Hlavní roli v dnešním rozhovoru budou hrát kabelky a také pidižvici, kteří vám zaručeně přinesou štěstí. Vlastně ne, tu úplně nejhlavnější roli dostane jejich autorka, Kristýna. Ta vám to všechno vysvětlí a navrch prozradí něco o sobě...

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jsem samotářka. Nebo vlastně KikiBike a pidižvik jsou samotáři. Jmenuji se Kristýna. Zbožňuji pohádky a vůni vzduchu po dešti. Nesnáším, když mi někdo říká, co bych měla. Moc důležitá je pro mě svoboda, tvorba, klid a lidé, které mám ráda.

Jak jste se dostala k tvoření?
Tvořím odjakživa, nejblíže jsem měla vždy ke kresbě a pohádkám… Jiří Trnka, to je srdcová záležitost. K výtvarnu mě přivedla má maminka, fotografka.
(Mimochodem…pidižvik je naše společná práce. Já plstím a máma fotí.)

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Mám to štěstí, že je pro mě tvorba zároveň mou profesí. Jsem šťastná, že svému největšímu koníčku můžu věnovat všechen svůj čas. Možná už to ani není „kůň“, ale tak trochu posedlost.
Když zrovna nejsem KikiBike (nešiji kabelky), ráda kreslím nebo tvořím jinou technikou. Svůj volný čas věnuji většinou také tvorbě. Před nedávnem jsem si odskočila do divadla vyrábět kostýmy a loutky k pohádce.
Škoda, že má den jen 24 hodin, je toho hodně, co bych ráda poznala, zkusila, vytvořila.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Jako malá holčička jsem si přála mít za kamarády malé skřítky. Tak maličké, abych je mohla schovat do kapes od kalhot. Měla jsem strašně ráda pohádku Ronja, dcera loupežníka a ty malé „opelichané“ skřítečky. Někdy se mi o nich dokonce zdávaly v noci sny… Jako dospělá jsem si několik takových uplstila z ovčího rouna.
Když mi bylo asi 8 let, ptala se mě trenérka z gymnastiky, čím bych chtěla být, až budu veliká. Řekla jsem, že švadlenkou, a ona se tomu smála, že by byla lepší módní návrhářka.
Myslím, že v životě existují zvláštní náhody. Mám spoustu snů a bude asi docela sranda, jestli se někdy vyplní.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Asi žádný typický není. Novinky vznikají někdy spontánně a náhodou. Jindy je to delší doba a více přemýšlení, než přijde první kousek na svět. Tak to asi bylo s magnetickými ouškorámy.
Určitě ale existuje mezi jednotlivými výrobky souvislost. Obchůdek pidižvik vznikl v době, kdy jsem kreslila diplomovou práci, symbol pidižvika jsem vymyslela podle jedné z kreseb nosatého brouka. Logo dnes používám i na kabelky. A ručně vyráběné rámečky… Ty vznikly jako „následek“ dřevěných oušek a kabelek s kovovými rámečky, které jsem vyráběla dříve.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Nejdůležitější je můj vlastní, protože jsem hodně sebekritická. Má pro mě velký význam dívat se na to, co dělám, s časovým odstupem. Když to udělám, bývám většinou zklamaná. Je toho opravdu málo, co nemám po čase chuť šoupnout do koše.
Velice důležitý je pro mě také názor nejbližších a zpětná vazba zákaznic… V tom je Fler nezaměnitelný, úžasný.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Jsou to tvůrci, jejichž obchůdky mají svou „duši“ - Jou Jou, spradka, juteuse, z módní tvorby La femme Mimi.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Kabelky s magnetickými ouškorámy, protože vznikají s ohromnou dávkou času a píle… A je to něco, co běžně v obchodě nekoupíte.

Nosíte své výrobky nebo jste kovářova kobyla?
Jedna malá pidižvičí princezna bydlí u nás doma už dlouho. Jmenuje se Pomněnka a nosím ji pro štěstí. Chodí se mnou tam, kde je štístko potřeba – a opravdu je kouzelná!
Kabelky KikiBike mám tři, ale přiznávám, že jsem dlouho byla kovářova kobyla.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Hmmm… Tvořím. A když netvořím… Spím, nebo chodím do lesa na houby. A mám moc ráda, když trávíme s přítelem celé prázdniny ve Španělsku - jen tak v přírodě, mimo město, žádné starosti, spaní pod širákem… Snad se letos taky někam vydáme.

Jak vypadá váš ideální den?
Hledám v kouzelném pidižvikově lese malé víly.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Ráda bych spojila šitou tvorbu s kresbou, chtěla bych mít své vzory látek, vytvořit vlastní vizuální styl. Ale kdy to bude, to je zatím ve hvězdách.
Jediné, co vím jistě, je, že se chci tvorbou živit celý život. A je jedno, jestli budu navrhovat oblečení, vyrábět šperky, keramiku, kreslit… Chci mít jednoduše tvůrčí práci, která mě bude bavit.