pohodové hledačské odpoledne. Každý jsme našel menší či větší kousek a obzvlášť děti jásaly nad každým nálezem nadšením. Cestou zpět jsme se zastavili v Besednici, ve vesničce známé právě díky vltavínovým nálezům. Zde má každý zahradu několikrát přeoranou, aby ani jeden vltavín v zemi nezůstal.

Při hledání správné cesty jsme se zapovídali u plotu s jednou starší příjemnou paní. Děti se jí chlubily svými nálezy, my jsme se na sebe podívaly a pak nastalo něco, co se moc popsat nedá, něco jako porozumění, pochopení, empatie. Byla jsem pozvána dál a dozvěděla jsem se, že této ženě zemřel před časem manžel, který vltavíny celý život sbíral, třídil, vážil, popisoval. Měl doma neuvěřitelnou sbírku vltavínů velkých, malých, ježatých, kulatých, malých střípků i neuvěřitelně raritních velkých kousků z nejrůznějších lokalit... Besednice, Ježkovna, Včelín, Krasejovka, Nesměň, Ločenice a další. Odpoledne se protáhlo do večera a výsledkem byl začátek přátelství a kufřík drobných vltavínů na mém klíně.

Kdykoliv vytvářím vltavínový šperk, vzpomenu si na milou drobnou paní za plotem a na lásku, se kterou její manžel vltavíny opatroval. Ta láska zůstává v každém z nich.

 

Vesmírný let - Matamity

Už od mládí se vrací sen, kdy létám vesmírem. Někdy ve vesmírné lodi, jindy jen tak, ale vždy sama. Rychlost letu se mění bez mého přičinění, a tak se chvilky krásných pocitů mísí se strachem z neznáma...
Budím se hrůzou, když se propadám černou dírou, která nemá konce. Sen se mi naštěstí zdá, pokud je tělo vyčerpáno nemocí nebo jinými vlivy, a tak jsem ho již pár let nesnila. Nestýská se mi.


Cesta duše - Ana Hata

Co se s námi děje, když spíme? Zdají se nám pouze sny, anebo jsou to snad cesty do jiných časů a míst nebo do našich paralelních existencí? Já jsem přesvědčena, že v nočním klidu a uvolnění našeho spícího těla a klidné mysli naše duše opouští tělo a vypravuje se na své noční, často vzrušující cesty. A o tom je můj skutečný příběh:

Před několika lety jsem během své cesty za duchovním poznáním velmi krátkou dobu experimentovala i s cvičením pro dosažení tzv. "mimotělních zážitků", v noci, po ulehnutí do postele. Krátce na to onemocněl můj táta a za pár měsíců zemřel. Během krátké doby na to jsem v noci, během spánku, zažila něco neobyčejného, zvláštního a krásného, co ve mně už několik let zůstává a zahřívá mi srdce pokaždé, když si to vybavím.

Jedu jakýmsi výtahem nahoru, je nás tam více, ale neznáme se a je s námi někdo jako náš průvodce. Zastavíme na patře, kde nám průvodce ukáže transparentní, skleněnou zeď. Za ní jsou bytosti - vypadají jako lidé. Je jich tam spousta a "tlačí" se dopředu, směrem k nám, abychom se uviděli. Spatřím svého tátu. Setkají se nám pohledy, on se usmívá a zamává mi. Uvědomím si, že je v pořádku. V tu chvíli mě překvapení tohoto zážitku vrací zpět a já se "budím". Zvláštní vibrace a pocity a teplo v srdci ve mně zůstává.

Jsem přesvědčena, že nám bylo umožněno potkat se, ujistit se, že ti na druhé straně jsou v pořádku. A já jsem se opět ujistila, že smrtí to opravdu nekončí. Byl to opravdu silný a krásný zážitek, za který jsem nesmírně vděčná.


Duše s naším tělem zůstává během těchto cest pořád spojená tenkou stříbrnou energetickou nití. A to symbolizuje právě tento šperk: „Cesta duše“.


Nový svět - Modrý květ

Tenhle šperk vznikl jako soutěžní příspěvek v rámci meziklubového klání MaŘeNa za kovovou sekci Mařena - kovářova kobyla, na téma Kosmické a fantazijní světy, aneb všechno je jiné... - Nový svět.

Náhrdelník se mi natolik zalíbil, že se natrvalo usadil v mém šuplíku s poklady. Ráda se na něj dívám a prohlížím si jeho tajuplnost, kterou mu dodává zejména drahokam z křišťálové destičky lodolitu se sagenitovými vlákny. Při bližším pohledu na šperk pozoruji zajímavou "krajinu", kterou tvoří hornina na spodu křišťálu, jemně protkaná sagenitovým vláknem, jakoby to byl jiný svět.

"Je svět, ve kterém žijeme, jediný? Existují skryté světy mimo oblast lidského chápání? Kolik existuje vesmírů? Chápeme teorii superstruny? Jsme skutečně vyspělé bytosti? Jsou to jen fantazie a nebo skutečnost? Kolik rozměrů má prostor?"

 

Slůně - Futetka

Jednoho dne jsem se dočetla zprávu: "4. 2. 2014 se v ostravské zoo narodilo slůně. Bohužel se dosud nenapilo mateřského mléka." Miluji zvířata, zvlášť některá, a sloni mezi ně rozhodně patří. Sloni jsou úžasní tvorové, a připadají mi jako z jiného, moudřejšího světa. Od zvířat bychom se v mnohém mohli učit. Nyní šlo o mládě, slůně, a ještě k tomu z blízké ostravské zoo ... zasáhlo mě to. Nedokázala jsem na to přestat myslet. Neustále se mi honilo hlavou, jak to všechno dopadne a zda slůně přežije.

Vyrobila jsem šperk se slůnětem a vystavila na různých místech, abych také dala všem vědět, co se děje. Dál jsem sledovala zprávy a novinky o slůněti a držela palce. Vše bylo tak nejisté! Naštěstí vše dobře dopadlo.
Dnes je slůně čilé a zdravé a šperk si zakoupila paní z Ostravy, která se o slůně také zajímala :-)

 

Afrika, Afrika, Afrika - Zanky

Sen, který si nosím celý život v sobě, je Afrika a snem asi už zůstane. Tento sen je tak velký a má tolik podob, že jsem nakonec zvolila jen obrys kontinentu, protože je v něm obsaženo vše:

Kilimandžáro. Sahara, Kalahari, řeka Kongo, Viktoriiny vodopády, jezero Tanganika, tropické deštné pralesy, horské gorily, šimpanzi, Egypt, pyramidy, Údolí králů, Nil, Kapské Město, skoro miliarda lidí, safari, Keňa, Tanzanie, hroši, sloni, rezervace, lvi, film Vzpomínky na Afriku, Sahel, adopce na dálku, mys Dobré naděje a naděje, že se vše v dobré obrátí.

 

Světelné úkazy - Mandari

Je po dešti, tma se rozhostila všude kolem. Jedu svou oblíbenou cestou. Proti mně jen občas prolétnou dvě žhnoucí oči míjejících aut. Rozprostírá se mi v duši klid a najednou to uvidím...

Nepopsatelná krása - světlo z mého auta se odráží od mokré cesty a na okolních stromech, lemujících cestu po obou stranách, kouzlí neuvěřitelné světelné obrazce.

Kdyby jen šlo tento nádherný světelný pohyb alespoň na okamžik zachytit...

 

Srdíčko a náušnice na poslední chvíli - Waso

Byla jsem na chatě, měla jsem dovolenou. Najednou jsem si uvědomila, že budu mít ten den večer setkání spolužáků po 5 letech z ekonomky. Moc se mi nechtělo, ale když jsem zjistila, že nějaké slušné oblečení na chatě mám, sic růžovo-hnědé, manžel zůstal v Brně a večer bych trávila sama se psem, tak jsem se rozhodla, že na sraz vyrazím.  Dám se do pořádku... ale co za doplňky?! Všechny šperky mám doma :o(. Zahrabošila jsem v krabičkách a rozhodla jsem se na poslední chvíli, že si vyrobím něco na krk a na uši v růžové barvě. Cínování jsem měla s sebou, to tahám pořád sem tam. Mé rozhodnutí stálo za to. Na sraz jsem kvůli cínování přišla sice o 2 hodiny později, ale mé srdíčko kolovalo po spolužačkách. A náušnice také - našla jsem si dvě zákaznice :-)

A moje milé růžové srdíčko a náušnice, dělané na poslední chvíli, mi přinesly zákaznice ještě o týden později na narozeninách. Dokonce o náušničky, které jsem milovala, jsem přišla při prodeji jiného šperku. Byly mi totiž  sundány z uší a už nevráceny s výkřiky: „Ty mi sluší, ty chci.“

Tak co, nevyplatí se jít na sraz spolužáků na poslední chvíli? :-)


Okoun - Melvys

Jedním z mých oblíbených šperků je prsten "okoun". Nemá nic společného s rybou, jen prostě okouní.

Oči mě vždy fascinovaly. Od té doby, co jsem objevila skleněné kabošony ve tvaru lidských i dračích očí v nejrůznějších barvách, se jich nemohu nabažit. Moc ráda je zpracovávám jak do prstenů, tak do přívěsků.

Tento prsten je pro mě třetím okem. Dvě oči jsou prostě málo. Když chci někoho zaujmout nebo pobavit, dám si prostě dlaň na tvář tak, aby oko-prsten bylo na místě mého skutečného oka - a mám každé jiné. Někoho to děsí, někomu se líbí, ... reakce jsou různé, tak jako my, lidé. A to mě na tom všem právě baví :-)

 

Možná i vy máte příběh, který byl na začátku vzniku vašeho šperku.

Ať už jste jej předali šperkaři ke zpracování jako zákazník, nebo jste sami autorem takového šperku, rozhodně nás váš příběh, sdílený pod tímto článkem, potěší :-)

 

Úvodní foto: Návštěva od perezovky: O víkendu jsme navštívili sestřenici v Praze. Ukázala nám vše, co jsme znali jen z knih. Kávu jsme pili ve Slávii a na dortík šli do Louvru. Potom nás vzala na nákupy na Václavské náměstí, na další zákusek a do divadla. Na konci dne jsme zjistili, že už nemáme ani na vlak domů. Bylo nám trapné jí to říkat, tak jsme se s ní rozloučili před vlakovým nádražím a čekali, až zmizí v davu. A s rukama plnýma nákupních tašek jsme šli ... stopovat :-)