Potřebujete vnést trochu veselosti do šatníku? Klara Blahova vám pomůže! Pestré barvy a vzory vám zvednou náladu už při brouzdání jejím obchůdkem, a co teprv, až si je pořídíte a poprvé vynesete! :) Než vám ale barevný přírůstek do šatníku dorazí, můžete se nechat rozveselit dnešním milým rozhovorem s Klárou...

Řekněte nám na úvod něco o sobě. Jak jste se dostala k tvoření?
Mám čtyři křížky na krku, jednoho manžela, tři děti, jeden titul, tři šicí stroje, odhadem tři kilometry látek a na všechno jen jedny nervy. Mám ráda suchý humor, suché bublinky, ne příliš suchou svatomartinskou husu a sushi. Jsem Pražák ze severní Moravy.

Moje maminka šila. Měla stavební průmyslovku, projektovala a odtud pocházel její cit pro přesnost a důraz na detail. Jako náctiletý elév s jehlou v ruce jsem tyhle vlastnosti nesnášela, ale dnes velmi oceňuji. Že to do mne dostala. Naučila mě základy, první halenku jsem si musela ušít v ruce, včetně obnitkování, vše se kličkovalo, stehovalo, běda, když mě přistihla, že jedu rovnou přes špendlíky.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Jsem především „profesionální matka“. Když se mě někdo (a to dost často) ptá, jak zvládám plnit obchod a šít zakázky se třemi malými dětmi (4 roky, 5 let, 1,5 roku), dostane upřímnou odpověď - málokdy ležím na gauči a nudím se. Jednotlivé objednávky si rozepisuji do kalendáře (miluji pak to odškrtávání, jakože hotovo), a tak, když se zvědavá návštěva začte, nestačí se divit: pondělí - Hanka Šlápota triko, úterý - paní koza šaty, středa - milionářka kalhoty a tak to pokračuje celý týden.
Každou zakázku si vždy kompletně nastříhám do poslední částečky a pečlivě zabalím do tašky, aby bylo vše hezky pohromadě, a stříhám další a další objednávky. Jakmile mi dojdou alberťácké igelitky, vím, že mám na pár dnů s prací vystaráno. Pak už si jen stačí zavelet: ke strojům! Přípravy a stříhání probíhají většinou pozdě večer, kdy už všechny děti spí, šiju přes den, jakmile spí synek a zvídavého čtenáře jistě napadne, kdy spí ona?

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Šiju pro ty, kteří chtějí vyčnívat trochu z davu. Jdu cestou kvality, nápaditosti a zejména nápadnosti, kombinuji barvy a vzory. Ráda se zákaznicemi komunikuji jejich přání a představy, všechno zboží vzniká dle zadání a na míru. Ta práce musí mě a zákazníka bavit, jen tak to má nějaký smysl. V materiálech se snažím hledat „to lepší“, BIO a přírodní materiály, kvalitu, která snese hrubší zacházení nás, sušičkových žen, materiály, které vydrží i tolik oblíbenou jízdu po kolenou našich dětí, ale taky látky ryze české, u nás vyrobené, které nemají za sebou tisíce kilometrů nebo nejasný původ. Hledím i na EKO stránku, nejen pro původ a složení materiálu, nadčasovost a trvanlivost modelů, ale i ty drobné vystříhané zbytečky posílám dál, ať už dětem do dílničky do školky, nebo svým kolegyním, které je využívají na své další malé projekty.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Stává se poměrně zřídka, že kupuji látku a přesně vím, co z ní bude. Výjimkou byly z poslední doby třeba Holandské šaty, jejich příběh byl jasný od počátku.

Volím jednoduché střihy a soustředím se především na barevnou skladbu, efekty, aplikace, celkové zpracování. Veškeré prototypy vznikají pro mne. Musí se mi líbit, dobře padnout, slušet. Neprodávala bych nic, co bych si sama na sebe neoblékla. Následně model nafotím a vložím do prodeje. A pak už vyčkávám a sleduji, jaké jsou reakce. Občas se modlím, aby se věc neprodala a já si ji mohla nechat pro sebe, ale nakonec se tetelím blahem, když se rozbliká vykřičník (tedy ne ten o nezaplacených provizích) a zboží jde do světa. Následně pak vystavený kus šiju na míru zákaznici, která si jej objedná, pokrývám veškeré velikosti.



Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Když chci slyšet obdivné áááách, předvedu se dcerkám a mám jistotu, že budu za krásnou maminku princeznu, z dlouhé řady věrných zákaznic musím zmínit Gábinku, které mi dává zpětnou vazbu, jakmile vystavím nové zboží, takže ano, tím hlavním indikátorem jsou zejména zákaznice a všichni zde na Fleru, kteří na nový výrobek reagují. Samozřejmě blikající vykřičník je ten nejlepší kritik.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Mám moc ráda kočky a kocoury z klubu Růžový panter znovu zasahuje, se kterými velice pilně po celý rok pracujeme na dokonalých fotkách, vzájemně se morálně podporujeme, když se nedaří, naopak plácáme po ramenou, když se daří, tvoříme zajímavé tematické blogy. Vzhledem k tomu, že posledních pět let jsou mým hlavním revírem pískoviště a dětská hřiště, denními společníky především malé děti, jsem za tuhle virtuální společnost velice vděčná. Zkrátka, jak by klasik řekl „Mé, Flerem stejně jako já postižené kočky, mi rozumějí“. Díky drazí!
Fler je nabitý krásnými a zajímavými výrobky. Je fajn, že v dnešní konzumní době, kdy je dostupné jakékoliv zboží, se opět vracíme k řemeslům a že je to doména dost často mladých lidí. Snad bude ještě dlouho platit „zlaté české ručičky“.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
V poslední době jsem se zhlédla v bohatých dámských maxi šatech. Sama mám v šatníku několikery a hrozně ráda je nosím, ať na formální akce, nebo jen tak, doma, když se chci líbit muži a dětem. Tetelím se, když mě v přeplněném hypermarketu zastaví paní a vyzvídá, odkud jsou.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Nosím. Vlastně si nepamatuji, kdy bych si v posledních pár letech na sebe něco koupila. Stejně tak dcerkám. Občas si ze mne dělají blízcí legraci, že bych se ještě měla naučit šít boty.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Sice velmi nepravidelně, ale ráda si jdu zaběhat, každé první pondělí v měsíci se snažím nevynechat Sektu (odvozeno od pití sektu s Léňou a Martinou :)), ráda jedu navštívit kamarádku Lucku, odkud si odvezu plnou BIO bedýnku z její úžasné a plodné zahrady, upeču „psa“ a pozvu na oběd Hanku a Terezku a hrabeme se v látkách.
A taky sýrařím. Vyrábím kozí a kravské sýry, od běžných čerstvých, s bylinkami, nivu, camembert, goudu, alpské sýry, extra tvrdé pikantní na špagety, brynzu. To je můj druhý velký koníček.
Hrozně ráda jsem hrála golf, ale co jsou děti, tak mám v autě leda zablácené golfové hole zn. Valco, mé naleštěné Cobry odpočívají už šestý rok v komoře. Ale letos je provětrám, to jsem si slíbila.

Jak vypadá váš ideální den?
Budím se dokonale čerstvá ještě před budíkem. Děti vyskočí z postýlek záhy po mně, nikdo neječí, nehádá se, nemusím 10x připomínat zuby, vlasy, oblíkat, ustlat, snídaně, stále nikdo neječí a nehádá se, v toaletě neplave můj kartáč na vlasy. Cesta do školky ve znamení zelené vlny, stále nikdo neječí a nehádá se, po návratu domů si se synečkem hrajeme, nemusíme trávit čas omýváním jogurtu ze zdi, sbíráním toustů po celém bytě a dalšími zbytečnostmi. V toaletě neplave můj kartáč na vlasy...

...Časem synáček s připraveným mlíčkem uléhá do postýlky, zavírá očička a na jednu, dvě nebo radši tři hodinky usíná. Začínám šít, jde mi to od ruky, blik blik blik, blikají příchozí objednávky… A je to, dnešní penzum práce je hotové, mám čas si sednout k internetu a zevlovat. Dáme si s juniorem pozdní oběd, zabalíme balíčky a jedem na poštu, kde vůbec nikdo není, a pak do školky. Cestou ze školky nikdo neječí a nehádá se, doma děvčata nadšeně skládají nádobí z myčky a glosují, jak rády pomáhají mamince. Rychlá kreativní večeře sklízí nadšené ovace, nikdo neječí a nehádá se, v toaletě neplave můj kartáč na vlasy. Manžel se vrací domů z práce dřív, než duhové ovečky přeskáčou na druhý břeh, ukládá juniora ke spaní a nutí mě si sednout k internetu a popovídat si s kamarádkami. Dětičky obratem usínají, já končím zevling a usedám k práci a dělám si přípravy na další den. Den končíme s tátou se skleničkou červeného, romantickým výhledem na stověžatou a říkáme si, jak se máme dobře a rádi...
…ale vážně, stačí mi, když se všichni každé ráno probudíme a jsme zdraví… Miluju vás, moji!

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Nemám žádné extra plány, chci si dál "šít to svoje" a pomalinku přemýšlet, co bude dál, až mi skončí ta moje dovolená… A že se mi to už krátí!

PS. Asi vám všem vrtá hlavou ten pečený pes. Tak tady je recept: vezmu celé kuře, omyju, osolím, pod kůži dám bylinkové máslo. Do pekáče vysypu dva balíky úplně obyčejné mražené polévkové zeleniny, osolím, vydatně posypu směskou koření od Lucie (tymián, rozmarýn, saturejka), položím na to kuře a upeču. Kuře a máslo vytvoří dokonalý sosíček, bylinky zafungují, a v tom všem ta zelenina po hodince pečení. Ach, naprosto neodolatelná. Kuře naporcuji, dám na talíř a položím před malé dítě. Dítě uvidí kuřecí kost, hlavou mu proběhne kost = pes, otočí se na mámu, ukáže prstem na kuře a řekne PES!