Za jihočeskou značkou kabelek Kita.Kita stojí moc milá švadlena Jitka. Stejně jako mnoha jiným, i jí se díky Fleru podařilo splnit si sen a svůj koníček přetvořit na skutečné zaměstnání. Své barevné kabelky, každou jinou, šije dál s radostí a vděčností a jak říká, stále se posouvá dál. 

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Dobrý den, jmenuji se Jitka. Bydlím v malém městečku, které obklopuje spousta rybníků. Tím městečkem jsou Vodňany na jihu Čech. S manželem jsme vychovali dvě báječné dcery, Kateřinu a Adélku. Ty už jsou dnes dospělé a nebydlí s námi. Budují si svou kariéru, svůj život. I ony jsou tvořivé dušičky. Katka vyrábí korálky a Adélka lapače.
S tvořením mám nejvíc spojenou maminku, když pro nás zrovna něco nepletla, tak šila nebo háčkovala. První, co jsem okoukala, bylo pletení. Opravdu jsem pletení okoukala, protože jsem levák a pletu jako pravačka. Nejdříve jsem oplétala panenky a pak sebe. Mamka nás (mám ještě dvě sestry) naučila šít na šlapacím stroji, to bylo trochu složité, ale zajímavé. Ve čtrnácti letech jsem dostala šicí stroj Veritas a šiji na něm dodnes, jsme nerozlučná dvojka a nehodlám se jí vzdát. Tak ji občas vyčistím, promažu, pochválím a poděkuji, že to se mnou vydržela zase celý týden.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Mou technikou je šití. Základy jsem se naučila v učilišti. Člověk se pořád zdokonaluje, pokus omyl. Šití vyhrálo jednoznačně, ušít si v dospívání halenku nebo džíny, v době, kdy nebylo nic k sehnání, byla bomba. Potom nastalo šatičkování pro mé dcery.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspirace? To je jednoduché, stačí se podívat do regálku s látkami, pár jich vyházet, k tomu koženku a nápad je na světě. S tím problém nemám.
Na zakázku ráda nevyrábím, to řeknu upřímně, ale když mě zákazník osloví, snažím se mu vyhovět. Víc mě baví tvořit podle své fantazie a momentálního nápadu.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Mám dílničku, nejradši šiji ráno, nikdo doma není, nikdo mě neruší. Uvařím si kávu a jdu rozhazovat ty látky. 

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen” koníček.
Já vždy říkám, že se můj koníček stal mou prací na plný úvazek. Moc si této práce vážím, vážím si toho, že dělám to, co mě baví. Uvědomila jsem si to asi tak před pěti lety, když jsme jeli s manželem domů z jarmarku, prodali jsme, co jsem ve volných chvílích našila. Bylo mi jasné, že to takto dál nepůjde. Stála jsem před rozhodnutím věnovat se jen šití, nebo chodit do zaměstnání. Nemusela jsem dlouho přemýšlet, opustila jsem zaměstnání.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Postrčila mě kamarádka, ukázala mi Fler. Majdo, děkuji. A cesta byla jasná, první prodané tašky, první Kreativ v Soběslavi a už jsem se vezla. Kromě prodejů na Fleru jezdím dvakrát někdy i třikrát za měsíc na jarmark. Je nádherné sledovat u stánku zákaznice, jak obdivují kabelky z krásných látek, taštičky, obaly na knihy, organizéry a odpovídat na otázky, to šijete všechno sama? Z některých zákaznic už jsou mé známé, které mají třeba i šest tašek, to je prostě paráda.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Jsou to kufry s kovovým rámem. To je prostě nejlepší taška, co jsem vytvořila, elegantní kufr, do kterého nandáte i brambory, chléb a pořád půjdete za dámu. Je to náročnější šití, ale konečný výsledek stojí za to. Rámečky do kufrů vyrábí můj manžel.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Ne, jsem spokojená. Všechno šlo pomaloučku, polehoučku a každá prodaná kabelka, každý názor mě posouvá dál.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Tvůrců, které obdivuji, je opravdu mnoho, uvedu alespoň část z nich. Svůj obchůdek na Fleru mají i mé dcery, Katka – Kačrálky, Adélka – Lapáčky, nakukuji k Leonce – leavlc, Anička – wilde, Bella Woods, obdivuji krásné obrázky od Dáši – dv.klaster.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Když dovolí počasí, procházím se kolem rybníků, teď už jen vzpomínám na těch krásných třináct let s mým milovaným pejskem, na to dovádění a koupání, nošení všech klacků. Moje velká záliba jsou kytky a s tím i práce spojená se zahradou. Když nešiji tašky, tak se věnuji pletení a baví mě šít oblečky na harlekýny a retro panenky. A co dělám nerada? Nerada vařím. To mě prostě hrozně zdržuje.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Já si přeji, aby vše plynulo jako dřív, chci se stále věnovat šití a tvoření. Za deset let? Jéje, to je dlouhá doba, nevím, kam mě osud posune a ani to neřeším, beru to, jak to přijde.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Trpělivost, píle, dělat vše stoprocentně, hlavně musí být ten tvořivý človíček se svou prací spokojen, pak je úspěch zaručený.
Děkuji všem, že jste dočetli až do konce.
Přeji vám zdravíčko, klid a spokojenost.