Máme ho každý. Nějaký ten koutek, část stolu v obýváku nebo nohy postele... prostě to místo, kam zalezeme, když chceme něco vytvořit. Jak rostou naše zkušenosti, "rostou" zpravidla i naše pracovní místa. Ale i za úspěchem světových dílen stojí někde v začátku ten první "pracovní stůl". A co to stojí sil, aby ho člověk měl! Zajímá vás, jak a kde vznikají vaše vysněné a oblíbené výrobky? Zaposlouchejte se do vyprávění a prohlédněte si pracovní koutky některých z vás :-)

Někteří pojali naši prosbu o sdílení stručně, někteří se rozepsali. O tom, jak jejich koutky vypadaly jen chvilku před vánočními svátky, nebo i o tom, jak těžké bylo si vůbec v životě možnost tvořit vydobýt. Jenže - když se chce, všechno jde. Tak ať  i vám se "chce"  po celý letošní rok!

KAREL A HYNEK

Musíme popravdě říci, že náš pracovní stůl lze již těžko nazvati stolem... neb ono ho není ani vidět a jen my, otrlí znalci našeho prostoru, víme, že tam někde je a jak asi vypadal :-) Takže poté, co jsme na chvilku odložili naše jehly, bavlnky, flitry, stuhy a další poklady všeho druhu, se již těšíme na návrat!!!
(Jen Karel už teď vyhrožuje úklidem.....)
Nu což.

 

Chala

Před rokem touto dobou jsem neměla vánoční náladu. Sice jsem napekla... nachystala dárky...ale v duši bylo truchlivo. Nějak se toho sešlo najednou příliš mnoho smutného na to, abych zpívala dudlajdá. Domácnost poněkud upadala a všude kolem byl děsný binec. Děti naštěstí pochopily, že maminka je "na nervy" a "nemá na nic sílu" a snažily se spolu se svým tátou mi to všechno co nejvíc ulehčit. Vánoce proběhly co nejlépe to šlo, nicméně během zimy příliš radosti nepřibývalo, spíš naopak. A pak s jarem...pomaloučku...jsem začala šít...tvořit...vymýšlet...a odpočívat u toho... V červenci mě dcera přiměla otevřít obchůdek na Fleru...
Musela jsem ztratit hodně nervů a sil, aby mi došlo, že potřebuju začít tvořit. Teď s tím nemůžu přestat. Domácnost poněkud upadá a všude kolem je děsný binec. Děti si stěžují, že bavlnky, plst, jehly, knoflíky a spousta dalších nezbytností zabírají půlku sedačky. Dokonce složily báseň, která začíná "Co mámu chytlo šití, není to tu k žití". Zároveň mi ale fandí a můj fler-rank kontrolují rozhodně častěji, než já.
Letos jsem cukroví nenapekla. Ale vánoční náladu mám už od července :-)

 

tihla

...a její předvánoční, odkládací pokoj nad garáží. I tam může být dílna, ne? ;-) Jen v předvánočním kalupu tam sotva už zaparkujete cokoliv navíc...

 

carraro

Když jsme se stěhovali do nového domku, vůbec jsem se šitím nepočítala a žádnou pracovnu neplánovala. Nový dům, dvě mrňavé děti, zahrada po zásahu těžké techniky…. prostě jsem měla jiné priority. Ale můj průmyslový stroj Textima se přesto stěhoval se mnou, jen chvilku sloužil jako odkládací police. 
Po čase jsem začala nejdříve syslit látky v pokoji původně určeném pro dceru, proběhlo několik zásahů a úklidových akcí, dát tomu všemu nějaký „ tvar“. Poslední velká stěhovací akce proběhla letos v létě. Dcera chtěla svůj pokoj sama pro sebe a nechtěla v něm akceptovat mé tvořivé skladiště. Nebudu vám popisovat akci, při které následovalo vystěhování obrovské knihovny... ale výsledkem je pracovna. Pracovna, kde mám materiál ve skříních, kde mám stůl, žehlicí prkno a všechny ty šicí stroje.
A proč už mám všechno ve skříních? No máme dost koček. A kdo je má také, už ví. Ty kočky berou každý odložený kousek látky jako výzvu k vytvoření pelíšku... :-)

 

Každý si přeje vyplnit svá přání, ať už jsou jakákoliv. Například já jsem od přírody děsný nervák a v prosincový čas již poněkolikáté řeším otázku – jak udělat zkoušky, uspokojit všechny zákaznice, upéct nějaké to cukroví a nakoupit malé potěšení pod stromeček pro mé blízké? Svým způsobem to jsou všechno pouhá přání, která čekají na své naplnění.  Když jsou ale na všechny tyhle věci jen tři týdny, je to proklatě málo. Nejdůležitější ale je si uvědomit, kdo za vámi stojí – jejich přítomnost a podpora vás nakopne, úsměv a vlídná slova vykouzlí klid v duši i vám. A pak se klidně může stát, že bude 23. 12., budete mít 5 zkoušek úspěšně za sebou, šperky vyrobeny, balíčky odeslány, dárečky nakoupeny, cukroví uloženo v krabicích. Po týdnech ve stresu a s neklidným spaním není třeba nic jiného, než se s těmi blízkými posadit k vánočnímu stromečku, pustit pohádku, prožít krásné svátky a svou přítomností jim tiše poděkovat za to, že jsou. Oni nás totiž mají rádi. Kruh se uzavřel, přání se vyplnila 

Co se týče mého pracovního místa o adventu: Můj stoleček se všemi zbytky fima, kostičkami a vykrajovátky se během vánočních svátků stává mým útočištěm. Přes Vánoce každý rok realizuji nové nápady a vždy se moc těším na to, jestli opravdu vznikne nová věc/minikolekce apod. Během Vánoc mi tu voní cukroví, hrají pohádky a jsem obklopena přímo božským vesnickým klidem, kdy se stačí podívat z okna a vidět srnečky a zajíce. Po Štědrém dnu tady bude opět nepřehledno, protože se tvoření můžu věnovat jak dlouho chci a nejsem ničím nucena ten bordýlek uklízet. Nádherné to svátky!

 

Atelier stříbra

Můj pracovní binec narostl do obludných rozměrů. Jen pracuju a pracuju a pracuju a.. uklízet se bude někdy potom. Zatím ještě vím, kde co je a rovnou po tom sáhnu. Naštěstí!
Nejhorší je, že je mi v tom úžasně fajn. Uklidím to jen kvůli vrstvám, že bych ztratila orientaci, jinak je to  úplně v pohodě... :-)


 

Justka

Měla jsem dílnu samozřejmě nádherně uklizenou, podlaha se leskla nikoliv díky letovacímu oleji, ale čistotou, zobat by se z ní dalo, stůl dokonale uspořádán dle principů Feng-Šuej a zároveň dle Lefingwellova psacího stolu...... tj. vše usazeno ve svém sektoru..
Ale abych vyhověla představám o bohémském tvoření - na rychlo jsem spíchla jedny náušnice a výsledek je myslím znát :-)

 

Nady

Celý pracovní prostor nemá ani metr čtvereční, překážka to ale není, možná spíš výzva. Jako překážka se to ukazuje až ve chvíli, kdy se chci najíst a není kde. Druhou překážkou, na kterou narazí každý, kdo bydlí v panelácích apod. je dilema, kdy tepat a kdy ne. Protože ať se snažíte sebevíc, ten zvuk se stejně ponese, obzvláště pak železobetonem. Pár minut denně žádné sousedy ještě nezabilo, mnohem víc to deptá mého muže :)
Nejvíce sil mě ale stojí nenakupovat pořád další materiál a nejvíce nervů to neustálé hledání toho či onoho. V tom malém prostoru to nejde moc dobře organizovat. No dobře, jde. Ale pekelně to zdržuje od práce :)


 

měďák

Dílna je pro mne místem, kde trávím většinu času. Jsem rád, že z ní mám alespoň výhled do okolní krajiny a na kolemjedoucí vlaky. Mohu přemýšlet kam jedou, mohu si představovat osudy a příběhy lidí sedících za okny...
Pozoruju padající vločky a v létě mraky na jasné obloze. Občas se ukáže srnka, projde se po perónu, nebo volavky letící severojižní trasou...

 

Eire

Třídění zdar aneb Šuplíčky, sáčky a mističky!
Jelikož zatím nemám vlastní dílnu (ale už půl roku se chystám, že konečně bude), tvořím převážně na naší velké posteli. V nočním stolku místo romantických dárečků schovávám moře a moře sáčků s roztříděnými poklady. V jednom šuplíku jsou všechny kamínky, v druhém komponenty a skleněné korálky, takže je mám pohodlně na dosah ruky. Materiál, který nepotřebuji tak často, leží v jiné skříni, opět roztříděný v šuplících a sáčcích (bez roztřídění bych se v těch svých pokladech asi nedokázala vůbec orientovat).
Při samotném tvoření ale většinou vysypu všechny potřebné sáčky na postel, před sebou notebook a pustím se do práce. Abych pak nespala jako princezna na hrášku, používám systém čajových mističek - jednu mám na běžný odpad, druhou na stříbrný odpad, třetí na korálky a dalších asi deset na to, co je zrovna nejvíc potřeba.
Aby bylo jasno, tu špinavou práci, jakou je pájení nebo patinování, samozřejmě v posteli nedělám. To chodím ještě do dílny k tatínkovi :-)

 

dream handmade

Přebývám v malém pokoji 3x5 metrů. Ten je (obzvláště teď před Vánoci) narvaný k prasknutí. Ke svému pracovnímu stolku doslova přeskakuji stohy krabic a kufříků s materiálem a pomůcek na focení. Na svém maličkém pracovním stole se učím, vyrábím a pracuji na počítači. Často dělám všechny tři činnosti zároveň a ne a ne se tam vejít.
Pokud si příští rok pořídím ještě nějaký materiál, začne mi asi vypadávat oknem. :-D

 

soshedid

Pamatuju doby, kdy jsem se o pokoj i stůl dělila s mladším bratrem a jakékoli tvoření jsem musela uklidit, abych si mohla napsat úkoly já a nebo on. Ale v tvoření mě to nezastavilo.
Bydlení vysokoškoláků obvykle také neoplývá prostorem, tak jsem tvořila na posteli a občas spala jako princezna na hrášku. To když v posteli zůstalo několik zatoulaných korálků. Takový rokajl přilepený na zadečku, kterého si ráno jako první všimne někdo jiný než vy, je fakt rajcovní ;)
Po škole jsem se vrátila zpátky domů, abych měla zázemí, než dám do pořádku byt, do kterého se snad v létě nastěhuju. Po velké spoustě let se mi ale uskutečnil jeden malý sen - mám vlastní pokoj. Tedy pokoj, od návštěv slýchám, že je to spíš ateliér s postelí :). A mít jen jeden stůl abych musela rozdělanou práci pořád uklízet? Ani náhodou. Konečně jsem na to vyzrála. Stoly mám prostě dva!

 

Dílnička kocourka Mourka

Můj milý pracovní stolečku! Jsi mé nejmilejší místo, kde trávím nejvíce času, a patří jen a jen mě! Vyhradila jsem Ti koutek v kuchyni, kam bych tě také jinam dala, když je nás doma pět?! Poslední týdny jsi byl zavalený hlínou, barvami, prachem, nástroji a vznikala na tobě hliněná díla, která postupně ožívala.
Když Ti teď píši, blíží se Advent. Umyla jsem tě - a najednou jsi se stal odkladištěm dopisů, notebooku a různých jiných věcí, které potřebuju mít na očích. Ale i to se změní! Na Štědrý den na Tobě nebude ani smítečko! A vedle Tebe bude stát vánoční stromek. Tam, kde stával dříve, je  totiž letos klec s papouškem...


 

VeronikaArt

Opřena o zeď posílám pozdrav ze svého ultraminišpajzoatelieru o vánocích  :-) Šťastný nový rok!

 

A.J.A

Můj miniprostůrek v obýváku už je na fotce napůl poklizený - vlastně nejde ani tak o uklízení, jako o přemísťování. Mladší synek ještě studuje a já netrpělivě čekám až se osamostatní a uvolní mi nádherný pokoj s jednou stěnou celou prosklenou... A tak zatím mám jen ten kout v obývacím pokoji a trpělivě šoupu sedačkou.
A má hrnčířská dílna? Tak ta je na rozdíl od šperkařské udržovaná v pořádku - tam to totiž jinak ani nejde 8-)


LucieVV

Na můj pracovní stůl a zdi kolem něj se vejde úplně všechno, co při práci potřebuju: papíry, tužky, knížky, fotky mé rodiny, kalendář s Fridou, díla mých kamarádů, vzpomínky z cest, vzpomínky z vernisáží, trochu výpočetní a jiné techniky. Nad vším pak bdí shovívavý úsměv mého miláčka Paula Klee (viz nástěnka vpravo dole).
Má to jediný háček - stůl využívám jen k redaktorské, občas překladatelské práci a k adjustaci svých děl. Maluju totiž zásadně na zemi... :-)

 

Tomáš Holub

Můj kreativní prostor se nachází v podkroví našeho domu. Okupuji stísněnou chodbičku nad schodištěm, kde mám svůj „malířský aťas“, sestávající z přeplněného stolečku a děsně nepraktického, kinklavého malířského stojanu. Hned vedle je moje domácí kancelář se šesti metry čtverečními, kam se musí vejít všechno, co potřebuji ke své práci designéra, a tak to trochu přetéká. Mám tady spoustu vzorečků různých materiálů, odřezky prkýnek, vzorky látek, tapet, všemožné katalogy… Tady pod střechou se rodí mé nápady, které vizualizuji, abych je mohl prezentovat klientům. A tak lepím koláže, skicuji, nebo rýsuji na počítači.
Moje práce je hodně kreativní, stejně jako malování, a tak vlastně ani nedělím čas na pracovní a volný. Když jsou nápady, prostě tvořím. A těch pár metrů čtverečních k tomu, věřte, stačí :)
…teda zatím
… no - s odřenýma ušima… :)

 

Jitka STUDÉNKOVÁ 2D

Výhodou jednočlenné domácnosti je to, že si svůj prostor ovládáte, jak chcete. Nikdo vás neomezuje.
Nevýhodou jednočlenné domácnosti je to, že si svůj prostor ovládáte, jak chcete. Nikdo vás neomezuje. Postupně expandujete do celého prostoru a ten se naplní vším, co teď doopravdy nutně potřebujete mít po ruce. A tak v žádném případě nemá cenu cokoli sklízet. Časem se celý byt stává tvořivým koutkem.
"Co mě to stálo nervů a sil (ale mám to!)" Tak tento titulek se pak třeba může vázat k výběru typického místa, kde tvořím. Co vlastně mám fotit?
Mandaly dělám na počítači - ten mě spolehlivě přivázal ke stolu neb je stolní, s korálkama a drátkama zalézám na svůj gauč a poslouchám při tom televizi, šiju na kuchyňském stole. Šicí stroj zabere nějaký ten prostor, tak jsem přišla na báječný vynález: na žehlící prkno si dávám velkou a dost těžkou desku a mám z toho nastavitelný střihací stůl. Ten taky využívám na práci s papírem. Vyhovuje mi, že u toho můžu stát. S kreslením si zalézám do postele s velkými deskami, k malování beru namilost zase kuchyňský stůl. Malířský stojan mám složený v koutě. Pak mám ještě jeden zajímavej pracovní koutek. Ten se vyznačuje tím, že je pohyblivý. Pravda, jeho průměrná rychlost není nikterak veliká, ale zato mi poskytuje dostatek času na háčkování - jsou to vlaky.
Tak safra, co vlastně mám vyfotit? ... :-)

 

šárka rooya

Je to několik let zpátky, kdy jsem se učila vinout korálky u mistra skláře na ostrově Murano. Svůj kahan jsem tehdy neměla. Na Muranu u kahanu ze mě lil pot a já si s vinutím tedy automaticky spojila horké chvilky. Myšleno vlastně i obrazně, některé techniky mi daly hodně zabrat!
Když jsem si pak koupila svůj vlastní kahan Nortel Minor, vybrala jsem si logicky nejchladnější kout bez topení, protože kahan mi dílnu přece vytopí! Jenže Minor je při práci nejen tichoučký jako koťátko, ale taky chladný jako alpský ledovec. Nezbylo mi než přidat olejový radiátor a vymalovat dílnu sytě cihlovou, hřejivou barvou. Energetickou tečkou s výraznou mužskou energií jsou vtipné portréty Johnnyho Deppa, Seana Conneryho a Roberta De Nira z italské edice módního magazínu pověšené na zdi. A už jsem zase v teploučku :)

 

Natellka

Začínala jsem se stolem v místnosti o 12 čtverečních metrech. V tu dobu jsem dělala jen podmalbu a malé keramické drobnosti, takže kout a stůl v něm mi stačil. Teď, když pracuji s kůží a nejen s ní, potřebovala bych již vlastní ateliér nebo samostatný pokoj, ale nemám, takže zatím se spokojím s tím samým stolem a pár metry navíc kolem něj. A nad ním v koutku v kuchyni :)  A.. vůbec. Nářadí, kůže a jiný materiál se mi pokaždé vymykají z rukou a plíživě se roztahují do obýváku, chodby a zbytku kuchyně, až už tu není možné normálně chodit. A tak přichází úklid a pár dní pořádku. A pak zase... Občas mě to štve, ale co naděláte. Pracovat tak nebo jinak musím.
A tak pracuji! :)))

 

chochojana

Bydlíme v malém bytě 2+1 s dvěma malými dětmi. Tento pracovní stůl byl původně manžela, já jsem si ho občas jen půjčila a slíbila, že ho pokaždé uklidím, až skončím s prací. Nějak to nikdy nevyšlo, až mi ho raději manžel věnoval. I přesto mi to nestačí. Neustále bojuji s nedostatkem prostoru, s tím, že mi tam děti pořád něco odkládají a s tím, že se mi to nechce vůbec, ale vůbec třídit a uklízet. Neustále proto něco ztrácím a hledám. Je to nekonečné.
Přesto mě to nesmírně baví. Takto můj stůl vypadá po náročném závěru roku. Na zdi jsou manželovy rybářské úlovky, vypreparovaná hlava pstruha a velká lipaní ploutev a pod stolem v krabicích můj poslední velký úlovek - balík budíků a hodinek, který se mi podařilo získat a který váží přesně 14.370 kg.
Jestli se vám zdá, že nemůžete tvořit, protože jste něčím omezeni, tak se mýlíte. Já se ráda řídím tímto citátem:

Lidská mysl je schopna dokázat cokoliv, co si vymyslí a čemu uvěří"
Napoleon Hill

A tak to vidíte sami, jak to s tou ruční výrobou krásných věcí je.
Překvapeni?
Také jste měli takový finiš roku? Napište! ;-)